Moje cesta


Když jsem se poprvé před deseti lety „potkala“ s NLP, byla jsem lektorkou, učila principy produktů, které firma nabízela, a také obchodní dovednosti, kde jsem pracovala se svými studenty na změnách chování, které povedou k větší efektivitě na pracovním poli.

NLP pro mne bylo nové, moc jsem nerozuměla tomu, co mi může dát, ale brala jsem to jako výzvu jak se naučit něco nového a jako lektor neustrnout na mrtvém bodě. Kontakt na mého učitele Toma přišel jakoby náhodou a já věřila tomu, že je dobré se občas dovzdělávat a tohle bude možná užitečný směr. Myslela jsem si, že se nějakým strukturovaným způsobem naučím, co mám dělat, abych se stala lepším lektorem, jednoduše co mám začít dělat, nebo co mám změnit, a bude to všechno fajn. Takové zvyšování kompetencí. Jako relevantní zpětnou vazbu jsem v té době vnímala odpovědi na otázky v dotazníku typu „jak se vám líbilo školení“ nebo „jak vás zaujal lektor“… Od jedničky do desítky. Dávala jsem si hlavně pozor, aby na mě nesvítil dataprojektor, když mluvím, abych správně artikulovala a měla průběžně oční i verbální kontakt se všemi studenty. Vlastně to bylo tenkrát všechno tak krásně jednoduché a prosté, ale slepé. To mi ale došlo až o nějaký čas později.

Zvažovala jsem, jestli je nyní ta správná doba. Nejednalo se o malou investici a já byla velmi časově vytížená. Tyto dva aspekty mi ještě před sebou samou nějakou dobu sloužily jako úspěšná výmluva, proč do kurzu zatím nenastoupit. Prostě jsem to rozhodnutí v té době nebyla schopna sama udělat. Nakonec jsem potřebovala externí povzbuzení typu co je to, co teď nejvíc potřebuješ?  Nebyla jsem úplně schopna na tu otázku odpovědět. Ale došlo mi při ní, že už dávno se nezabývám tím, co bych já potřebovala nebo co bych chtěla udělat, ale tím, co je správné udělat. Co se má, co se očekává. A tak jsem do toho šla.

V domnění, že nemám žádné problémy, které by bylo třeba řešit, že si chci jen zvýšit kompetence, jsem nastoupila do kurzu NLP Practitioner.

Nebudu vás zatěžovat podrobnostmi svého studia. Chci ale sdílet aspoň ty nejzásadnější změny, které mne od té doby, co jsem se začala věnovat NLP, potkaly.

  • Nebyla to první ze zkušeností s NLP, ale na prvním místě ji schválně zmiňuji: Uvědomila jsem si, jak velký mám potenciál. Mé schopnosti, má budoucnost, můj přínos světu nejsou ovlivněny tím, že mi někdo kdysi řekl, že jsem neschopná, nebo že to, co dělám, nemá cenu. Mohu cokoliv, co chci.
  • Na předchozí bod úspěšně navazuje obrovská míra odpovědnosti. V průběhu studia jsem začala vnímat, jak silnou odpovědnost mám vůči svému okolí. Že mohu ovlivnit to, co kolem sebe šířím, co vysílám.
  • Oproti mému původnímu přesvědčení, zjistila jsem, že mám fůru problémů. Mnoho z nich potlačených, utlačených, schovaných, zašlapaných, abych o nich nevěděla. Ale byly tam. A trápily mne, i když jsem si to neuvědomovala. Omezovaly mne v běžných aktivitách, ovlivňovaly má rozhodnutí… Zjistila jsem, jak moc mne má minulost a mé zkušenosti omezují a začala jsem pracovat na tom, aby to tak nebylo. NLP mi k tomu poskytlo nástroje.
  • Naprosto zásadní pro mne bylo naučit se pracovat na svých vnitřních konfliktech. Naučit se s respektem akceptovat obě strany svého vnitřního sváru a dělat jim mediátora je nakonec docela zábavná činnost 🙂
  • Pochybovat o sobě pro mě vždy byla disciplína, kterou jsem zvládala velmi dobře. Ten pocit, kdy vím, že jsem něco udělala nebo rozhodla skvěle, aniž bych potřebovala potvrzení z vnějšku, je úžasný!
  • Vždy jsem si myslela, že jsem empatická. Ale skutečné pochopení s absolutním respektem vůči druhému jsem se naučila až po zahájení studia NLP. Umění naslouchat bez hodnocení a polarizování teprve vede ke skutečnému porozumění. Porozumění prohlubuje vztahy a dává nám možnost být druhým prospěšnými. Nyní také dokážu chápat popudy druhých, i když s nimi nesouhlasím.
  • Naučila jsem se zklidnit mysl. Nemohu vypovědět, jak moc mi to zjednodušilo život!
  • Rozlišit, co je řeč mozku a co je řeč srdce, je speciální disciplína. Chce to cvik, a rozhodně doporučuji tuto oblast trénovat. Obě tyto naše součásti mají totiž významný hlas, doplňme k nim ještě duši. Když se naučíte všem třem těmto svým částem naslouchat, aniž by musely být v rozepři, tedy jsou v souladu, naučíte se pak snadněji rozhodovat a být víc sami sebou.
  • Zjistila jsem, že úspěšná komunikace s druhými lidmi se neodvíjí od toho, jak urputná jsem, nebo kolikrát co zopakuji, ale jakou míru pochopení jsem schopna vůči druhému vyslat a jak naslouchám (nejen) jeho slovům.
  • Také jsem zjistila, že se mám stále co učit a to je vlastně motor, který mě pohání dál.
  • Vše to, o čem píšu, mi velmi pomohlo v nalezení vnitřní svobody. Svobody rozhodování se, jakou reakci v dané situaci zvolím, jaký efekt budu mít na ostatní, jak sama sobě nastavím hranice vůči emocím druhých, svobody odmítnout, nereagovat, být sama sebou, …

To je jen základní výběr toho, co mi studium NLP v počátcích přineslo. Je to jen prvních pár bodů, co mě napadlo, psala bych dlouho, abych vás seznámila se všemi přínosy, která mi NLP dalo. Nebylo to ale samo sebou. K většině z nich jsem si musela projít složitou a někdy i dost bolestivou cestou sebepoznání, sebepřijetí, akceptace a připouštění. O co trnitější ta cesta byla, o to víc osvobozující je výsledek.

A tak, i když mě to samotnou překvapilo a vůbec to nebylo v plánu, jsem postupem času zjistila, že nemá smysl dál se zabývat školeními, která dělám. Že stojí za to posunout se dál a učit své studenty, místo změn chování to, aby z hlubší úrovně dělali to, v čem jsou dobří a autentičtí. Po pár letech studia jsem tedy zahájila vlastní kurzy NLP. A jsem šťastná. Má práce přináší efekt a dokáži mnoho dalších lidí seznámit se smysluplnou cestou. To, jak s těmito možnostmi naloží, je jen na nich.

Musím také ještě podotknout, že NLP není spásný program. Jde o možnou cestu, ale bavíme se pouze o bohaté sérii technik, doplněné určitou filozofií, předpoklady a principy.  Vždy záleží na jednotlivci, jak tyto nástroje využije.

Jsem na této cestě stále a budu asi vždy. Protože čím hlouběji se dostávám, tím hlubší témata jsou. Mám navždy co dělat J Mým úkolem dnes, aniž bych to tenkrát před lety tušila, je předat vám své zkušenosti a umožnit vám také projít tu sice ne jednoduchou, ale neuvěřitelně bohatou a osvobozující cestu sebepoznání a sebepřijetí.

Vítám vás tedy ve svém NLP centru a věřím, že cestu rozvoje budeme procházet společně. Mým posláním je být vám oporou 🙂


2 komentáře: “Moje cesta”

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *