Vánoční pohoda pod tlakem
Období adventu často malujeme jako období klidu, vůní, světýlek a jemného zpomalení. Ale kdo ho takto skutečně prožívá? Realita, když ji trochu zjednodušíme, jede ve dvou kolejích:
- Soukromá kolej: cukroví, úklid, dárky, návštěvy, čas s rodinou, čas s přáteli.
- Pracovní kolej: uzávěrky, reporty, dokončování projektů, fakturace, firemní večírky, očekávání, že „to ještě rychle dotáhneme“.
Čas, který má být chvílí ztišení, se paradoxně stává obdobím, kdy se nároky násobí a naše mysl jede v režimu „musím ještě…“.
Právě proto je advent skvělým tréninkovým prostorem – pro práci s vnitřní mapou, s jazykem, s vědomou volbou a především s vnitřní svobodou, kterou si často ani neuvědomujeme.
Přečtěte si několik tipů pro svobodné prožití tohoto předvánočního času.
1) Svoboda prožívání: nejvíc přehlížený dar Vánoc
Svoboda v kontextu NLP neznamená dělat si, co se nám zachce. Svoboda spočívá ve schopnosti vědomě volit, jak chceme situace, stavy a události interpretovat a jak v nich chceme žít.
V praxi k ní vede pár jednoduchých otázek:
- Co z toho skutečně chci?
- Co dělám jen ze zvyku nebo tlaku okolí?
- Jak chci, aby mi v tom letos bylo?
Jedna věta, kterou doporučuji říct nahlas:
„Já rozhoduji o tom, jaký advent vytvořím.“
Ne okolnosti. Ne očekávání ostatních. Ne úkoly na seznamu.
Vy.
V okamžiku, kdy to vyslovíte, se jemně posouvá vnitřní nastavení z pocitu tlaku do pocitu vlastní síly.
2) Advent v práci: tlak, který přichází zezadu
Konec roku v pracovním světě má vlastní dynamiku: deadliny, uzávěrky, dokončování projektů, auditorské povinnosti, porady, shrnující reporty, večírky, které „se přece neodmítají“.
Velká část stresu přichází z jednoho zažitého přesvědčení: „Konec roku = všechno musí být hotové.“
Jenže to je pouze mapa, ne realita. Většina věcí přetrvá i do ledna, jen my se naučili věřit, že musí zmizet do půlnoci 31. prosince.
Návod k použití:
- „Co je skutečně nutné dokončit teď?“
- „Co může počkat, aniž by to ohrozilo výsledek?“
- „Kde jsem si přidal(a) tlak já sám/sama?“
A jedna silná NLP otázka: „Co by se stalo, kdybych tento úkol dodal(a) až v lednu?“
Nejednou zjistíte, že svět se normálně točí dál. Přežije.
3) Jazyk, který nám bere svobodu
Adventní stres často začíná nenápadně. Ve vlastním jazyce, který používáme:
- „Musím uklidit.“
- „Musím být milá.“
- „Musím na večírek.“
- „Musím vše stihnout.“
V NLP tomu říkáme modální operátory povinnosti. Ty umí udělat z běžných úkolů těžké batohy na zádech.
Návod k použití – jazyková dekonstrukce:
Zkuste větu přepsat tak, aby vracela volnost:
- „Musím dokončit report“ → „Rozhoduji se dát tomu prioritu.“
- „Měla bych péct“ → „Chci vytvořit vánoční atmosféru a ta může mít mnoho podob.“
- „Musím být všude“ → „Volím, kde být chci.“
Povinnost není realita. Je to interpretace, navíc často nepřesná.
4) Submodality: jak poznat přetížení dřív, než vyhoříme
V NLP sledujeme drobné signály ve vnitřním prožívání: rychlejší vnitřní hlas, smršťující se prostor, ostřejší obrazy, napětí v těle.
Návod k použití – rychlá změna:
- Zpomalte vnitřní hlas.
- Zmenšete si v představě „obraz“ úkolů.
- Přidejte světlo nebo teplejší barvu.
- Vědomě si dejte hluboký nádech a pomalý, o kus delší výdech.
Malé změny v submodalitách často přinášejí velkou úlevu.
5) Kotvy pro klid: rituály, které fungují v soukromí i v práci
Vyberte si jednu krátkou činnost:
- zapálení svíčky,
- vědomý nádech,
- hřejivý dotek hrnku,
- rychlé protažení ramen.
A udělejte z ní vědomou kotvu. Opakujte tuto činnost a vždy se u toho snažte o vnitřní klid a pohodu. Bez tlaku, jen na chvíli prožijte ten pocit. Můžete si vzít na pomoc vzpomínku na klidnou situaci z minulosti. Opakovaná drobnost, která vrací mysl na stabilní místo.
Po několika dnech se z ní stane spouštěč klidu, který bude funkční v kanceláři i doma.
6) Porovnávání: rychlý způsob, jak se obrat o radost z adventu
Porovnávání je tichý sabotér. Nezaklepe, jen se posadí vedle nás a začne komentovat:
„Tihle už mají napečeno.“ „Tamti mají vše hotové.“ „On to zvládá líp.“ A pak ta zrádná verze: „Já už bych dávno měl(a) být někde jinde.“
Porovnáváme dvě mapy, které nikdy neměly být kompatibilní: cizí realitu (nebo idealizovanou představu) a naši vlastní cestu.
Návod k použití – otázky, které vrací svobodu:
- „S kým se to vlastně porovnávám? A je to vůbec relevantní?“
- „Co mi to porovnání přináší? A chci to?“
- „Jaký malý krok může udělat teď moje aktuální já? Já, ne moje ideální verze.“
A jedna věta, která mění vnitřní rytmus: „Moje cesta má svůj rytmus a rozhoduji se ho respektovat.“
7) Svoboda říct NE: nejméně používaná dovednost adventu
„Ne“ je často forma péče. O sebe, o vztahy, o kapacitu, o kvalitu času. Nejde o rebélii.
Svoboda adventu znamená dovolit si:
- nepéct,
- nedokončit vše letos,
- nejít tam, kde být nechcete,
- říkat si o pomoc,
- udělat méně, ale vědoměji.
Není to selhání. Je to vědomé řízení energie.
8) Advent podle vás: vaše vlastní mapa
Ať už máte rádi ruch nebo ticho, rituály nebo spontánnost, plný stůl nebo minimalistický stromeček, všechno je v pořádku.
Každý má svou mapu. A žádná není špatná, pokud v ní dokážeme žít s lehkostí.
Závěrečný experiment na 2 minuty:
Napište si:
- „Letošní advent chci prožívat takto…“
- „A pro to se rozhoduji udělat…“
Nebojte se jednoduchosti. Je to vaše mapa.
*více o mapě světa najdete tady
9) A úplně na závěr…
Advent nemusí být rituál splněných očekávání. Může být obdobím, kdy si vědomě připomeneme, že jsme tvůrci svých dní, svých interpretací, svého tempa i svého klidu.
Přeji vám advent, který bude takový, jaký si vyberete. Nemusí být dokonalý, ale ať je váš.
🤍
Napsat komentář