NLP Olomouc

Měsíc: Září 2024

  • Svoboda volby v každé situaci

    Každý z nás se v životě ocitne v situacích, kdy se zdá, že máme omezené nebo dokonce nemáme žádné možnosti volby. V těchto dnech se s tímto pocitem potýká mnoho lidí, kteří na vlastní kůži zažívají dopady velké vody. Ztráta majetku, domova, ohrožení vlastního bezpečí i budoucnosti. V takových okamžicích se může zdát, že jsou naše životní okolnosti mimo naši kontrolu a přichází pocit bezmoci či beznaděje. Přesto i v těchto těžkých momentech existují možnosti volby, které nám mohou pomoci najít pevnou půdu pod nohama a obnovit pocit kontroly.

    1. Přijetí reality

    Jednou z nejtěžších věcí v těchto situacích je přijetí toho, co se stalo. Ztráta domova či majetku vyvolává silné emocionální reakce – smutek, frustraci, vztek, strach. V těchto chvílích je důležité si uvědomit, že i když nemůžeme změnit to, co se stalo, můžeme ovlivnit způsob, jak na situaci reagujeme. To je klíčová volba, kterou máme v rukou. Když přijmeme realitu s vědomím, že některé věci jsou mimo naši kontrolu, zároveň se otevírá prostor pro nové možnosti, jak na situaci reagovat.

    🟢 Svobodná volba: Mohu si vybrat, jak budu zvládat své emoce – zda je potlačím, nebo je postupně  zpracovávám. Mohu si vybrat, jak budu komunikovat se svou rodinou a jak se v této náročné době vzájemně podpoříme.

    2. Přijetí širšího pohledu

    Pokud věříme, že máme pouze jednu či dvě možnosti, omezujeme sami sebe. Realita je však často mnohem bohatší a komplexnější. Uvědomit si, že volby nejsou nikdy jen o „buď a nebo“, nám dává svobodu. Svět není černobílý a naše možnosti také ne. Omezené myšlení vychází z toho, jak interpretujeme situaci – je ovlivněno našimi strachy, přesvědčeními a předchozími zkušenostmi.

    V období krize můžeme mít tendenci vidět pouze dvě možnosti: ano, nebo ne; tohle, nebo tamto, … Takové myšlení nám brání vidět širší škálu alternativ. Často máme sklon ignorovat množství dalších možností, které se nacházejí mezi těmito dvěma krajními řešeními.

    Když vnímáme, že nemáme možnosti, často je to proto, že se díváme na situaci jako na uzavřenou nebo omezenou. Omezení mohou být ale výzvou k větší kreativitě a přizpůsobení. Když nemůžeme něco změnit, můžeme změnit svůj přístup, a tím rozšířit množství dostupných cest.

    🟢 Svobodná volba: Mohu si vybrat, kterým směrem se budu dále ubírat. Je třeba mít na paměti, že i když se mi to právě teď nemusí zdát možné, vždy existuje více variant řešení.

    3. Podpora a spolupráce

    Při povodních nebo jiných krizích je jednou z největších výzev pocit izolace a osamělosti. Možnost volby ale spočívá v tom, zda se obrátíme na druhé pro pomoc. Lidé kolem nás – ať už jde o sousedy, dobrovolníky nebo blízké přátele a rodinu – jsou často ochotni podat ruku. Místo toho, abychom nesli břemeno sami, můžeme si vybrat, že požádáme o podporu a přijmeme ji. Společná spolupráce často vytváří sílu překonat překážky, které by byly pro jednotlivce neúnosné.

    🟢 Svobodná volba: Mohu si vybrat, že se nebudu snažit vše zvládnout sám/sama, ale využiji sílu komunity a vzájemné pomoci.

    4. Rámcování a perspektiva

    Náš způsob přemýšlení o situacích hraje klíčovou roli v tom, jaké možnosti vidíme. Neurolingvistické programování (NLP) často hovoří o přerámcování (reframing) jako o technice, která nám pomáhá vidět situaci jinak, což může otevřít nové volby. Když změníme způsob, jakým o situaci přemýšlíme, objevíme více možností. Například problém, který vnímáme jako překážku, může být přeformulován jako příležitost k růstu nebo učení.

    🟢 Svobodná volba: Mohu se rozhodnout, jakým způsobem budu na událost či nastalou situaci pohlížet.

    5. Přeformulování ztráty

    Přijít o majetek, o domov či vzpomínky spojené s daným místem je mimořádně bolestivé. Když mluvíme o volbě, nejde o to zlehčovat situaci, ale o schopnost přeformulovat, jak danou ztrátu vnímáme. Místo toho, abychom se zaměřili jen na materiální věci, můžeme se zaměřit na to, co je důležitější – na přežití, na zdraví rodiny a na vztahy, které jsou nedotknutelné. I když je ztráta reálná, stále existuje prostor pro naději a obnovu.

    🟢 Svobodná volba: Mohu se rozhodnout zaměřit na to, co mi zůstalo, místo na to, co jsem ztratil. To neznamená popírat bolest, ale vytvářet prostor pro nové začátky.

    6. Vnitřní svoboda volby

    Často si neuvědomujeme, že většinu našich možností určuje náš vnitřní svět – jak přemýšlíme, jak se cítíme a jak reagujeme. I když okolnosti kolem nás nejsou vždy v naší moci, naše reakce a přístup jsou. Viktor Frankl, neurolog a psychiatr, přeživší koncentračního tábora, ve své knize A přesto říci životu ano píše, že i v extrémních podmínkách, kdy ztratil téměř všechno, si uvědomil jednu neoddělitelnou svobodu: svobodu volit svůj postoj. Frankl tím naznačuje, že i když nemůžeme kontrolovat vnější události, můžeme si vždy zvolit, jak na ně budeme reagovat. Podobným způsobem totéž zformuloval také Eddie Jaku, muž s podobným příběhem, ve své knize Nejšťastnější muž na Zemi.

    🟢 Svobodná volba: Mohu si vždy zvolit, jak budu reagovat na okolnosti, i když je nemohu ovlivnit.

    7. Hledání malých kroků vpřed

    V krizích se často zdá, že se řešení situace nachází mimo náš dosah. Stav problému nebo krize přináší pocit, že naše životy jsou rozvráceny. Přesto si můžeme vybrat, jakým způsobem budeme postupovat vpřed, byť jen po malých krocích. Každý krok směrem k obnovení pořádku, ať už jde například u hmotné škody o komunikaci s pojišťovnami, organizování pomoci nebo plánování budoucích kroků, nám dává pocit kontroly.

    🟢 Svobodná volba: Mohu se rozhodnout, že se budu soustředit na malé praktické kroky, které mohu udělat dnes, abych pomalu obnovil svůj život.

    8. Vizualizace budoucnosti

    I když se může zdát všechno nejisté, máme možnost volit, jakou budoucnost si pro sebe představujeme. Místo zaměření na momentální chaos můžeme vizualizovat budoucnost, kde se situace stabilizuje, kde jsme znovu našli svůj domov a bezpečí. Tato technika vizualizace, běžně používaná v NLP, nám pomáhá posilovat naději a vytvářet vnitřní sílu k tomu, abychom se pohnuli dál. Vytvářejte vize toho, jak to bude vypadat, až bude vše zase v pořádku.

    🟢 Svobodná volba: Mohu se rozhodnout věřit, že budoucnost přinese nové možnosti, i když je teď nevidím.

    9. Dlouhodobá perspektiva

    Cokoliv, co má hluboký dopad na náš život, vnímáme jako krizi. Historie mnoha lidí a komunit nám však ukazuje, že krize není trvalá. Pokud se soustředíme na dlouhodobou perspektivu, můžeme vidět, že i když momentálně čelíme ztrátám, máme možnost znovu vybudovat svůj život a nacházet nové cesty. Možná to nebude hned, ale rozhodnutí pokračovat a hledat řešení je volba, která nám otevírá nové příležitosti.

    🟢 Svobodná volba: Mohu si zvolit, že se nevzdám, i když je cesta obtížná, a zaměřím se na to, co mohu změnit v příštích dnech, týdnech a letech.

    V každodenních situacích si často nevšímáme toho, že máme možnosti volby. Například jak reagujeme na kritiku, jak se rozhodujeme trávit volný čas nebo jak komunikujeme s ostatními. Nejen v těchto denních záležitostech, ale i při zásadní události nebo krizi můžeme místo automatických reakcí vědomě volit, jak budeme jednat.

    Objevování možností

    Jak si v každé situaci uvědomit, že máme více možností, než se zdá?

    • Zpomalte a zamyslete se: Když se cítíte pod tlakem, zpomalte. Často se zdá, že máme jen jednu možnost, protože na nás doléhá stres nebo tlak okolností. Když si dáme čas k zamyšlení, uvidíme další cesty.
    • Ptejte se na nové otázky: Místo toho, abyste se ptali „Co musím udělat?“ zkuste otázky typu „Jaké další možnosti by mohly existovat, které jsem zatím neprozkoumal?“
    • Podívejte se na situaci očima jiných: Někdy nám pomůže nahlédnout na problém z pohledu jiné osoby. Jak by tuto situaci viděl někdo, kdo má jinou zkušenost než vy? Co by udělal?
    • Buďte kreativní: Někdy máme tendenci zůstat uvězněni v tradičních způsobech myšlení. Buďte kreativní a zkuste vymýšlet nové a neobvyklé možnosti.

    Myšlenka, že vždy existuje více možností volby, je osvobozující. Pomáhá nám uvědomit si, že i v těch nejtěžších chvílích nejsme bezmocní. Máme možnost měnit svůj přístup, hledat nové způsoby řešení a rozvíjet nové dovednosti. Každý okamžik přináší svobodu volby – jde jen o to, zda si ji uvědomíme a využijeme. Možná to bude vyžadovat trpělivost a odvahu, ale vždy existuje cesta vpřed.

    Držte se

    a ať se vám daří!

    🤍

  • Říkejte klidně „NEVÍM“

    Jak se naučit přiznat nejistotu a otevřít se novým možnostem

    Zní to banálně. Nebo vám taky může připadat, že se nejedná o žádnou schopnost, ale naopak jde o projev slabosti.

    Jenomže přiznat, že něco nevíme, je jedním z nejdůležitějších aspektů zdravé komunikace, seberozvoje a budování důvěry. Jedná se o krok k větší autenticitě a vnitřní svobodě.

    Pojďme se zaměřit na to, proč je důležité umět říct „nevím“ a jak se této dovednosti naučit.

    Proč je důležité umět říct „NEVÍM“?

    1. Otevřenost a pokora: Přiznání, že nevíme, ukazuje na naši otevřenost vůči novým informacím a schopnost učit se. Ukazuje také pokoru – nejsme vševědoucí a jsme ochotni se něco nového dozvědět.
    2. Snižování stresu a tlaku: Když si dovolíme neznat odpověď, uvolňujeme se z tlaku, že musíme mít vždy pravdu (nebo názor). To může vést ke snížení stresu a větší vnitřní pohodě.
    3. Budování důvěry: Když přiznáme nejistotu nebo neznalost, můžeme paradoxně zvýšit důvěryhodnost. Lidé kolem nás budou vědět, že když něco tvrdíme, je to založeno na skutečné znalosti a ne na domněnkách.
    4. Podpora týmové spolupráce: V týmové práci může přiznání „nevím“ povzbudit ostatní k tomu, aby se zapojili, sdíleli své vědomosti a společně hledali řešení. Tím se vytváří prostředí spolupráce a vzájemného učení.

    Jak se naučit říkat „NEVÍM“?

    1. Přijměte nejistotu jako součást života: Prvním krokem je uvědomit si, že neznalost je přirozená. Nemůžeme vědět všechno, a je to tak v pořádku. Přijetí této skutečnosti je klíčové pro to, abychom mohli s klidem říct „nevím“.
    2. Procvičujte to: Stejně jako u každé jiné dovednosti, i tady platí, že praxe dělá mistra. Když se ocitnete v situaci, kdy neznáte odpověď, zkuste ji přiznat. Můžete začít malými kroky, například v konverzaci s blízkými nebo kolegy.
    3. Naučte se zvládat strach z odsouzení nebo nepřijetí: Často se bojíme říci „nevím“ z obavy, že budeme vypadat nekompetentně. Je důležité si uvědomit, že každý se občas setká s něčím, co nezná. Namísto toho, abychom se obávali odsouzení, zaměřme se na hledání řešení a učení se novým věcem.
    4. Rozlišujte mezi fakty a názory: Ne vždy musíme mít jednoznačný názor nebo se vymezovat. Pokud si nejste jistí nebo nemáte dostatek informací k tomu, abyste si mohli vytvořit závěr, je v pořádku říct „nejsem si jistý“ nebo „potřebuju více informací“. Tím ukážete svou snahu o objektivitu a zároveň otevřenost vůči různým úhlům pohledu.
    5. Reflektujte a učte se z chyb: Přiznání „nevím“ nám dává prostor pro učení se a osobní růst. Pokud zjistíte, že jste se mýlili nebo že jste něco nevěděli, berte to jako příležitost k sebereflexi a zlepšení. Každá taková zkušenost vás posune dál.

    Kdy je užitečné říct „NEVÍM“?

    Říct „nevím“ není vždy snadné, ale jsou situace, kdy je to více než vhodné:

    • Při rozhodování, které má závažné důsledky: Pokud nemáte dostatek informací, abyste učinili informované rozhodnutí, je lepší přiznat neznalost a požádat o více času na zjištění potřebných dat.
    • Při odborných diskusích: Pokud se setkáte s otázkou mimo vaši oblast odbornosti, je důležité přiznat, že nejste expert. Můžete tak podpořit otevřenou diskuzi a předejít šíření mylných informací.
    • V osobním životě: Někdy je těžké mít jednoznačný názor na složité osobní nebo etické otázky. Přiznání, že nemáte jasnou odpověď, může vést k hlubší diskuzi a vzájemnému porozumění.
    • Když po vás chce někdo řešení své otázky: Většinou není užitečné, abyste za druhé přebírali odpovědnost a znali odpovědi na otázky, které se týkají jich samotných. Nenechte se do této situace zatáhnout.

    Když se nebudeme bát říkat „nevím“, získáme obrovský prostor pro růst, učení se a budování autentických vztahů. Přiznáním neznalosti dáváme najevo svou otevřenost, pokoru a ochotu naslouchat a učit se. Namísto toho, abychom se cítili ohroženi svou nejistotou, můžeme ji využít jako příležitost k osobnímu rozvoji a zlepšení našich vztahů s okolím. Naučit se říkat „nevím“ je krokem k větší autenticitě a svobodě.

    Ať se vám daří!

    🤍