NLP Olomouc

Měsíc: Únor 2025

  • Svoboda myšlení

    Jak moc jsme ovlivněni svým vnitřním programováním?

    Většinou jsme přesvědčeni, že myslíme svobodně. Ale co když připustíme, že naše myšlenky nejsou tak úplně naše? Co když jsou výsledkem toho, co nám v dětství říkali rodiče, co jsme převzali od učitelů, co do nás otiskla společnost, média nebo vlastní zkušenosti?

    • Kolikrát jste si řekli: „Tohle prostě nejsem já.“?
    • Kolikrát jste pocítili strach, ačkoliv racionálně nebyl důvod?
    • Kolikrát jste zareagovali „automaticky“, a pak si říkali, že jste to mohli udělat jinak a efektivněji nebo laskavěji?

    A teď otázka: Byla to opravdu vaše vlastní volba, nebo jste jen přehráli nějaký starý naučený vzorec?

    V NLP říkáme, že realitu nevnímáme přímo – interpretujeme ji skrze svůj vnitřní filtr. Každý z nás má v hlavě určitý systém přesvědčení a vzorců myšlení, který ovlivňuje, jak vnímáme svět, jak se rozhodujeme a jak prožíváme svůj život. Tato „mentální mapa světa“ (v NLP Model Of the World – MOW) rozhoduje o tom, co považujeme za důležité a za možné, jak se chováme, jaké vztahy máme, jak reagujeme v krizích.

    Ale co když naše mapa není přesná? Co když jsme jen uvěřili něčemu, co nás nyní omezuje? A hlavně – jak můžeme získat zpět svobodu vlastního myšlení?

    V tomto článku se podíváme na to, jak naše myšlení ovlivňují nevědomé programy, jak je můžeme odhalit a co s nimi dělat, abychom byli skutečně svobodní.

    1. Co nás ovlivňuje: Odkud se berou naše mentální vzorce?

    Od narození si vytváříme systém přesvědčení na základě toho, co vidíme, slyšíme a prožíváme. Každý pak máme v hlavě určitý „software“, podle kterého přemýšlíme a jednáme. Kde se vzal?

    🔹 Rodina a výchova

    Už od dětství přebíráme vzorce od rodičů, prarodičů a dalších blízkých. Často ani nevnímáme, jak se nám určité výroky a postoje vryly hluboko do mysli.

    Například:

    • „Neukazuj slabost.“ → Naučená emoční uzavřenost
    • „Peníze kazí charakter.“ → Podvědomé odmítání bohatství
    • „Musíš se snažit, jinak nic nezískáš.“ → Perfekcionismus, workoholismus
    • „Musíš být hodný, jinak tě nebudou mít rádi.“ → Přesvědčení o podmíněné lásce

    Většina těchto přesvědčení nebyla vytvořena vědomě – prostě jsme je absorbovali jako realitu.

    🔹 Škola a vzdělávání

    Školní prostředí formuje náš vztah k učení, chybám a autoritám. Jestli vás učili, že chybovat je špatné, možná dnes máte strach riskovat. Pokud jste slýchali, že „někdo má na matematiku hlavu a někdo ne“, možná jste si vytvořili blok vůči určitým dovednostem.

    • „Chyby jsou selhání.“ → Perfekcionismus
    • „Lidé jsou dobří nebo zlí.“ → Černobílé vidění
    • „Nikdy nebudu dobrý/á v matematice.“ → Přesvědčení o vlastních schopnostech

    Děti se učí nejen fakta, ale hlavně způsob myšlení. A některé školní programy v nás zůstávají celý život.

    🔹 Společnost a kultura

    Média, reklama, sociální sítě – neustále nás formují. Jaké příběhy posloucháme? Jaké role jsou nám nabízeny?

    Například:

    • „Úspěch znamená hodně peněz.“
    • „Správná žena je obětavá.“
    • „Muži nemají plakat.“

    Většina těchto přesvědčení není objektivně pravdivá – jsou jen součástí určitého společenského paradigmatu.

    🔹 Osobní zkušenosti

    Zkušenosti, zejména ty emocionálně silné, se hluboce zapisují do našeho vnímání světa. Pokud vás kdysi odmítli při veřejném projevu, možná jste si vytvořili přesvědčení „Nejsem dobrý řečník.“ Pokud jste zažili nevěrného partnera, možná jste si v hlavě nastavili „Vztahům (mužům/ženám) se nedá věřit.“

    Problém je, že jedna událost se pro vás může stát obecnou pravdou, i když reálně nemá žádnou univerzální platnost.

    Kdy nám vnitřní programy pomáhají a kdy škodí?

    Některá přesvědčení jsou užitečná („Dokážu se naučit cokoliv, když tomu dám čas.“), jiná nás ale mohou silně omezovat („Já nejsem na sporty.“ nebo „Moc si vyskakovat nemůžu.“).

    Pokud se v určité oblasti života stále točíte v kruhu, je možné, že tam máte nějaké nevědomé omezení, které vám brání udělat změnu.

    2. Opravdu vidíme svět takový, jaký je?

    Ve skutečnosti nikdy nevidíme realitu objektivně – vidíme ji přes filtr vlastních zkušeností, emocí a přesvědčení. V NLP mluvíme o třech hlavních procesech, které utvářejí naši realitu:

    🔹 Deletion (vynechání)

    Z nekonečného množství informací kolem nás si vybíráme jen to, co považujeme za důležité. Co odpovídá našemu nastavení. Pokud například věříme, že svět je nebezpečné místo, budeme si všímat hlavně zpráv o zločinech a konfliktech. Pokud věříme, že lidé jsou ochotní pomáhat, budeme si spíš všímat laskavosti kolem sebe.

    • Praktický test: Rozhlédněte se kolem sebe a všímejte si předmětů, které vidíte. Snažte se zapamatovat si všechno červené.

    … A teď zavřete oči a zkuste vyjmenovat, co bylo modré.

    Těžké, že? Vaše pozornost byla naprogramovaná jen na červenou. A přesně takhle funguje tento mentální filtr.

    (viz také článek o selektivním vnímání)

    🔹 Distortion (zkreslení)

    Někdy můžeme mít tendenci interpretovat realitu podle svých očekávání. Pokud si myslíme, že nás šéf nemá rád, můžeme si jeho neutrální pohled vyložit jako kritiku. Pokud jsme zamilovaní, můžeme ignorovat varovné signály, které by nám jinak vadily.

    • Příklad: Když cítíte nedostatek sebevědomí a někdo se na vás podívá, můžete si říct: „Určitě mě soudí.“ Ale realita může být úplně jiná – třeba jen přemýšlí nad tím, kde už vás viděl.

    🔹 Generalization (zobecnění)

    Na základě jedné jediné zkušenosti si umíme vytvořit pravidlo pro celý život. Pokud nás odmítli na pohovoru, můžeme si říct „Nejsem dost dobrý/á, nikdy mě nevezmou.“ Místo abychom to vnímali jen jako výsledek jedné události, stává se z toho naše realita.

    • Praktický test: Zkuste si vzpomenout na nějaké své omezení (např. „Neumím dobře komunikovat“). A teď si položte otázku: Kdy přesně to nebyla pravda? Možná zjistíte, že toto přesvědčení vůbec není univerzální.

    👉 Co to všechno znamená? Naše myšlení není svobodné, dokud si tyto filtry neuvědomíme a nezačneme je zkoumat a pracovat s nimi.

    3. Jak získat zpět svobodu myšlení?

    🔹 Staňte se pozorovatelem svých myšlenek

    Zkuste se několik dní vědomě sledovat:

    • Jaké automatické věty si říkáte?
    • Jaké věci považujete za samozřejmé?
    • Odkud tato přesvědčení pocházejí?

    Každý program je vytvořený – což znamená, že ho můžeme změnit.

    🔹 Zpochybněte svá přesvědčení

    📌 Co si o sobě myslíte? Jaká přesvědčení vás napadají, když si položíte otázky jako:

    • „Jsem spíš člověk, co umí prodat sám sebe, nebo ne?“
    • „Jak se mi daří zvládat konflikty?“
    • „Jsem dost kreativní?“

    📌 Odkud tato přesvědčení pocházejí? Naučili jste se je v dětství? Vznikly na základě jedné zkušenosti? Jsou skutečně pravdivá?

    📌 Co byste si mohli myslet místo toho? Jak by vypadala realita, kdybyste věřili opaku?

    🔹 Přerámcování (reframing)

    Najděte své omezující přesvědčení a zkuste ho formulovat jinak. Podívat se na věc z jiného úhlu pohledu. Když narazíte na myšlenku, která vás omezuje, zkuste si položit otázku:

    📌 „Co by mi to dalo, kdybych tomu nevěřil/a?“

    📌 „Jaký by byl jiný možný pohled na stejnou situaci?“

    Příklad:

    • „Jsem moc citlivý, to je špatně.“ → „Moje citlivost mi umožňuje hluboce vnímat druhé lidi.“
    • „Jsem moc introvertní na to, abych dělal/a networking.“ → „Můj klidný styl může být výhodou, protože umím naslouchat.“
    • „Nemůžu mluvit před lidmi, protože jsem nervózní.“ → „Moje nervozita znamená, že mi na tom záleží, a můžu ji přeměnit v energii.“

    🔹 Změna vnitřního dialogu

    Jak mluvíte sami se sebou? Jaký tón má váš vnitřní hlas? Pokud je kritický a přísný, zkuste ho změnit:

    📌 Představte si, že mluví přátelský mentor. Jak by vás podpořil?

    📌 Zkuste změnit tón hlasu – co se stane, když si stejnou větu řeknete třeba v legračním tónu?

    📌 Koukněte také na karusel o síle slov.

    🔹 NLP cvičení: Změna perspektivy

    Vyberte si situaci, ve které máte pocit, že vás ovládá nějaké přesvědčení (např. „Neumím říkat ne.“). Pak ji prozkoumejte ze tří různých úhlů:

    1️⃣ Vaše vlastní perspektiva: Jak situaci vnímáte teď? Jaké emoce a myšlenky máte?

    2️⃣ Pohled zvenčí: Představte si, že jste nezávislý pozorovatel. Co byste řekli člověku v této situaci?

    3️⃣ Pohled moudrého rádce: Jak by tuto situaci viděl někdo, koho obdivujete? Jak by ji řešil?

    Čím více úhlů pohledu máte, tím méně budete omezeni jedním způsobem myšlení.

    Myslíte svobodně, nebo jen podle programu?

    První krok ke svobodě myšlení je uvědomit si, že nemusíme věřit všemu, co nám naše mysl říká.

    Než si příště řeknete „Takový/á prostě jsem“, zastavte se. Možná je to jen starý vzorec, který lze změnit. A možná tím otevřete dveře k mnohem větší svobodě, než jste si kdy dokázali představit.

    A tak se ptám: Jaká přesvědčení vás možná drží zpátky? A co by se stalo, kdybyste je začali přepisovat? 😊

  • Emoční svoboda

    Emoce jsou jako počasí – přicházejí a odcházejí, někdy jsou příjemné, jindy bouřlivé. Mohou nás pohánět k akci, pomáhat nám rozhodovat se, ale také nás mohou paralyzovat nebo vedou k impulzivním reakcím, kterých potom litujeme. Nebo se později necháme dlouhodobě unášet stresem, smutkem či vztekem.

    Někdy můžeme mít pocit, že je, stejně jako počasí, nemůžeme ovlivnit. Pokud se ale obětujeme svým emocím a necháme se jimi zcela ovládat, můžeme se ocitnout v jejich roli místo toho, abychom byli vědomými tvůrci svých reakcí. Emoční svoboda neznamená potlačování emocí, ale schopnost s nimi vědomě pracovat, rozumět jim a ovlivňovat jejich průběh. NLP (neurolingvistické programování) nabízí konkrétní nástroje, jak se v tomto směru posunout.

    Emoční svoboda tedy neznamená, že nebudeme mít žádné emoce, ani to, že budeme pořád „pozitivní“. Znamená to mít schopnost se svými emocemi pracovat tak, aby nám sloužily, místo aby nás omezovaly . V NLP se na emoční svobodu díváme jako na schopnost:

    ✔️ všímat si svých emocí místo toho, abychom jimi byli zcela pohlceni. První krok k emoční svobodě je uvědomění si emocí v okamžiku, kdy vznikají . Když si nejsme svých emocí vědomi, můžeme do nich snadno spadnout a jednat impulzivně. Pokud si jich ale všimneme, získáváme nad nimi větší kontrolu.

    • 🔹 Příklad: Představte si, že někdo zpochybní vaši práci a vy cítíte vztek. Místo automatické obranné reakce si řeknete: „Aha, cítím vztek. To je zajímavé. Co ho spustilo?“ Jen tohle uvědomění vám dá prostor k vědomějšímu jednání.

    ✔️ pochopit, odkud přicházejí a co nám chtějí sdělit. Emoce nejsou nepřátelé, jsou to informace . Každá emoce má svůj význam a zprávu. Když je potlačujeme nebo ignorujeme, mohou se kumulovat a explodovat v nevhodný moment.

    • 🔹 Příklad: Máte strach vystoupit před lidmi. Místo „mám strach, selžu“, si řeknete: „Strach mi ukazuje, že mi na tom záleží. Jak ho mohu využít ve svůj prospěch?“ (viz článek o strachu).

    ✔️ vědomě volit, jak na ně reagovat. Když pochopíme, co nám emoce říká, můžeme si vybrat, jak na to zareagujeme . Nejsme otroky emocí – můžeme se rozhodnout, jak s nimi naložíme.

    • 🔹 Příklad: Jste naštvaný/á, protože vám někdo řekl něco nepříjemného. Místo okamžitého protiútoku se zastavíte a řeknete si: „Jak můžu reagovat tak, aby to bylo užitečné pro mě i pro druhé?“

    ✔️ Naučit se pracovat s nimi tak, aby sloužily. Když zvládnete první tři kroky, můžete začít vědomě pracovat s emocemi tak, aby vám pomáhaly . To znamená umět si je „naladit“ nebo využít ve svůj prospěch.

    • 🔹 Příklad: Pokud často cítíte stres před důležitými jednáními, můžete si vytvořit kotvu – třeba jemně stisknout palec a ukazováček, když si vzpomenete na situaci, kdy jste byl/a sebevědomý/á. Když to opakujete dostatečně často, naučíte mozek, že tenhle pohyb spouští pocit klidu a sebevědomí.

    Jak toho všeho dosáhnout? Pojďme si to rozebrat krok za krokem.

    1. Kde se berou naše emoce?

    Každá emoce, kterou zažíváme, je výsledkem nějakého vnější procesu – spouštěče. Nejde ale jen o reakci na událost, ale hlavně o náš vnitřní výklad této události. Emoce jsou reakcí na to, jak si vykládáme situaci kolem nás. To, co jednoho člověka rozčílí, může druhého nechat zcela klidným. NLP nám pomáhá pochopit, že mezi tím, co se stane, a naší reakcí existuje prostor, ve kterém můžeme svůj vnitřní proces ovlivnit.

    • 🔹 Příklad: Dva lidé čekají na stejný e-mail. Jeden je v klidu, protože si říká, že odpověď přijde v pravý čas. Druhý se stresuje a propadá panice, protože si myslí, že ho ignorují. Stejná situace, ale zcela odlišné emoce.
    • 🔹 Příklad: Pokud se na vás někdo zamračí, můžete si říct „Je na mě naštvaný!“ → cítíte úzkost. Nebo si můžete říct „Možná má špatný den“ → emoce je jiná nebo žádná.

    Co to znamená? Není to situace sama o sobě, která v nás vyvolává emoci, ale výklad této situace. To, jak si ji interpretujeme. Pokud tedy chceme získat nad emocemi větší kontrolu, je třeba začít u toho, jakým způsobem si vytváříme svůj pohled na realitu.

    Jak s tím pracovat?

    📌 Zpomalte a všimněte si své reakce. Když se objeví silné emoce, zastavte se a zeptejte se sám/sama sebe: Co mě teď vlastně rozrušilo?

    📌Najděte svůj filtr. Jakou myšlenku nebo přesvědčení jste použil/a k tomu, abyste situaci vyhodnotil/a? Jak byste ji mohl/a vyhodnotit jinak?

    2. Emoční vzorce: Které vás ovládají?

    Každý z nás má své typické emoční vzorce – někdo se ve stresu uzavírá do sebe, jiný vybuchne. Někdo si v konfliktech hraje na oběť, jiný přebírá roli agresora. Tyto vzorce obvykle nevznikají vědomě, ale vyvinuly se jako strategie zvládání emocí v dětství nebo v důsledku opakovaných zkušeností. Tyto reakce nejsou neměnné – jsou to jen vzorce, které jsme se někdy naučili a které lze přepsat.

    🛑 Zkuste si vzpomenout na situaci, kdy jste reagoval/a nějakou silnou emocí. Jaké myšlenky vám běžely hlavou? Byla to skutečná fakta, nebo spíš domněnky a interpretace?

    NLP pracuje s tím, že náš mozek funguje na základě vzorců . Pokud jeden vzorec opakujeme dostatečně dlouho, stává se naším „defaultním nastavením“. Ale můžeme ho přepsat.

    Jak své vzorce změnit?

    📌 Identifikujte své automatické reakce. Když se dostanete do stresové situace, co děláte jako první? Bráníte se? Stáhnete se? Začnete se omlouvat?

    📌 Zamyslete se, zda vám tento vzorec slouží. Pomáhá vám, nebo vás spíš brzdí? Pokud vás omezuje, jak jinak byste chtěl/a reagovat?

    3. Techniky NLP pro emoční svobodu

    NLP nabízí praktické nástroje, jak s emocemi vědomě pracovat. Tady jsou některé z nich:

    🔑 Přerámcování situace – Jak jinak si můžete vyložit situaci, která ve vás vyvolává silné emoce? Co když kritika není útok, ale příležitost k růstu?

    📌 Pokud vás nějaká situace silně emočně zasáhne, zastavte se a položte si otázky: Jak jinak bych si tuto situaci mohl/a vyložit? Co bych si o tom myslel/a, kdybych byl/a v úplně jiném rozpoložení? Jak by na stejnou situaci reagoval někdo, koho obdivuji?

    • 🔹 Příklad: Šéf vám neodpověděl na e-mail. Váš první myšlenkový vzorec může být „Ignoruje mě, asi jsem napsal/a něco špatně.“ Ale co když má jednoduše moc práce? Jaká interpretace vám přinese větší klid?

    🔑 Změna vnitřního dialogu – Jak se sám/sama se sebou bavíte, když se něco nepovede? Umíte si být oporou, nebo jste naopak mistr kritiky?

    📌 To, jak sám/sama se sebou mluvíte, má obrovský vliv na to, jak se cítíte. V NLP pracujeme se změnou vnitřního hlasu:

    Identifikujte negativní vnitřní hlas. Jak zní? Jaké věty si opakujete, když jste rozrušený/á? Změňte tón hlasu. Co se stane, když si stejnou větu představíte, že je řečená v legračním nebo přátelském tónu? Nahraďte destruktivní větu podpůrnou verzí. Například místo „Nikdy to nezvládnu.“ si řekněte: „Učím se to a každý krok mě posouvá dál.“

    🔑 Kotvení pozitivních stavů – Pomocí NLP lze vytvořit fyzickou „kotvu“ (např. dotek na ruce), která vám pomůže se rychleji dostat do klidného stavu i ve stresové nebo náročné situaci.

    📌 Vyberte si klidný nebo klidně silný emocionální stav, který chcete mít k dispozici (např. jistotu, odvahu, klid). 📌 Najděte si v minulosti okamžik, kdy jste tento stav velmi intenzivně zažil/a – prožijte si ho znovu co nejintenzivněji. 📌 Ve chvíli, kdy je tento pocit nejsilnější, spojte ho s fyzickým gestem (např. dotek na zápěstí, sevření prstů). 📌 Několikrát opakujte, aby se spojení posílilo. Později, když se ocitnete ve stresu, aktivujte kotvu stejným gestem.

    Právě jste si vytvořil/a nový podmíněný reflex ☺️

    🔑 Disociace – Když vás emoce úplně pohltí, můžete si situaci představit, jako byste ji sledoval/a jako film. Tento odstup pomáhá získat nadhled a reagovat s větším klidem.

    📌 Když vás nějaká situace přemůže emocemi, zkuste se na ni podívat s odstupem. Představte si, že vidíte sebe i ostatní jako postavy na obrazovce. Jak byste situaci hodnotil/a jako divák? Často z tohoto úhlu pohledu událost není tak dramatická, jak se původně zdálo.

    4. Emoční odpovědnost

    Být emočně svobodný neznamená, že neprožíváme emoce, ale že za ně bereme odpovědnost. Nejsme otroky vlastních emocí, ale vědomě s nimi pracujeme. Nečekáme, že se změní okolí, aby nám bylo lépe – místo toho měníme svůj přístup.

    Znamená to přestat obviňovat vnější okolnosti nebo jiné lidi za to, jak se cítíme, a místo toho si položit otázku:

    📌 Co mohu udělat já, abych se cítil/a lépe?

    📌 Jak mohu změnit svůj pohled na tuto situaci?

    📌 Jak bych chtěl/a reagovat, aby to bylo v souladu s tím, kým chci být?

    👉 Jakou emoci dnes potřebujete změnit? Možná je to frustrace, která vás brzdí, nebo strach, který vás drží zpátky. Dejte si pár minut na zamyšlení a zkuste jeden z výše zmíněných postupů.

    Ať se vám daří!

    🤍