NLP Olomouc

Měsíc: Červen 2025

  • Sebevědomí = vědět o sobě

    „Kdybych měla víc sebevědomí…“

    „Potřebuju si začít víc věřit, chybí mi sebevědomí.“

    „Mám nízké sebevědomí, a to mě brzdí.“

    Takové věty slýchám při tréninzích opravdu často. A pokaždé to vede k zastavení se u jedné prosté otázky:

    👉 Co to vlastně znamená mít sebevědomí?

    Mnozí si pod tím představí odvahu mluvit nahlas, umět se prosadit, stát si za svým. A ano, i to je součást. Ale když se podíváme trochu hlouběji, skrze optiku NLP a vnitřního světa, objevíme, že skutečné sebevědomí nezačíná výkonem, ale vnímáním.

    Být si vědom/a sebe. Opravdu.

    Sebe-vědomí doslova znamená vědomí sebe sama. Ne toho, co všechno zvládnu nebo co si o sobě myslím já nebo druzí.

    Ale uvědomění:

    ✨ že jsem,

    ✨ že něco cítím,

    ✨ že nějak reaguju,

    ✨ že mám v sobě myšlenky,

    ✨ že mám tělesné signály,

    ✨ a taky emoce.

    Tohle vědomí sebe není samozřejmé. Často jsme na autopilotu. Reagujeme, fungujeme, jdeme dál, ale jak často se na chvíli zastavíme a opravdu si všimneme sami sebe?

    Všímavost k sobě

    V NLP používáme slovo „kalibrace“ – schopnost vnímat jemné změny, drobné signály. Obvykle ji trénujeme ve vztahu k druhým. Ale stejně dobře se dá obrátit i dovnitř.

    🌀 Co se ve mně právě teď děje?

    🌀 Jak se cítím?

    🌀 Kde v těle to vnímám?

    🌀 Jaký příběh si o sobě právě teď vyprávím?

    Tahle vnitřní všímavost je základem kontaktu se sebou. A právě kontakt se sebou je základem sebevědomí. Bez toho se totiž nemůžu opřít o něco skutečného. Jen o masky, strategie a výkony.

    Jsem tím, kdo si všímá

    Jedna z nejdůležitějších dovedností je schopnost dostat se do „meta pozice“. Tedy vystoupit z daného prožívání a pozorovat ho z nadhledu.

    Například:

    „Vnímám, že se bojím. Tělo je napjaté. V břiše mi leží kámen, v krku visí knedlík. A v hlavě mi běží hlas, který říká, že nejsem dost dobrá.“

    V tu chvíli nejsem strachem, nejsem tím hlasem. Jsem tím, kdo si všímá, že se to děje.

    A právě v tomto okamžiku vzniká prostor pro pochopení, pro laskavost, pro svobodnou volbu. Tam se rodí skutečná síla. Ne síla „předvést se“, ale síla být v sobě ukotvená/ý.

    Budujme sebevědomí

    Sebevědomí není trvalý stav. Je to vztah k sobě samému. A každý vztah potřebuje:

    ✨ pozornost

    ✨ trpělivost

    ✨ zájem

    ✨ a čas

    V mých kurzech pracujeme se sebepoznáním ne jako s teorií, ale jako se zkušeností. Trénujeme, jak být se sebou v kontaktu, jak se slyšet, jak vnímat svá vnitřní nastavení. A když chceme, tak se je učíme i změnit.

    Ale to všechno začíná jedním, možná nejobyčejnějším – všimnout si sami sebe.

    A právě z tohoto hlubokého kontaktu se sebou se pak přirozeně rodí i:

    ✨ sebedůvěra,

    ✨ sebejistota a

    ✨ sebeúcta

    Ne jako role, ale jako klidná jistota uvnitř.

    Vyzkoušejte si to právě teď

    Najděte si tichou chvíli. Sedněte si, zavřete oči. A položte si jednoduchou otázku: „Jak se právě teď mám?“

    Bez hodnocení. Bez snahy to „spravit“. Bez vysvětlování nebo analýzy. Jen pozorujte. Co cítíte v těle? Jaký je váš dech? Co se odehrává v hlavě? Tohle je vchod. Začátek. Místo, kde se rodí vaše skutečné, opravdové sebe-vědomí.

    Důvěra, kterou hledáte

    Sebevědomí neznamená být perfektní. Nebo všechno zvládat. Nebo se nikdy nebát.

    Ale vědět, kdo jsem. Být si vědomi toho, co se v nás děje. A být se sebou v kontaktu, i když to není pohodlné.

    Tahle schopnost se dá rozvíjet. Každým dnem, každým nádechem, každým drobným „aha“ uvnitř.

    A pokud cítíte, že právě tohle je cesta, která vás volá, jste vítáni. Ráda vás touto krajinou provedu na některém z kurzů NLP. Jde to. Jemně, ale do hloubky.

    Poslední bezplatná ukázka bude 24.6.2025

    🤍

  • Všímavost

    Kolikrát denně se opravdu zastavíte? Nemám na mysli zastavení kvůli červené na semaforu nebo čekání na načtení e-mailu. Doopravdy zastavíte. Sami se sebou. Tak, že vnímáte svůj dech, jemné napětí v ramenou, tón hlasu kolegyně nebo výraz v očích někoho blízkého.

    Někdy si lidé všímavost spojují s meditací nebo praktikováním východní filozofie. Zkusme ji ale chápat prostěji: jako schopnost být plně přítomní a pozorní. K sobě, k druhým, k životu, jak právě je.

    A nemusíme kvůli tomu nutně zpomalit nebo zastavit. Všímavost není opuštění běžného rytmu života. Je to způsob, jak ho vnímat s větší jemností, pozorností a vědomím.

    Malý příběh o zapnutém autopilotovi

    Na jednu z prvních lekcí jedna má klienta přišla unavená, rozladěná. „Doma mi nic nejde. Všechno mě rozčiluje. Manžel, děti, i ten náš pes. Mám pocit, že pořád jenom hasím požáry, a přitom ani nevím, co vlastně chci.“ Když jsme spolu mluvily o jejím každodenním rytmu, zjistila, že celé dny jede na autopilota. Ráno káva, práce, nákupy, domácnost, spánek. A mezitím stovky rozhodnutí a interakcí, ve kterých se sama sobě ztrácela.

    Začaly jsme malými cvičeními. Nešlo o to zpomalit nebo se zastavit, to jí v jejím životním tempu přišlo nereálné. Místo toho jsme hledaly způsob, jak být všímavá v tom, co už dělá.

    Třikrát denně si na mobil nastavila připomínku. Ne aby si šla meditovat, ale aby si položila jednoduchou otázku: 👉 Co teď vnímám? Co se mi děje v těle, v hlavě, v emocích?

    Tři krátké zastávky denně, ve kterých jen pozorovala, co cítí – fyzicky i emočně. Bez hodnocení, jen všímavost.

    Zkoušela být vnímavá při běžných činnostech: když věšela prádlo, když nakupovala, když čekala na červenou. Přestala se nutit k výkonu i v těchto cvičeních. Jen si dovolila být pozorná k tomu, co právě je.

    Po pár dnech volala s tím, že si začala všímat: „Najednou jsem si uvědomila, že se večer ani nepodívám dětem do očí, když mi něco vypráví. Že jsem duchem jinde. A že vlastně ani nevím, co potřebuji já sama.“

    Po několika týdnech přišla na další lekci a řekla: „Víš co? Věci kolem mě se vlastně moc nezměnily. Pořád je práce, domácnost, starosti. Ale já… já jsem jaksi víc v sobě. Když se mě dcera večer na něco ptá, opravdu ji slyším. Když manžel zvedne hlas, všimnu si, že mě to zabolelo – a nemusím hned vybuchnout zpátky. Dokonce i ten pes už mě tolik neštve,“ zasmála se.

    A pak dodala to nejdůležitější: „Zjistila jsem, že se můžu vracet k sobě i uprostřed chaosu. Stačí mi pár vteřin. A dává mi to sílu, o které jsem vůbec nevěděla, že ji mám.“

    Všímavost jako lávka

    Být všímavý neznamená všechno analyzovat. Naopak. Je to návrat k přirozenosti, k jemnosti. K důvěře, že to, co je, má právo být. Všímavost je jako lávka, spojuje naši vnitřní krajinu s vnějším světem. Pomáhá nám slyšet, co říká naše tělo, co naznačuje ticho mezi slovy druhých, co právě teď potřebujeme nebo co druhý potřebuje slyšet.

    A to všechno klidně ve frontě u pokladny, během schůzky, při přebíhání mezi školou a prací.

    Tři drobnosti, které dělají velký rozdíl:

    1. Zastavit se a pojmenovat

    Zní to až moc jednoduše na to, jak je to účinné. Každých pár hodin si dejte minutu, zavřete oči a zeptejte se: Co právě teď cítím?

    Pojmenujte to jedním slovem. Například: napětí, radost, únava, klid. Tím, že tomu dáte jméno, dáváte tomu prostor.

    *seznam sta pocitů najdete v mém e-booku o zpracování emocí. Stáhnout si ho můžete zdarma zde.

    2. Naladit se na druhého

    V NLP mluvíme o kalibrování – schopnosti všímat si jemných změn v chování, výrazu, postoji druhého. Zkuste někdy při rozhovoru pozorovat, co se děje s mimikou, tónem hlasu, tempem řeči, postojem, …. Ne abyste analyzovali, ale abyste se opravdu naladili. Být s druhým, ne jen vedle něj.

    *Tahle „drobnost“ je ve skutečnosti celkem náročná a trénujeme ji na mých kurzech.

    3. Dotek vděčnosti.

    Večer si napište tři věci, kterých jste si dnes opravdu pozorně všimli na sobě, na druhých, ve světě kolem. Třeba „dcera se na mě usmála, když jsem ji opravdu vyslechla“. Všímavost se posiluje tím, že ji oceňujeme.

    Proč na tom záleží?

    Protože svět je čím dál hlasitější. A vztahy hluboké jen do té míry, do jaké jsme schopni vnímat. Všímavost není módní slovo. Je to výživa. Pro duši, pro vztahy, pro smysluplný život.

    A dobrou zprávou je, že ji nemusíme hledat někde daleko nebo s ní začínat „až bude klid“. Můžeme s ní začít tady a teď, třeba právě při čtení těchto řádků.

    Chcete si všímavost trénovat v bezpečném a laskavém prostředí? Přijďte na některý z mých workshopů (třeba už 26.7. na Čtení myšlenek) nebo si napište o emailový kurz Probuďte svou sebeúctu pošlu vám na něj 50% slevu. Protože některé změny začínají tím nejmenším – tím, že si všimneme.