NLP Olomouc

Měsíc: Červenec 2025

  • Na slovech záleží

    aneb proč není jedno, co říkáme a jak to říkáme

    Když se řekne „je to jen slovo“, často tím bývá bagatelizován dopad toho, co bylo řečeno. Jenomže slova jsou ve skutečnosti mnohem víc než pouhé nosiče informací. Nesou s sebou sílu, která může povzbudit i zranit, otevřít i uzavřít, propojit i rozdělit. A právě proto je důležité věnovat pozornost tomu, jaká slova volíme. Nejen z hlediska jejich logického významu, ale i toho, jak působí na emoce.

    Slovo jako spouštěč emocí

    Každé slovo, které slyšíme nebo vyslovíme, nevyvolává jen mentální porozumění, ale i tělesnou reakci. Zkuste si porovnat tyto dvě věty:

    „Máš před sebou výzvu.“

    „Tohle pro tebe bude moc těžké.“

    Obě říkají totéž: situace nebude jednoduchá. Ale ta první může v člověku aktivovat chuť poprat se s výzvou, zatímco ta druhá často spustí pochybnosti nebo obavy, že na to nestačí.

    A to není náhoda. Naše tělo a náš emoční stav jsou úzce propojené s tím, co slyšíme a říkáme.

    Všechna slova mají nějaký emocionální obsah. Některá, jako například láska nebo smrt, jsou velmi emocionální, zatímco jiná, třeba hruška nebo židle, mají emocionální obsah skutečně malý.

    A je to také velmi individuální, jedno slovo může u různých lidí vyvolávat různé reakce v souvislosti s jeho mapou světa.

    Slova a chemie v těle

    Když slova aktivují pocit ohrožení (např. je vnímáme jako kritiku, výčitku nebo odmítnutí), tělo spustí stresovou reakci: vyplaví se kortizol a adrenalin, srdce se rozbuší, dech zrychlí, pozornost se zúží. Mozek přechází do režimu přežití, což snižuje naši schopnost naslouchat, spolupracovat nebo tvořit.

    Naopak slova podpory, přijetí a porozumění (např. „Rozumím ti,“ „Jsem tady s tebou,“ „Zvládneš to“) spouští vyplavování oxytocinu, dopaminu a serotoninu – hormonů, které posilují důvěru, klid, empatii a pocit bezpečí.

    Slova tedy nejsou jen „na povrchu“. Mají přímý vliv na naši vnitřní chemii, a tím i na vztahy, rozhodování, kreativitu nebo výkon.

    A to se nemusíme bavit jen o komunikaci s někým jiným. Někdy používáme slova jako zbraně i v komunikaci sami se sebou. Pokud o sobě tvrdíte, že jste k ničemu, očekávejte, že chemické reakce ve vašem mozku nebudou příjemné. Je to na vás.

    Proč na tom záleží?

    Protože slova nejsou jen neutrální informace. Jsou to signály a náš mozek je čte s mimořádnou citlivostí.

    Ve chvílích napětí, nejistoty nebo konfliktu se z komunikace často vytrácí logika. Nejednáme jako racionální bytosti, ale jako nervová soustava, která vyhodnocuje, zda je situace bezpečná, nebo ohrožující. Tento proces probíhá rychle a automaticky.

    Pokud zvolíme slova, která působí jako kritika, tlak nebo zesměšnění, spustíme v druhém obrannou reakci. Ať už ve formě útoku, úniku nebo úplného stažení. Tím se často uzavírá možnost skutečného porozumění. Rozhovor ztuhne, napětí roste, spojení se přeruší.

    Naopak věty, které dávají prostor, nesoudí a projevují respekt, pomáhají druhému cítit se v bezpečí. V takovém stavu je člověk mnohem víc ochoten naslouchat, vnímat, spolupracovat a hledat řešení.

    Jednoduše řečeno: Slova mohou stavět mosty, nebo zdi. A stačí jedna jediná věta, která rozhodne, jakým směrem se komunikace vydá.

    Jak na to v praxi – malé změny, velký rozdíl

    Slovník, který používáme, můžeme ovlivnit. Stačí si začít víc všímat jak mluvíme, a co v lidech naše slova vyvolávají. Tady je několik praktických tipů:

    🔹 Nahrazujte nálepky popisem chování a vlastních pocitů. Místo „Jsi nezodpovědný.“ řekněte: „Nechalo mě v nejistotě, že ses neozval.“

    🔹 Ptejte se místo příkazů. Místo „Udělej to takhle.“ se zkuste zeptat: „Jak bys to chtěl/a zkusit?“

    🔹 Změkčujte silná slova. Místo „To je špatně.“ použijte: „Možná by to šlo i jinak.“

    🔹 Nepoužívejte zbytečně extrémy. Například „Nemohu vystát tu hudbu“ můžete nahradit vyjádřením: „Z té hudby nejsem nadšený/á.“

    🔹 Vnímejte podtext. Slova jako „musíš“, „měla bys“ nebo „to je tvoje chyba“ mají často silný dopad a mohou vyvolat odpor nebo obranu.

    🔹 Zajímejte se. Věta „Jak to vidíš ty?“ má sílu otevřít dialog, i když je atmosféra napjatá.

    Pozn.: Existují situace, ve kterých je naopak třeba jasně a asertivně vymezit své potřeby, v nich tyto tipy nepoužívejte.

    A proto to trénujeme

    Na kurzech NLP se právě dovednostem spojeným s užitím slov věnujeme. Učíme se vnímat nejen obsah toho, co říkáme, ale i emoční a vztahový podtext. Rozpoznáváme, jak slova ovlivňují naše tělo, emoce i vztahy, a jak volit ta, která budují porozumění, ne napětí.

    Význam komunikace totiž spočívá v efektu, který vytváříme.

    Možná to zní jako detail. Ale někdy právě jedno slovo navíc nebo správné slovo ve správný čas udělá obrovský rozdíl.

  • Smutek

    Smutek je průvodce změnou

    Smutek je často považován za nežádoucí emoci. Něco, co je třeba potlačit, zahnat, rozchodit nebo překřičet veselejším playlistem. Smutek je ale důležitý. Je to emoce, která přichází s poselstvím. A pokud jsme ochotni mu naslouchat, může se stát jedním z našich nejmoudřejších průvodců.

    Co nám smutek říká

    Emoce můžeme chápat jako interní reakce na to, jak si v hlavě vytváříme realitu. Není to samotná událost, co nás rozesmutní, ale způsob, jakým ji vnímáme a jaký jí přikládáme význam.

    Smutek často signalizuje, že jsme o něco přišli — o člověka, jistotu, sen, představu, důvěru. A právě tato ztráta, ať už reálná nebo symbolická, nás vede k tomu, že si potřebujeme něco v sobě přeuspořádat. Jinými slovy, smutek je přirozenou součástí procesu vnitřní změny.

    Nesnažte se smutek opravit, zkuste s ním být

    Ve společnosti orientované na výkon není snadné si dát čas na smutek. Máme pocit, že bychom se měli „dostat do pohody“ co nejdřív. Jenže emoce nejsou technický problém k opravě. Jsou spíš jako počasí. Přicházejí a zase odcházejí. Nemá smysl je nutit zmizet, spíš se naučit, jak být v jejich přítomnosti.

    Tip 1 – Dovol si být smutný Nepřesvědčuj se, že bys „už měl být v pohodě“. Dej smutku jméno, barvu, tvar. Zeptej se ho, proč přišel. V NLP se používá technika „druhé pozice“ – představ si, že jsi ve smutkově kůži, vidíš sám sebe, a zeptej se: „Co je pro mě důležité, že mě to tak bolí?“

    Smutek jako signál hodnot

    Emoce nás vedou k našim hodnotám. Když cítíte smutek, znamená to, že vám na něčem záleželo. Možná víc, než jste si připouštěli. Díky tomuto pocitu se můžete znovu spojit s tím, co je pro vás v životě podstatné.

    Tip 2 – Napiš si, co ti smutek odhaluje o tobě Zeptej se sám sebe: Na čem mi tolik záleželo? Co je tou hodnotou, kterou mi tato ztráta připomíná? Bývá to například potřeba lásky, bezpečí, uznání nebo sounáležitosti.

    Jak se smutkem pracovat jinak

    NLP nabízí několik způsobů, jak s emocemi pracovat na úrovni podvědomí. Například technika změny submodality (tedy vlastností mentálních obrazů) může pomoci snížit intenzitu bolestivé vzpomínky, aniž bychom ji popírali. Vycházíme z toho, že naše mysl si zážitky „ukládá“ ve formě vnitřních obrazů, zvuků a pocitů. Každá vzpomínka tak má své konkrétní vlastnosti, tzv. submodality (např. velikost obrazu, jasnost, vzdálenost, barvy).

    Když změníte tyto vlastnosti, mění se i emoční odezva, kterou zážitek vyvolává. Neovlivňujete samotný obsah vzpomínky, ale to, jak ji prožíváte.

    Příklad: Pokud si smutnou situaci představujete jako velký, barevný a blízký obraz, působí intenzivně. Když ho ale v mysli oddálíte, zmenšíte nebo převedete do černobílé, emoce slábne, protože mozek zkrátka na tyto „vnitřní filtry“ reaguje.

    Je to podobné, jako když se díváte na film. Jinak vás zasáhne velké plátno v kině než malý náhled na mobilu.

    Změnou „formy“ vzpomínky měníte její dopad. Tím si vytváříte větší vnitřní svobodu — nejste už tak silně ovládáni tím, co se stalo, protože k tomu můžete najít nový vztah.

    Tip 3 – Změň film ve své hlavě Zavři oči a vybav si obraz, který tě rozesmutňuje. Všimni si, jestli je statický nebo pohyblivý, barevný nebo černobílý, z jakého úhlu ho vidíš. Zkus ho zmenšit, oddálit nebo změnit na černobílý. Sleduj, jak se mění tvůj pocit. Nejde o to se smutku zbavit, ale vytvořit si k němu větší odstup.

    Co když smutek trvá dlouho

    Někdy se smutek promění v mlhu, která se drží týdny, někdy i měsíce. V takových chvílích je důležité rozlišit, jestli jde stále o přirozený proces truchlení, nebo už o něco hlubšího – únavu, osamělost, depresi.

    Tip 4 – Mluv o tom s někým Slova pomáhají dávat tvar tomu, co uvnitř sebe cítíme. Někdy je už samotné pojmenování prvním krokem k úlevě. Pokud nemáš ve svém okolí člověka, kterému se můžeš otevřít, zvaž rozhovor s koučem, terapeutem nebo průvodcem, který umí naslouchat bez soudů.

    Být smutný neznamená být rozbitý

    Znamená to být živý, citlivý, v kontaktu s tím, co je pro nás důležité. Smutek je jako podzim, je to čas, kdy něco odchází, aby mohlo vzniknout něco nového. Možná pomalejšího, klidnějšího a pravdivějšího.

    Může se to zdát těžké, ale zkuste smutku říct: Díky, že jsi přišel. Poslouchám tě.