
Kolikrát denně se opravdu zastavíte? Nemám na mysli zastavení kvůli červené na semaforu nebo čekání na načtení e-mailu. Doopravdy zastavíte. Sami se sebou. Tak, že vnímáte svůj dech, jemné napětí v ramenou, tón hlasu kolegyně nebo výraz v očích někoho blízkého.
Někdy si lidé všímavost spojují s meditací nebo praktikováním východní filozofie. Zkusme ji ale chápat prostěji: jako schopnost být plně přítomní a pozorní. K sobě, k druhým, k životu, jak právě je.
A nemusíme kvůli tomu nutně zpomalit nebo zastavit. Všímavost není opuštění běžného rytmu života. Je to způsob, jak ho vnímat s větší jemností, pozorností a vědomím.
Malý příběh o zapnutém autopilotovi
Na jednu z prvních lekcí jedna má klienta přišla unavená, rozladěná. „Doma mi nic nejde. Všechno mě rozčiluje. Manžel, děti, i ten náš pes. Mám pocit, že pořád jenom hasím požáry, a přitom ani nevím, co vlastně chci.“ Když jsme spolu mluvily o jejím každodenním rytmu, zjistila, že celé dny jede na autopilota. Ráno káva, práce, nákupy, domácnost, spánek. A mezitím stovky rozhodnutí a interakcí, ve kterých se sama sobě ztrácela.
Začaly jsme malými cvičeními. Nešlo o to zpomalit nebo se zastavit, to jí v jejím životním tempu přišlo nereálné. Místo toho jsme hledaly způsob, jak být všímavá v tom, co už dělá.
Třikrát denně si na mobil nastavila připomínku. Ne aby si šla meditovat, ale aby si položila jednoduchou otázku: 👉 Co teď vnímám? Co se mi děje v těle, v hlavě, v emocích?
Tři krátké zastávky denně, ve kterých jen pozorovala, co cítí – fyzicky i emočně. Bez hodnocení, jen všímavost.
Zkoušela být vnímavá při běžných činnostech: když věšela prádlo, když nakupovala, když čekala na červenou. Přestala se nutit k výkonu i v těchto cvičeních. Jen si dovolila být pozorná k tomu, co právě je.
Po pár dnech volala s tím, že si začala všímat: „Najednou jsem si uvědomila, že se večer ani nepodívám dětem do očí, když mi něco vypráví. Že jsem duchem jinde. A že vlastně ani nevím, co potřebuji já sama.“
Po několika týdnech přišla na další lekci a řekla: „Víš co? Věci kolem mě se vlastně moc nezměnily. Pořád je práce, domácnost, starosti. Ale já… já jsem jaksi víc v sobě. Když se mě dcera večer na něco ptá, opravdu ji slyším. Když manžel zvedne hlas, všimnu si, že mě to zabolelo – a nemusím hned vybuchnout zpátky. Dokonce i ten pes už mě tolik neštve,“ zasmála se.
A pak dodala to nejdůležitější: „Zjistila jsem, že se můžu vracet k sobě i uprostřed chaosu. Stačí mi pár vteřin. A dává mi to sílu, o které jsem vůbec nevěděla, že ji mám.“
Všímavost jako lávka
Být všímavý neznamená všechno analyzovat. Naopak. Je to návrat k přirozenosti, k jemnosti. K důvěře, že to, co je, má právo být. Všímavost je jako lávka, spojuje naši vnitřní krajinu s vnějším světem. Pomáhá nám slyšet, co říká naše tělo, co naznačuje ticho mezi slovy druhých, co právě teď potřebujeme nebo co druhý potřebuje slyšet.
A to všechno klidně ve frontě u pokladny, během schůzky, při přebíhání mezi školou a prací.
Tři drobnosti, které dělají velký rozdíl:
1. Zastavit se a pojmenovat
Zní to až moc jednoduše na to, jak je to účinné. Každých pár hodin si dejte minutu, zavřete oči a zeptejte se: Co právě teď cítím?
Pojmenujte to jedním slovem. Například: napětí, radost, únava, klid. Tím, že tomu dáte jméno, dáváte tomu prostor.
*seznam sta pocitů najdete v mém e-booku o zpracování emocí. Stáhnout si ho můžete zdarma zde.
2. Naladit se na druhého
V NLP mluvíme o kalibrování – schopnosti všímat si jemných změn v chování, výrazu, postoji druhého. Zkuste někdy při rozhovoru pozorovat, co se děje s mimikou, tónem hlasu, tempem řeči, postojem, …. Ne abyste analyzovali, ale abyste se opravdu naladili. Být s druhým, ne jen vedle něj.
*Tahle „drobnost“ je ve skutečnosti celkem náročná a trénujeme ji na mých kurzech.
3. Dotek vděčnosti.
Večer si napište tři věci, kterých jste si dnes opravdu pozorně všimli na sobě, na druhých, ve světě kolem. Třeba „dcera se na mě usmála, když jsem ji opravdu vyslechla“. Všímavost se posiluje tím, že ji oceňujeme.
Proč na tom záleží?
Protože svět je čím dál hlasitější. A vztahy hluboké jen do té míry, do jaké jsme schopni vnímat. Všímavost není módní slovo. Je to výživa. Pro duši, pro vztahy, pro smysluplný život.
A dobrou zprávou je, že ji nemusíme hledat někde daleko nebo s ní začínat „až bude klid“. Můžeme s ní začít tady a teď, třeba právě při čtení těchto řádků.
Chcete si všímavost trénovat v bezpečném a laskavém prostředí? Přijďte na některý z mých workshopů (třeba už 26.7. na Čtení myšlenek) nebo si napište o emailový kurz Probuďte svou sebeúctu pošlu vám na něj 50% slevu. Protože některé změny začínají tím nejmenším – tím, že si všimneme.