NLP Olomouc

Štítek: myšlení

  • Objevte vzorce svého myšlení

    a pochopte nejen sebe, ale i druhé

    Představte si, jak se s někým bavíte. A vůbec si nerozumíte. Přitom nejde o názorový rozpor. Oba mluvíte česky a zároveň máte pocit, že mluvíte každý jiným jazykem. Vy říkáte jedno, druhá strana slyší něco úplně jiného. Můžete mít skvělé argumenty, přesto zůstávají bez odezvy. Proč? Možná proto, že každý z vás vnímá svět jinak – skrze své vlastní styly myšlení. V NLP jim říkáme metaprogramy.

    Tyto programy fungují jako neviditelné brýle, kterými se díváme na svět. Ovlivňují, na co zaměřujeme pozornost, jak se rozhodujeme, co nás motivuje a jak komunikujeme. A co je na tom nejzajímavější? Většina lidí si vůbec neuvědomuje, že tyto vzorce řídí jejich život.

    Co kdybyste se naučili rozpoznávat styly myšlení?

    Představte si, že byste dokázali hned na první pohled pochopit, jak někdo přemýšlí. Že byste věděli, jak ho motivovat, jak s ním efektivně komunikovat a proč někdy dochází k nedorozuměním. To není žádná magie – stačí znát několik klíčových metaprogramů a uvidíte svět jinýma očima.

    1. Cíl vs. problém – co vás motivuje?

    Někteří lidé se ženou za cílem. Jiní se primárně snaží vyhnout problémům. Představte si, že chcete někoho povzbudit k akci. Když řeknete: „Když to zvládneš, čeká tě odměna!“, motivujete lidi orientované na cíl. Ale pro ty, kteří se zaměřují na problémy, bude efektivnější věta: „Když to neuděláš, může se stát něco nepříjemného.“ Rozpoznáte, jak to máte vy?

    2. Fakta vs. pocity – jak se rozhodujete?

    Někteří lidé potřebují tvrdá data, logiku a důkazy. Jiní se řídí tím, jak se cítí, co jim říká intuice. Když se snažíte někoho přesvědčit, nestačí jen fakta – potřebujete použít ten správný přístup. Víte, jak poznat, který styl váš protějšek preferuje?

    3. Detaily vs. celkový obraz – co vás zajímá víc?

    Máte rádi konkrétní čísla a podrobný plán, nebo raději vidíte hlavní směr a necháváte detaily na ostatních? Když někdo dává přednost detailům, bude potřebovat přesné informace. Pokud však někdo vidí spíše celkový obraz, podrobnosti ho budou nudit. A teď si představte, že spolu mají spolupracovat…

    4. Změna vs. stabilita – co vám vyhovuje?

    Pro někoho je změna vzrušující, pro jiného děsivá. Jsou lidé, kteří milují novinky a inovace, a jiní, kteří si cení osvědčených metod. Pokud vedete tým, je dobré vědět, kdo se vrhne do nového projektu po hlavě a kdo bude potřebovat čas na adaptaci.

    To je jen pár příkladů. V NLP bylo identifikováno několik desítek metaprogramů. V praxi se nejčastěji pracuje s přibližně 20–30 základními.

    Měníme to, co nefunguje

    Naše metaprogramy nejsou neměnné a ne vždy jsou pro nás výhodné. Pokud vás například pohání spíše strach z neúspěchu než touha po úspěchu, může to být velmi vyčerpávající. Nebo pokud se neustále rozhodujete pouze na základě pocitů a přehlížíte fakta, můžete se snadno dostat do slepých uliček. Dobrou zprávou je, že metaprogramy můžeme vědomě upravovat tak, aby nám lépe sloužily – a právě v tom spočívá síla NLP.

    Nejde o typologii, ale o flexibilitu myšlení

    Často se lidé ptají, zda se dá podle metaprogramů zařadit člověk do nějaké pevné kategorie. Odpověď je jednoduchá: Nejde o typologii, ale o preference, které se mohou měnit v závislosti na situaci. Možná v práci preferujete fakta a logiku, ale v osobním životě se rozhodujete spíše na základě pocitů. Nebo se v běžných úkolech držíte detailů, ale když jde o strategii firmy, raději vidíte velký obraz. Každý z nás má své dominantní vzorce, ale nejsme jimi pevně svázáni – můžeme je přizpůsobit a měnit podle kontextu.

    Navíc to nikdy není buď a nebo. Většinou máme určité procentuální zastoupení obou pólů. Někdo může být ze 70 % zaměřen na cíle a z 30 % na problémy, jiný to má obráceně. A právě tato variabilita dělá z metaprogramů tak užitečný nástroj – umožňuje nám pochopit, kde se nacházíme, a vědomě si volit, jak budeme myslet a jednat.

    Proč byste to měli chtít znát?

    Představte si, že:

    ✅ Dokážete snadno číst v lidech a přizpůsobit jim svůj styl komunikace.

    ✅ Lépe rozumíte sami sobě a víte, jak se motivovat.

    ✅ Víte, jak přesvědčit kolegy, klienty, šéfa nebo i partnera tak, aby vás skutečně slyšeli.

    ✅ Přestanou vás frustrovat věčné komunikační zádrhely, protože budete vědět, odkud pramení.

    Poznat metaprogramy znamená pochopit nejen druhé, ale i sebe. Jak myslíte vy? A jak by vám znalost těchto vzorců mohla změnit život?

    Pokud se chcete naučit styly myšlení rozlišovat a pracovat s nimi, příležitost máte tady.

  • Metafora – nástroj k hluboké změně v lidské mysli

    Metafory nejsou jen ozdobou jazyka. Uměleckým vyjádřením. Jsou klíčem, který otevírá dveře k hlubším vrstvám našeho myšlení a vnímání světa. V NLP (neurolingvistickém programování) hrají zásadní roli, protože dokážou obejít kritický filtr vědomé mysli a přímo oslovit podvědomí. Jak a proč to funguje?

    Mysl myslí v obrazech

    Naše mysl zpracovává informace nejen logicky, ale především skrze obrazy, pocity a asociace. Když slyšíme metaforu, neanalyzujeme ji jako běžné tvrzení, ale necháme ji působit jako celek. Místo abychom si říkali „co tím chtěl básník říct?“, často ji prostě přijmeme, protože působí přirozeně a známě.

    Například věta „život plyne jako řeka“ v nás okamžitě vyvolá určité obrazy – proudění, změnu, překážky, možnost nechat se unášet nebo naopak aktivně řídit svůj směr. Tento obraz pracuje v našem podvědomí a poskytuje nám nový způsob, jak se na svůj život dívat.

    Obejití logické cenzury

    Když někomu řeknete „uvolni se“, může se stáhnout a přemýšlet, proč by měl, co tím myslíte a jestli ho náhodou nesoudíte. Ale pokud řeknete „víš, někdy je dobré být jako strom, který se ve větru ohýbá, místo aby se zlomil“, vnímání se změní. Metafora nestaví zeď odporu, ale otevírá nové možnosti.

    Tento princip využívá i hypnóza a NLP – metafory dokážou proniknout hluboko do podvědomí a měnit vzorce myšlení přirozeným způsobem. Místo příkazu dávají možnost volby a vytvářejí vnitřní prožitek.

    Jak metafory mění realitu

    Někdy mohou být metafory vnímány jako slovní hříčky. Ve skutečnosti formují naše vnímání reality. Pokud člověk vnímá svět jako bitevní pole, bude se stále cítit být v boji. Pokud ho začne vnímat jako tanec, jeho interakce s ostatními se zásadně změní.

    V NLP pracujeme s tzv. „živými metaforami“, tedy těmi, které lidé sami používají pro popis svého života. Když klient řekne „jsem pod obrovským tlakem“, není to jen slovo – je to realita, kterou prožívá. A když najdeme způsob, jak metaforu proměnit („a co kdyby ten tlak byl jako pružina, která tě vynese nahoru?“), změní se i jeho vnitřní svět.

    Metafora jako nástroj transformace

    Síla metafory spočívá v tom, že není direktivní. Nenutí nás, ale nabízí. Umožňuje nám přemýšlet jinak, vidět nové cesty a vytvářet vlastní řešení. A právě proto jsou v NLP tak mocným nástrojem pro změnu – protože mění způsob, jakým si vyprávíme svůj vlastní příběh.

    Takže… jaký příběh si o sobě dnes vyprávíte? A jak byste ho mohli vyprávět jinak?

    Ať se vám daří!

    🤍

  • Svoboda myšlení

    Jak moc jsme ovlivněni svým vnitřním programováním?

    Většinou jsme přesvědčeni, že myslíme svobodně. Ale co když připustíme, že naše myšlenky nejsou tak úplně naše? Co když jsou výsledkem toho, co nám v dětství říkali rodiče, co jsme převzali od učitelů, co do nás otiskla společnost, média nebo vlastní zkušenosti?

    • Kolikrát jste si řekli: „Tohle prostě nejsem já.“?
    • Kolikrát jste pocítili strach, ačkoliv racionálně nebyl důvod?
    • Kolikrát jste zareagovali „automaticky“, a pak si říkali, že jste to mohli udělat jinak a efektivněji nebo laskavěji?

    A teď otázka: Byla to opravdu vaše vlastní volba, nebo jste jen přehráli nějaký starý naučený vzorec?

    V NLP říkáme, že realitu nevnímáme přímo – interpretujeme ji skrze svůj vnitřní filtr. Každý z nás má v hlavě určitý systém přesvědčení a vzorců myšlení, který ovlivňuje, jak vnímáme svět, jak se rozhodujeme a jak prožíváme svůj život. Tato „mentální mapa světa“ (v NLP Model Of the World – MOW) rozhoduje o tom, co považujeme za důležité a za možné, jak se chováme, jaké vztahy máme, jak reagujeme v krizích.

    Ale co když naše mapa není přesná? Co když jsme jen uvěřili něčemu, co nás nyní omezuje? A hlavně – jak můžeme získat zpět svobodu vlastního myšlení?

    V tomto článku se podíváme na to, jak naše myšlení ovlivňují nevědomé programy, jak je můžeme odhalit a co s nimi dělat, abychom byli skutečně svobodní.

    1. Co nás ovlivňuje: Odkud se berou naše mentální vzorce?

    Od narození si vytváříme systém přesvědčení na základě toho, co vidíme, slyšíme a prožíváme. Každý pak máme v hlavě určitý „software“, podle kterého přemýšlíme a jednáme. Kde se vzal?

    🔹 Rodina a výchova

    Už od dětství přebíráme vzorce od rodičů, prarodičů a dalších blízkých. Často ani nevnímáme, jak se nám určité výroky a postoje vryly hluboko do mysli.

    Například:

    • „Neukazuj slabost.“ → Naučená emoční uzavřenost
    • „Peníze kazí charakter.“ → Podvědomé odmítání bohatství
    • „Musíš se snažit, jinak nic nezískáš.“ → Perfekcionismus, workoholismus
    • „Musíš být hodný, jinak tě nebudou mít rádi.“ → Přesvědčení o podmíněné lásce

    Většina těchto přesvědčení nebyla vytvořena vědomě – prostě jsme je absorbovali jako realitu.

    🔹 Škola a vzdělávání

    Školní prostředí formuje náš vztah k učení, chybám a autoritám. Jestli vás učili, že chybovat je špatné, možná dnes máte strach riskovat. Pokud jste slýchali, že „někdo má na matematiku hlavu a někdo ne“, možná jste si vytvořili blok vůči určitým dovednostem.

    • „Chyby jsou selhání.“ → Perfekcionismus
    • „Lidé jsou dobří nebo zlí.“ → Černobílé vidění
    • „Nikdy nebudu dobrý/á v matematice.“ → Přesvědčení o vlastních schopnostech

    Děti se učí nejen fakta, ale hlavně způsob myšlení. A některé školní programy v nás zůstávají celý život.

    🔹 Společnost a kultura

    Média, reklama, sociální sítě – neustále nás formují. Jaké příběhy posloucháme? Jaké role jsou nám nabízeny?

    Například:

    • „Úspěch znamená hodně peněz.“
    • „Správná žena je obětavá.“
    • „Muži nemají plakat.“

    Většina těchto přesvědčení není objektivně pravdivá – jsou jen součástí určitého společenského paradigmatu.

    🔹 Osobní zkušenosti

    Zkušenosti, zejména ty emocionálně silné, se hluboce zapisují do našeho vnímání světa. Pokud vás kdysi odmítli při veřejném projevu, možná jste si vytvořili přesvědčení „Nejsem dobrý řečník.“ Pokud jste zažili nevěrného partnera, možná jste si v hlavě nastavili „Vztahům (mužům/ženám) se nedá věřit.“

    Problém je, že jedna událost se pro vás může stát obecnou pravdou, i když reálně nemá žádnou univerzální platnost.

    Kdy nám vnitřní programy pomáhají a kdy škodí?

    Některá přesvědčení jsou užitečná („Dokážu se naučit cokoliv, když tomu dám čas.“), jiná nás ale mohou silně omezovat („Já nejsem na sporty.“ nebo „Moc si vyskakovat nemůžu.“).

    Pokud se v určité oblasti života stále točíte v kruhu, je možné, že tam máte nějaké nevědomé omezení, které vám brání udělat změnu.

    2. Opravdu vidíme svět takový, jaký je?

    Ve skutečnosti nikdy nevidíme realitu objektivně – vidíme ji přes filtr vlastních zkušeností, emocí a přesvědčení. V NLP mluvíme o třech hlavních procesech, které utvářejí naši realitu:

    🔹 Deletion (vynechání)

    Z nekonečného množství informací kolem nás si vybíráme jen to, co považujeme za důležité. Co odpovídá našemu nastavení. Pokud například věříme, že svět je nebezpečné místo, budeme si všímat hlavně zpráv o zločinech a konfliktech. Pokud věříme, že lidé jsou ochotní pomáhat, budeme si spíš všímat laskavosti kolem sebe.

    • Praktický test: Rozhlédněte se kolem sebe a všímejte si předmětů, které vidíte. Snažte se zapamatovat si všechno červené.

    … A teď zavřete oči a zkuste vyjmenovat, co bylo modré.

    Těžké, že? Vaše pozornost byla naprogramovaná jen na červenou. A přesně takhle funguje tento mentální filtr.

    (viz také článek o selektivním vnímání)

    🔹 Distortion (zkreslení)

    Někdy můžeme mít tendenci interpretovat realitu podle svých očekávání. Pokud si myslíme, že nás šéf nemá rád, můžeme si jeho neutrální pohled vyložit jako kritiku. Pokud jsme zamilovaní, můžeme ignorovat varovné signály, které by nám jinak vadily.

    • Příklad: Když cítíte nedostatek sebevědomí a někdo se na vás podívá, můžete si říct: „Určitě mě soudí.“ Ale realita může být úplně jiná – třeba jen přemýšlí nad tím, kde už vás viděl.

    🔹 Generalization (zobecnění)

    Na základě jedné jediné zkušenosti si umíme vytvořit pravidlo pro celý život. Pokud nás odmítli na pohovoru, můžeme si říct „Nejsem dost dobrý/á, nikdy mě nevezmou.“ Místo abychom to vnímali jen jako výsledek jedné události, stává se z toho naše realita.

    • Praktický test: Zkuste si vzpomenout na nějaké své omezení (např. „Neumím dobře komunikovat“). A teď si položte otázku: Kdy přesně to nebyla pravda? Možná zjistíte, že toto přesvědčení vůbec není univerzální.

    👉 Co to všechno znamená? Naše myšlení není svobodné, dokud si tyto filtry neuvědomíme a nezačneme je zkoumat a pracovat s nimi.

    3. Jak získat zpět svobodu myšlení?

    🔹 Staňte se pozorovatelem svých myšlenek

    Zkuste se několik dní vědomě sledovat:

    • Jaké automatické věty si říkáte?
    • Jaké věci považujete za samozřejmé?
    • Odkud tato přesvědčení pocházejí?

    Každý program je vytvořený – což znamená, že ho můžeme změnit.

    🔹 Zpochybněte svá přesvědčení

    📌 Co si o sobě myslíte? Jaká přesvědčení vás napadají, když si položíte otázky jako:

    • „Jsem spíš člověk, co umí prodat sám sebe, nebo ne?“
    • „Jak se mi daří zvládat konflikty?“
    • „Jsem dost kreativní?“

    📌 Odkud tato přesvědčení pocházejí? Naučili jste se je v dětství? Vznikly na základě jedné zkušenosti? Jsou skutečně pravdivá?

    📌 Co byste si mohli myslet místo toho? Jak by vypadala realita, kdybyste věřili opaku?

    🔹 Přerámcování (reframing)

    Najděte své omezující přesvědčení a zkuste ho formulovat jinak. Podívat se na věc z jiného úhlu pohledu. Když narazíte na myšlenku, která vás omezuje, zkuste si položit otázku:

    📌 „Co by mi to dalo, kdybych tomu nevěřil/a?“

    📌 „Jaký by byl jiný možný pohled na stejnou situaci?“

    Příklad:

    • „Jsem moc citlivý, to je špatně.“ → „Moje citlivost mi umožňuje hluboce vnímat druhé lidi.“
    • „Jsem moc introvertní na to, abych dělal/a networking.“ → „Můj klidný styl může být výhodou, protože umím naslouchat.“
    • „Nemůžu mluvit před lidmi, protože jsem nervózní.“ → „Moje nervozita znamená, že mi na tom záleží, a můžu ji přeměnit v energii.“

    🔹 Změna vnitřního dialogu

    Jak mluvíte sami se sebou? Jaký tón má váš vnitřní hlas? Pokud je kritický a přísný, zkuste ho změnit:

    📌 Představte si, že mluví přátelský mentor. Jak by vás podpořil?

    📌 Zkuste změnit tón hlasu – co se stane, když si stejnou větu řeknete třeba v legračním tónu?

    📌 Koukněte také na karusel o síle slov.

    🔹 NLP cvičení: Změna perspektivy

    Vyberte si situaci, ve které máte pocit, že vás ovládá nějaké přesvědčení (např. „Neumím říkat ne.“). Pak ji prozkoumejte ze tří různých úhlů:

    1️⃣ Vaše vlastní perspektiva: Jak situaci vnímáte teď? Jaké emoce a myšlenky máte?

    2️⃣ Pohled zvenčí: Představte si, že jste nezávislý pozorovatel. Co byste řekli člověku v této situaci?

    3️⃣ Pohled moudrého rádce: Jak by tuto situaci viděl někdo, koho obdivujete? Jak by ji řešil?

    Čím více úhlů pohledu máte, tím méně budete omezeni jedním způsobem myšlení.

    Myslíte svobodně, nebo jen podle programu?

    První krok ke svobodě myšlení je uvědomit si, že nemusíme věřit všemu, co nám naše mysl říká.

    Než si příště řeknete „Takový/á prostě jsem“, zastavte se. Možná je to jen starý vzorec, který lze změnit. A možná tím otevřete dveře k mnohem větší svobodě, než jste si kdy dokázali představit.

    A tak se ptám: Jaká přesvědčení vás možná drží zpátky? A co by se stalo, kdybyste je začali přepisovat? 😊