NLP Olomouc

Štítek: štěstí

  • Strach – přítel, nebo nepřítel?

    Strach je součástí naší evoluční výbavy, která měla zásadní význam pro přežití lidstva. Je to reakce na podněty, které mozek vyhodnocuje jako hrozbu, přičemž se aktivují různé fyziologické mechanismy, jež tělo připravují na zvládnutí nebezpečí. V dávných dobách byl strach klíčový, když naši předci čelili nebezpečím, jako byli útoky zvířat nebo střety s nepřátelskými kmeny.

    Při těchto setkáních se automaticky zapnul takzvaný „boj nebo útěk“ mechanismus, který vede k uvolnění hormonů, jako je adrenalin, aby se tělo mohlo rychle rozhodnout, zda se bude bránit nebo se pokusí utéct. Tento systém je řízen naším limbickým mozkem, který v krizové situaci okamžitě zareaguje bez potřeby vědomého rozhodování. Právě díky tomuto mechanismu dokázali naši předci reagovat bleskově a přežít situace, ve kterých šlo o život.

    Dnes ovšem většina našich strachů nesouvisí s fyzickým ohrožením. Naše moderní životy nás už nevystavují takovým rizikům, jako tomu bylo kdysi. Strach se přizpůsobil současné době a často se změnil ve strachy psychologické povahy. Tyto psychologické strachy vycházejí z našich vnitřních přesvědčení a obav, které se týkají selhání, ztráty uznání, sociálního postavení, odmítnutí, nebo nejistoty ohledně budoucnosti.

    Například strach ze selhání je běžný mezi lidmi, kteří mají vysoké cíle nebo se snaží naplnit určité společenské standardy. Tento strach je často podmíněn naší výchovou, společenskými vlivy a vlastními nároky, které na sebe klademe. I když v takových situacích nehrozí reálné nebezpečí, mozek stále vyhodnocuje tyto obavy jako riziko, a proto spouští podobnou stresovou reakci, která může způsobit mimo jiné zvýšení tepové frekvence, napětí svalů nebo zrychlený dech – jako u skutečného fyzického ohrožení.

    Strach z odmítnutí má zase kořeny ve snaze být přijat a patřit k určité sociální skupině. Sociální pouta byla pro přežití předků zásadní – být součástí kmene zvyšovalo šance na přežití. Dnes je však strach z odmítnutí často založen na osobních přesvědčeních a představách o tom, co si o nás druzí myslí. Tento strach nás může omezovat v navazování nových vztahů, v komunikaci s ostatními nebo při prosazování vlastních potřeb.

    Podobně i strach z neznáma je zakořeněný v naší přirozenosti – jako lidé máme tendenci dávat přednost jistotám, které nám dávají pocit bezpečí a stability. Avšak dnes je život plný změn a nejistot, což může vyvolávat úzkost a strach z toho, co přijde. Tento strach se může projevit například při změně zaměstnání, stěhování nebo při rozhodnutích, která vyžadují opustit komfortní zónu.

    Moderní podoba strachu je tedy často spíše mentální a psychologická než fyzická. I když nám přímé ohrožení nehrozí, náš mozek stále reaguje podobným způsobem, jako by tomu tak bylo. V těchto případech může být NLP užitečným nástrojem, který nám pomáhá nahlédnout na naše strachy, rozumět jim a postupně je přetvářet tak, aby nás neomezovaly v každodenním životě.

    Jak nám NLP může pomoci pochopit a překonat strach?

    V neurolingvistickém programování pracujeme s emocemi, jako by to byly „kódované informace“. Znamená to, že každá emoce, kterou prožíváme, včetně strachu, v sobě nese určitou zprávu. Není jen nepochopitelnou reakcí těla, ale výsledkem našeho vnitřního programu, kterým se snažíme upozornit na něco důležitého.

    Naše myšlení a chování jsou jako mentální programy, což znamená, že naše reakce na situace se opakují podle určitého vzorce. Tyto programy se formovaly během našeho života na základě našich zkušeností, hodnot a přesvědčení, a většinou běží na podvědomé úrovni. Když například pociťujeme strach z veřejného vystupování, tento strach vychází z určitého vnitřního vzorce, který se týká situací, kde máme být vidět a slyšet před ostatními. Možná někde hluboko věříme, že nejsme dostatečně dobří, nebo máme zkušenost, kdy nás někdo zkritizoval, a na základě toho se tento strach stal součástí našeho „programu“ pro podobnou situaci. Prostě se vyhýbáme opakovanému neúspěchu.

    V NLP přistupujeme k těmto emocím jako k signálům. Strach vnímáme jako zprávu, která nám může odhalit naše podvědomé obavy a očekávání. Když se například bojíme odmítnutí, strach nás může upozorňovat na to, že máme hlubokou potřebu být přijímáni. Nebo když se bojíme selhání, může to být známka toho, že sami sebe hodnotíme podle toho, jak jsme úspěšní, a naše očekávání jsou možná příliš vysoká. Strach nám tedy může pomoci lépe pochopit, co je pro nás důležité a co si sami o sobě myslíme.

    V tomto smyslu NLP učí, že strach je signálem toho, co bychom si přáli nebo čemu bychom se chtěli vyhnout. Když pochopíme, co nám strach sděluje, můžeme na základě této informace změnit naši reakci a rozhodnout se jednat jinak. Místo abychom se nechali svým strachem omezovat, můžeme ho začít vnímat jako motivaci k pozitivní změně. Když rozpoznáme, že například strach z veřejného vystoupení pramení z obav z kritiky, můžeme zapracovat na svém sebevědomí a přepsat vzorce myšlení, které nás při veřejném vystoupení znejišťují.

    NLP nám tak nabízí rámec, jak se dívat na emoce nejen jako na něco nepříjemného nebo obtížného, ​​ale jako na cenné informace. Nejsou nezměnitelné, ale jsou to „programy“, které je možné „přeprogramovat“ nebo změnit, pokud je pochopíme a vědomě s nimi pracujeme. Klíčové je pochopení, že emoce jako strach nejsou jen automatickými reakcemi, ale signály našich podvědomých přesvědčení a zkušeností. V tomto smyslu nás NLP učí, že každá emoce má svůj skrytý význam, který můžeme odhalit, pokud se naučíme naslouchat sami sobě.

    Strach jako signál podvědomých obav a očekávání

    Představme si strach jako osobního rádce, který nám odkrývá naše podvědomé obavy a očekávání, často uložené hluboko pod povrchem vědomé mysli. Strach může být výrazem nějaké nevyřčené potřeby, hodnoty nebo zranitelnosti. Například strach z odmítnutí často vidět potřebu být přijímán a oceněn, což může ukázat na hlubokou touhu po přijetí nebo pocitu nedostatečnosti. Podobně strach ze selhání nám můžeme naznačit, že máme sami na sebe velmi vysoká očekávání nebo že hodnotíme podle svých výkonů a úspěchů.

    Tím, že v NLP pohlížíme na strach jako na informaci, se učíme rozpoznávat a chápat jeho příčiny. Když například zjistíme, že náš strach z odmítnutí pramení z potřeby být akceptováni, můžeme se sami sebe zeptat, proč je pro nás přijetí tak důležité, a jak bychom tuto potřebu mohli naplnit zdravějším způsobem. Strach nám tedy pomáhá odhalit, co je pro nás osobně důležité, co si možná podvědomě přejeme nebo, čemu se chceme za každou cenu naopak vyhnout.

    Strach jako ukazatel motivace nebo touhy vyhnout se určité situaci

    V NLP se často setkáváme s konceptem „pohybu směrem k“ nebo „pohybu od“ něčeho. Tím, že strach pojmeme jako ukazatel naší motivace nebo touhy vyhnout se něčemu, můžeme lépe pochopit, co nás k tomu vede, že se v určitých situacích vyhýbáme nebo se něčeho obáváme. Strach nás například může vést k tomu, abychom nepřijímali nové výzvy nebo abychom se vyhýbali riziku. Může nás motivovat k tomu, abychom zůstávali ve známém prostředí, protože neznámé nás děsí.

    Práce s NLP nám pomáhá zjistit, zda tento „pohyb od“ opravdu slouží našim zájmům, nebo nám brání růst a rozvíjet se. Pokud se například vyhýbáme nové pracovní příležitosti kvůli strachu ze selhání, NLP nám umožní tento strach rozložit na části a zjistit, co nám říká o našem vztahu k neúspěchu. Můžeme zjistit, že jsme hluboko přesvědčeni o tom, že nás neúspěch definuje jako osobu – a právě na této úrovni můžeme začít měnit své myšlení, abychom se otevřeli novým možnostem.

    Přetvoření strachu na nástroj osobního růstu

    Když strach začneme chápat jako zprávu o našich potřebách, obavách a hodnotách, otevírá se nám příležitost využít ho jako pozitivní sílu. NLP techniky nám poskytnou analýzu, co nám strach sděluje, a možnosti, jak upravit své mentální programy tak, abychom na základě těchto informací mohli změnit svou reakci. Například strach ze selhání můžeme využít v odhodlání k tomu, abychom na sobě více pracovali, nebo si nastavili realistická očekávání. Strach z odmítnutí můžeme proměnit ve zdravé budování sebevědomí, kdy přijetí ostatních přestane být tak zásadní pro naši sebedůvěru.

    NLP tedy nabízí rámec pro to, jak se na strach podívat jako na učitele, který nám pomáhá lépe se pochopit, zjistit, co skutečně chceme, a přizpůsobit své myšlení tak, aby nás strach už neomezoval, ale stal se součástí naší cesty osobním růstem.

    Základní techniky pro práci se strachem

    1. Přeprogramování vnitřního dialogu

    Strach často pramení z našeho vnitřního dialogu – z myšlenek, které nám opakují, že nejsme dost dobří nebo že něco nezvládneme. Tyto myšlenky mohou být tak automatické a časté, že je začneme považovat za pravdivé. V NLP se používají techniky, které nám umožňují tyto myšlenky zachytit, identifikovat jejich skutečný vliv a následně je přepsat.

    Jednou z účinných technik je změna způsobu, jakým slyšíme svůj vnitřní hlas. Pokud si představíme kritický hlas, který je tvrdý nebo útočný, můžeme změnit jeho tón – například na jemný nebo dokonce směšný, jako by byl až komického charakteru. Tím ztrácí svou váhu a negativní náboj, což nám umožní přesměrovat pozornost na myšlenky, které nás podporují a motivují k překonávání obav.

    2. Změna submodalit

    V NLP submodality představují různé aspekty mentálních obrazů a vjemů (slyšených a cítěných), které ovlivňují naše emocionální prožitky. Když například cítíme strach, může být spojen s jasným obrazem selhání nebo neúspěchu, který uvidíme velmi blízko, v živých barvách a detailech. Tato živost obrazu posiluje emoci strachu.

    Technika změny submodalit nám umožňuje hrát si s těmito prvky a upravovat je tak, aby stáhly svůj emoční náboj. Pokud si například představíme obraz neúspěchu jako vzdálený, rozostřený nebo černobílý, začne pro nás být méně výrazný a ztrácí svou sílu. Taková úprava nám pomáhá získat nad svými strachy větší kontrolu a nenechat se jimi omezovat.

    3. Technika Asociace a disociace

    Strach vnímáme především, když jsme „asociovaní“ – tedy když situaci prožíváme z vlastního pohledu, jakoby „zevnitř“. V tomto režimu jsme přímo uvnitř prožitku, což zesiluje emoce a může vést k pocitu paralyzujícího strachu. Technika „disociace“ nám naopak umožňuje podívat se na situaci „zvenčí“, jako kdybychom se dívali na film, ve kterém sami vystupujeme. Tento pohled třetí osoby nám poskytuje potřebný odstup a emoční náboj strachu tak oslabuje.

    Vyzkoušejte si tuto techniku ​​tím, že si představíte sami sebe v dané situaci, jako byste byli nezaujatý pozorovatel. Tento přístup nám umožňuje nahlédnout na to, čeho přesně se bojíme, a lépe posoudit, zda je strach opodstatněný nebo je možné na něj reagovat jinak.

    4. Nalezení pozitivního úmyslu

    V NLP předpokládáme, že každá emoce, včetně strachu, má nějaký pozitivní záměr – obvykle nás chce chránit nebo nás vést k něčemu důležitému. Tento pozitivní úmysl může být například potřeba zodpovědnosti, pečlivosti nebo zajištění bezpečí. Když například zjistíme, že strach nám chce říct, že máme pečovat o své zdraví nebo že nám na něčem záleží, můžeme s touto informací lépe pracovat a zdravěji ji integrovat do našeho života.

    Při práci se strachem se proto zamyslete: Jaký je jeho pozitivní úmysl? Pokud například strach pramení z obav ze ztráty stability, může to znamenat, že si přejete pocit jistoty. Můžete pak přemýšlet o tom, jak tento záměr podpořit, aby vás samotný strach už neomezoval.

    5. Kotvení stavu klidu a odvahy

    Kotvení je technika NLP, která nám umožňuje vytvářet „kotvy“ pro různé emocionální stavy. Tento proces spočívá v tom, že si pomocí konkrétního gesta, dotyku nebo slova spojíme pozitivní pocit, jako je např. klid nebo odvaha. Budete mít tedy spouštěč – takové tlačítko – pro pozitivní emoce a stavy, kdykoliv je potřeba. Jak kotvení použít?

    • Vyberte si pozitivní zážitek, kdy jste se cítili silní a plní odvahy. Může to být moment, kdy jste překonali překážku, nebo třeba jen chvíle, kdy jste se cítili velmi klidní a pevní.
    • Zavřete oči a co nejintenzivněji si tento zážitek představte. Pociťujte, co jste tehdy cítili, a snažte se prožít to, jako by se to dělo právě teď. Soustřeďte se na své dýchání, hlas svého vnitřního dialogu a na konkrétní fyzické pocity.
    • Když dosáhnete vrcholu pozitivního pocitu, spojte tento pocit s konkrétním gestem (například sevření pěsti nebo dotknutí se ramene). Tímto gestem můžete v okamžiku, kdy budete potřebovat povzbuzení, pocit klidu nebo odvahy vyvolat.

    6. Práce s vizualizací

    NLP často využívá vizualizace pro nácvik určitých situací, které pro nás mohou být zdrojem strachu. Pokud vás například čeká pohovor a jste z něj nervózní, zkuste si nejprve tuto situaci představit v bezpečném prostředí.

    • Zavřete oči a představte si, jak přicházíte na pohovor s klidem a sebevědomím.
    • Vžijte se do situace a snažte se co nejrealističtěji vykreslit detaily: jak sedíte, co máte na sobě, jakým tónem mluvíte.
    • Představte si pozitivní průběh celé schůzky a vnímejte, jak se strach postupně mění na zvědavost nebo zájem.

    Díky této vizualizaci si vytvoříte mentální vzor, ​​který je často silnější než pouhý strach z dané situace.

    7. Nastavení cíle a změna perspektivy

    V NLP říkáme, že to, na co se zaměřujeme, má tendenci růst. Pokud se tedy zaměříme na konkrétní cíl, pomáhá nám to překonávat obavy. Místo přemýšlení o tom, co všechno se může stát, zkuste věnovat více pozornosti tomu, co chcete dokázat.

    Technika změny perspektivy je zvláště užitečná. V NLP ji někdy nazýváme meta mirror . Podívejte se na svůj strach očima někoho jiného – například očima přítele nebo mentora. Jak by vaši situaci viděli? Jaké rady by vám dali? Přistoupit ke strachu z jiné perspektivy může vést k hlubšímu porozumění a umožnit nečekaná řešení.

    8. Přijetí strachu jako učitele

    Namísto toho, abychom strach považovali za nepřítele, můžeme si ho představit jako učitele, který nám ukazuje, kde máme prostor k růstu. Jaký konkrétní aspekt strachu nám brání jít dál? Co se můžeme naučit o sobě a o svém vnímání světa? Přijetí strachu nám může otevřít dveře k osobnímu rozvoji a k větší vnitřní svobodě.

    Strach je přirozenou emocí, kterou nelze úplně odstranit, ale je možné s ní pracovat. Díky technikám NLP můžeme svůj strach pochopit, změnit jeho vnímání a dokonce jej využít ve svůj prospěch, k prohloubení našeho vnímání vlastních potřeb a hodnot.

    Máte nyní praktické nástroje pro práci se strachem, které vám umožní lépe pochopit sami sebe a efektivněji reagovat na stresující situaci. Ať už se rozhodnete pro kotvení, vizualizaci nebo přerámcování myšlenek, nezapomínejte, že zvládnutí strachu je krokem k větší sebedůvěře a k vědomému prožívání každé životní situace.

    Když s tím budete potřebovat pomoct, neváhejte se na mě obrátit.

    Ať se vám daří!

    🤍

  • Plynutí

    V dnešní době, kdy můžeme mít často pocit, že je třeba mít vše pod kontrolou, se stává dovednost pustit věci a nelpět stále vzácnější. Zdá se, že jsme všichni naprogramovaní na to, abychom neustále usilovali o víc – více úspěchů, více jistoty, více vztahů, více štěstí. Jenže právě touha mít vše pod kontrolou a lpění na věcech nás paradoxně může zbavovat vnitřního klidu. V našem nitru pak vzniká neustálý boj mezi tím, co si přejeme udržet, a tím, co přirozeně plyne.

    Proč tak často lpíme?

    Lpění je přirozenou lidskou reakcí na nejistotu a strach. Lpíme na lidech, vztazích, vzpomínkách a představách o sobě, protože se bojíme, že když je pustíme, ztratíme tím něco z naší identity. Lpíme na pocitu, že když budeme mít vše pevně ve svých rukách, získáme jistotu. Ale jaké jistoty nám tento přístup opravdu nabízí? Když něco držíme příliš pevně, často to jen o to více ztrácíme.

    Jakmile se bojíme změny nebo ztráty, lpíme na tom, co nám přináší zdánlivou stabilitu. Věřit v to, že štěstí spočívá v určitém stavu, situaci nebo osobě, nás uvádí do pasti – uvědomujeme si, že věci nemůžeme ovládat, ale přesto se pokoušíme je udržet. A tady vzniká napětí. Kdybychom místo toho přijali přirozenou proměnlivost života, možná bychom zjistili, že opravdový klid přichází ne s kontrolou, ale s ochotou nechat věci plynout.

    Nelpění jako způsob bytí

    Nelpění neznamená lhostejnost. Naopak, znamená to žít naplno, přijímat přítomný okamžik takový, jaký je, a být otevřený tomu, co přijde. Nelpění nám nebrání prožívat radost, naději nebo lásku – právě naopak. Je to cesta, jak prožívat tyto pocity svobodněji a hlouběji. Jakmile se přestaneme bát toho, že bychom něco mohli ztratit, umožníme si skutečně prožívat to, co máme, aniž bychom se obávali budoucnosti.

    Podobně jako ve vodě – čím více se snažíme držet, tím více se topíme. Ale když se naučíme plavat s proudem, stává se z vody něco, co nás nadnáší. V životě je to stejné. Když necháme věci plynout, cítíme větší lehkost, protože přestáváme bojovat s tím, co je přirozené.

    Vztahy a nelpění

    Vztahy jsou jedním z největších zdrojů lidského lpění. Lpíme na partnerech, na dětech, na rodičích, na přátelích – protože věříme, že naše štěstí závisí na jejich přítomnosti v našich životech. Láska je ale paradoxně nejsilnější, když na ni nelpíme. Když někoho opravdu milujeme, je to o svobodě, ne o vlastnictví.

    Nelpění na druhých neznamená, že nám na nich přestane záležet. Znamená to milovat bez podmínek, respektovat individuální cestu druhého člověka a nevyžadovat od něj, aby naplňoval naše očekávání. Přijmout, že každý vztah je proměnlivý a že lidé se v našich životech mění, může být bolestivé, ale je to zároveň osvobozující. Učí nás to, že láska není závislá na přítomnosti někoho v našem životě, ale na naší schopnosti milovat bez očekávání.

    Nelpění na minulosti a budoucnosti

    Často žijeme v iluzi, že štěstí nebo naplnění je někde „tam“ – buď v budoucnosti, nebo v minulosti. Lpíme na tom, co bylo, nebo co bychom chtěli, aby bylo, a tím se ochuzujeme o přítomnost. Když se snažíme udržet to, co už neexistuje, nebo když se obáváme budoucnosti, ztrácíme možnost plně prožívat okamžik, který je právě teď.

    Když se zaměříme na přítomnost, přijímáme skutečnost takovou, jaká je, aniž bychom se pokoušeli ji změnit. Učíme se být v přítomnosti a ne v minulosti nebo budoucnosti, což nám dává hluboký pocit klidu a svobody.

    Nelpění na své identitě

    Jedním z nejhlubších projevů lpění je lpění na vlastní identitě. Máme tendenci vytvářet si pevné představy o tom, kým jsme, co bychom měli dělat, jak nás ostatní vidí. Tato identita se stává pevnou strukturou, která nás omezuje a nutí se chovat podle očekávání, která si sami na sebe klademe.

    Skutečné osvobození však přichází, když si uvědomíme, že identita je proměnlivá. Nelpění na tom, kým jsme, nám umožňuje neustále růst, měnit se a přizpůsobovat se novým situacím. Když pustíme představy o tom, co bychom „měli“ být, začneme se ptát, kým skutečně jsme, a dáváme prostor autenticitě.

    Umění nechat věci plynout

    Nelpění je v podstatě procesem uvolnění, důvěry a přijetí. Život je neustále se měnící proud, který nelze zastavit ani ovládat. Pokud přijmeme tuto skutečnost, najdeme v sobě větší klid a svobodu. Nelpění nám umožňuje stát se součástí tohoto proudu, místo abychom proti němu bojovali. Otevřít se neznámému, přijmout, že věci plynou, a žít s vědomím, že opravdové štěstí přichází s vnitřní volností, je jedním z největších darů, které si můžeme dát.

    Nelpění není o ztrátě, ale o uvolnění. Je to způsob, jak se přestat upínat na vnější věci a najít sílu v sobě. Jakmile to pochopíme, zjistíme, že všechno, co potřebujeme, už máme uvnitř sebe.

    A pokud chcete s nelpěním a schopností nechat věci plynout pomoct, dejte vědět 😉

    Ať se vám daří!

    🤍

  • Sebeláska – klíč k šťastnému a naplněnému životu

    Sebeláska, tedy láska k sobě samému, je základním prvkem šťastného a naplněného života. Zahrnuje akceptaci, respekt, péči, laskavost a uznání vlastní hodnoty.

    Často věnujeme pozornost potřebám druhých, a opomíjíme vztah sami k sobě. Proto je nezbytné sebelásku kultivovat, protože má zásadní vliv na naši duševní pohodu a celkovou kvalitu života.

    Co je sebeláska?

    Sebeláska není jen o tom, že se cítíme dobře sami se sebou, ale jde mnohem hlouběji. Znamená přijímat a milovat sami sebe takové, jací jsme, se všemi našimi silnými stránkami, ale i nedostatky. Je také o tom, že si uvědomujeme svou vlastní hodnotu a věříme, že si zasloužíme lásku, úctu a péči, stejně jako bychom to přáli někomu jinému.

    Proč je sebeláska důležitá?

    1. Duševní zdraví: Sebeláska má přímý vliv na naše duševní zdraví. Když si vážíme sami sebe, jsme odolnější vůči stresu, úzkosti a depresím. Sebeláska nám pomáhá vyrovnat se s náročnými situacemi a udržet si pozitivní pohled na život.
    2. Vztahy: Naše vztahy s ostatními lidmi často odrážejí náš vztah k sobě samým. Pokud se milujeme a respektujeme, máme tendenci přitahovat do svého života zdravé a naplňující vztahy. Sebeláska nám také umožňuje stanovit hranice a říci „ne“ tehdy, kdy je to pro nás nezbytné.
    3. Osobní růst: Když si věříme a máme se rádi, jsme ochotnější vystoupit ze své komfortní zóny a přijímat nové výzvy. Sebeláska nás motivuje k osobnímu růstu a seberealizaci, protože víme, že si zasloužíme to nejlepší.

    Jak praktikovat sebelásku?

    1. Sebepřijetí: Přijměte se takoví, jací jste. Každý máme své chyby a nedokonalosti, ale to nás nedělá méně cennými. Učte se milovat všechny své části, i ty, které byste rádi změnili.
    2. Péče o sebe: Dopřávejte si čas na odpočinek a relaxaci. Péče o tělo i mysl je klíčová pro udržení rovnováhy a pohody. Najděte si aktivity, které vám přinášejí radost a uvolnění.
    3. Pozitivní myšlení: Nahraďte negativní myšlenky pozitivními. Pokud se přistihnete, že si říkáte něco negativního o sobě, zkuste to přehodnotit a najít pozitivní aspekt.
    4. Nastavování hranic: Naučte se říkat „ne“ bez pocitu viny. Stanovení jasných hranic je důležité pro ochranu vaší energie a duševní pohody.
    5. Sebereflexe: Pravidelně si dopřávejte čas na sebereflexi. Zamyslete se nad tím, co vám přináší radost a co vás naopak stresuje. Identifikujte oblasti, kde byste chtěli růst a rozvíjet se.
    6. Vyhledání podpory: Nebojte se požádat o pomoc. Mít kolem sebe podpůrnou síť přátel a rodiny, kteří vás podporují a povzbuzují, je velmi důležité.

    Sebeláska je cestou k autentickému a naplněnému životu. Je to proces, který vyžaduje trpělivost a odhodlání, ale odměna je nesmírná. Když se naučíme milovat sami sebe, otevíráme dveře k nekonečným možnostem a skutečnému štěstí. Pamatujte, že sebeláska není sobeckost, ale nezbytný základ pro zdravý a šťastný život. Začněte dnes tím, že si uvědomíte svou hodnotu a začnete si dopřávat lásku a péči, kterou si zasloužíte.

    A pokud s tím potřebujete pomoct, zkuste se mrknout třeba na emailový kurz Probuďte svou sebeúctu, nebo kurz NLP Practitioner. Podpořím vás ve zkvalitnění vztahu sama se sebou.

    Kompletní nabídka kurzů je zde.

    Ať se vám daří!

    🤍

  • Lidská důstojnost

    Lidská důstojnost je základním stavebním kamenem našeho bytí. Představte si, jaké to je, když se cítíte skutečně respektováni a oceněni – ten hřejivý klid a vnitřní síla. Každý člověk si zaslouží tento pocit!

    Všichni v sobě máme vnitřní hodnotu, která je nezávislá na našem věku, pohlaví, rase, úspěchu nebo společenském postavení. Je to ta stejná hodnota, která nás vede k tomu, abychom se k sobě chovali s respektem a s úctou.

    Když se zaměříme na posílení vlastní důstojnosti, měníme své myšlení i jednání. Představte si, jak by se změnil váš život, kdybyste každý den začínali s vědomím své vlastní hodnoty. A jak by se tento přístup odrážel nejen ve vašem jednání s ostatními, ale také v tom, jak jednáte sami se sebou.

    Neurolingvistické programování (NLP) nás učí, jak měnit své myšlení a chování pomocí jazykových vzorců a mentálních technik. Pomocí NLP můžeme posílit vnímání vlastní důstojnosti i důstojnosti ostatních. Zaměřte se na pozitivní afirmace, které posilují vaši hodnotu. Uvědomte si, že vaše slova mají moc měnit vaši realitu.

    NLP pracuje s podvědomím, které ovlivňuje naše myšlenky a emoce. Když vědomě vybíráme pozitivní a povzbuzující slova, vytváříme nové nervové spoje, které posilují pocit vlastní hodnoty.

    Řekněte si:

    • Jsem hoden respektu a lásky.
    • Každý den se stávám lepší verzí sebe sama.
    • Mám sílu překonat jakékoliv překážky.
    • Mé schopnosti a talent jsou cenné a jedinečné.
    • Zasloužím si být šťastný a úspěšný.
    • Jsem vděčný za všechny své úspěchy a pokroky.
    • Mé myšlenky a činy jsou v souladu s mými hodnotami.
    • Mám moc ovlivnit svůj život pozitivním způsobem.
    • Jsem otevřený novým možnostem a příležitostem.
    • Každý den přináší nové možnosti a radosti.
    • Mé sebevědomí roste s každým úspěchem, malým i velkým.
    • Jsem v harmonii se sebou i s okolím.
    • Mám kontrolu nad svými myšlenkami a emocemi.
    • Jsem vděčný za svou jedinečnost a osobní sílu.
    • Zasloužím si klid a pohodu ve svém životě.

    Používejte tyto fráze denně, nejlépe ráno a večer, a všímejte si, jak se mění vaše vnímání sebe sama a světa kolem vás.

    Dalším mocným nástrojem může být vizualizace úspěchu a respektu. Představte si situace, ve kterých se cítíte respektováni a oceňováni – přehrávejte si je se všemi detaily. Tato cvičení posilují váš mozek a připravují vás na skutečné životní situace.

    Představte si například, že stojíte před skupinou lidí, kteří vás poslouchají s plnou pozorností a uznáním. Vnímejte každý detail této situace – jejich zájem, úsměvy, kývání hlavou na souhlas. Cítíte vnitřní klid a jistotu, když mluvíte. Vaše slova plynou hladce a vyjadřují důvěru v sebe.

    Další vizualizací může být moment, kdy dostáváte ocenění za svou práci. Představte si, jak vám nadřízený gratuluje a vyjadřuje svou vděčnost za váš přínos. Vnímejte hřejivý pocit pýchy a uspokojení. Vidíte úsměvy kolegů a slyšíte potlesk, který vás naplňuje pocitem úspěchu.

    Vizualizace mohou být také zaměřeny na každodenní situace. Představte si, jak při rozhovoru s přáteli nebo rodinou cítíte jejich respekt a pozornost. Sledujte, jak vás povzbuzují a oceňují vaše názory. Tato cvičení vám pomohou cítit se ceněni a respektováni v každodenním životě.

    Při vizualizaci využívejte všech smyslů. Představte si barvy, zvuky, vůně a pocity, které vás v dané situaci obklopují. Čím více detailů dokážete do své vizualizace zapojit, tím silnější bude její účinek.

    Pravidelná vizualizace úspěchu a respektu vytváří v mozku nové nervové spoje, které posilují vaše sebevědomí a připravují vás na skutečné situace, ve kterých se budete cítit respektováni a oceněni. Tímto způsobem můžete přetvářet svou realitu a posilovat svou důstojnost každý den.

    Každý z nás má schopnost ovlivnit své okolí. Všimněte si, jaký vliv na druhého člověka má laskavé slovo nebo empatické vyslechnutí.

    Malé projevy úcty a respektu mohou mít ohromný dopad na náladu a sebevědomí lidí kolem nás.

    Když se setkáváme s druhými lidmi, máme možnost je povzbudit a podpořit. Když se například pozorně zaposloucháte do slov přítele nebo kolegy, nejenže jim dáváte najevo, že jsou pro vás důležití, ale také posilujete jejich pocit vlastní hodnoty. Empatické vyslechnutí je mocným nástrojem, který nám umožňuje lépe porozumět druhým a vybudovat hlubší a pevnější vztahy.

    Laskavé slovo, úsměv nebo poděkování mohou také výrazně ovlivnit náladu a postoj druhých. Když jednáme s úctou a s respektem, ukazujeme ostatním, že si jich vážíme a že jejich přítomnost je pro nás významná. Tento přístup nejenže posiluje důstojnost druhých, ale také vytváří pozitivní a podpůrné prostředí, ve kterém se všichni cítí dobře.

    Lidská důstojnost je nakažlivá – když ji respektujeme u sebe, začínáme ji vidět i u ostatních. Naše vnímání vlastní hodnoty ovlivňuje naše jednání a to, jak komunikujeme s okolím. Když si uvědomíme svou vlastní hodnotu, jsme schopni ji rozpoznat i u ostatních a jednat s nimi s větší empatií a respektem.

    Pamatujte, že každodenní malé činy mohou mít obrovský dopad. Buďte zdrojem pozitivní změny ve svém okolí tím, že budete jednat s úctou a respektem. Tímto způsobem nejen posílíte svou vlastní důstojnost, ale také vytvoříte prostředí, ve kterém se všichni cítí respektováni a oceněni.

    NLP také zdůrazňuje význam neverbální komunikace. Držení těla, gestikulace, mimika, oční kontakt a tón hlasu hrají klíčovou roli v tom, jak komunikujeme svou vlastní důstojnost i respekt k ostatním. Když jsme si vědomi své hodnoty, naše tělo to automaticky vyjadřuje. Stojíme rovněji, mluvíme s jistotou a navazujeme hlubší spojení s ostatními.

    Přemýšlejte o tom, jak držíte své tělo. Když stojíte rovně, s rameny dozadu a hlavou vztyčenou, vysíláte signál sebevědomí a respektu. Takové držení těla nejenže zlepšuje vaše vlastní vnímání sebe sama, ale také ovlivňuje, jak vás vnímají ostatní. Když se cítíte dobře ve svém těle, projeví se to i ve vašem vystupování a komunikaci.

    Gestikulace je dalším důležitým prvkem neverbální komunikace. Používání otevřených a přirozených gest při mluvení zvyšuje vaši důvěryhodnost a schopnost navázat spojení s ostatními. Vyhýbejte se uzavřeným gestům, jako je zkřížení paží, které mohou působit defenzivně nebo neochotně.

    Mimika a oční kontakt hrají také klíčovou roli v komunikaci. Usmějte se, když mluvíte s lidmi, a udržujte přirozený oční kontakt. Tím dáváte najevo, že jste pozorní a že vám na druhém člověku záleží. Oční kontakt navíc posiluje pocit propojení a důvěry.

    Tón hlasu je neméně důležitý. Když mluvíte klidně a jistě, působíte sebevědomě a respektuhodně. Vyvarujte se přílišného zvyšování hlasu nebo nervózního chvění, což může signalizovat nejistotu. Místo toho se soustřeďte na jasný a stabilní tón, který vyjadřuje vaši vnitřní sílu a sebedůvěru.

    Když jsme si vědomi své hodnoty, naše tělo to automaticky vyjadřuje. Sebevědomé držení těla, otevřená gestikulace, přátelská mimika, udržování očního kontaktu a jistý tón hlasu jsou projevy, které ukazují na naši vnitřní důstojnost a respekt k ostatním. Tyto prvky neverbální komunikace nám pomáhají budovat silné a respektující vztahy a přispívají k pozitivní atmosféře v našem okolí.

    V každodenním životě můžeme praktikovat uznávání a respektování důstojnosti každého člověka, se kterým se setkáme. Může to být tak jednoduché jako úsměv na cizince, poděkování kolegovi za jeho práci nebo věnování plné pozornosti někomu blízkému při rozhovoru. Tyto malé činy mají hluboký dopad na naše vztahy a celkovou atmosféru v našem okolí.

    Pamatujte, že lidská důstojnost není jen o tom, jak nás vnímají ostatní, ale také o tom, jak vnímáme sami sebe. Vaše sebeúcta je základem pro budování zdravých a respektujících vztahů. Pomocí NLP technik můžeme nejen posilovat svou vlastní důstojnost, ale také vytvářet prostředí, ve kterém se každý cítí ceněn a respektován.

    Uznání vlastní hodnoty a respekt k druhým tvoří harmonii, která nás všechny povznáší.

    Ať se vám daří!

    🤍

    PS: Tady je možná ta správná chvíle pro připomenutí, že existuje emailový kurz Probuďte svou sebeúctu

  • Absolutní pravda a otevřená mysl

    Co myslíte, existuje (absolutní) pravda?

    Realita není nic jiného než naše interpretace toho, co prožíváme.

    Pokud tomuto uvěříte a uplatníte to jako životní postoj, nebudete už mít sklon vnucovat někomu svou pravdu. Také již nebudete mít tendenci chtít měnit pravdu druhých lidí. Natož, abyste nechtěli přijmout pravdu někoho jiného.

    Zkrátka tím okamžitě vyvoláte pocit respektu a přijetí světonázorů jiných lidí. Tento respektující záměr je důvodem, proč je toto přesvědčení zahrnuto v základních principech NLP.

    Víra, že absolutní pravda neexistuje, může být velmi mírumilovný postoj k životu

    Prohlášení, že pravda neexistuje, může znít krutě, ve skutečnosti ale s tímto přesvědčením můžete světu přinést respekt a mír.

    Mapa není území

    Je rozdíl mezi samotným světem a tím, jak ho prožíváme. Způsob, jakým si tvoříme představu o světě, je jen odkazem na realitu. Není to realita sama o sobě.

    Filozof Alfred Korzybski shrnul tento princip do přirovnání: „Mapa není území“. Když si vytvoříte mapu města, vidíte ulice jako barevné čáry. Tyto čáry se ale liší od skutečných ulic. Na mapě nebudou zakresleny všechny dlaždice chodníků a bílé znázornění také nebude odpovídat realitě.

    I my si tvoříme „mapu světa“, ve které opomínáme, zobecňujeme a zkreslujeme všechny možné druhy věcí. A ta mapa je pro každého jiná. To, jak „reprezentujeme“ svět, je pouze naší vlastní interpretací. Je to náš pohled na realitu, a to je to, podle čeho jednáme a jak o ní přemýšlíme.

    Mezi pravdou a realitou je rozdíl.

    Je to způsobeno naším jazykem (symboly). Jazyk totiž ve skutečnosti opomíná obrovské množství informací. Slova, která používáme, nejsou totožná s událostí nebo objektem, který představují.

    Ve skutečnosti tedy současně běží dvě paralely: realita a symbolika jazyka, která realitu reprezentuje. Symboly a jazyk jsou sekundární.

    Když s někým chcete komunikovat, probíhá to nějak takto:

    1.    Zachycujete jen malou část reality, značně ji deformujete a zobecňujete a zasazujete ji do své vlastní „mapy světa“.

    2.    Pak – prostřednictvím omezené síly slov – sdělíte byť jen malou část své mapy světa ostatním lidem.

    3.    A konečně, ostatní si tato slova vyloží zcela jiným způsobem, než jste vy – jako odesílatel sdělení – zamýšleli. Druzí lidé dávají těmto slovům různé významy, protože použijí svá, velmi odlišná, zobecnění, zkreslení a opomenutí. Takže vaše slova – která jsou již opomenutím, zkreslením a zobecněním – jsou příjemcem vašich slov také zkreslena, opomenuta a zobecněna.

    Tento proces opomenutí, zkreslení a zobecnění je nevyhnutelný. Je všude kolem nás a je patrný v každém rozhovoru.

    Platí také zákon selektivního vnímání: vždy najdete důkazy toho, čemu se rozhodnete věřit. Vyberte si věřit v lásku a objeví se důkaz lásky.

    Respektujte model (mapu/reprezentaci) světa druhých

    Jakmile sami dospějete k závěru, že neexistuje absolutní pravda, můžete ho použít k rozvoji a ukázat svou hodnotu respektu a úcty.

    Některým lidem dává fašismus smysl. Podle jiných je velmi dobrým způsobem řešení vztahů volná láska. A možná to tak podle vás není. Přitom všichni žijeme ve stejném světě a všichni najdeme důvody a důkazy, které naše přesvědčení podpoří.

    Váš pohled je vaše realita. To platí pro všechny. Zapomeňte na své předsudky a ponořte se do modelu světa druhých. Váš model světa není nikdy pravdivý, vždy se liší od skutečnosti.

    Vezměme si příklad, kdy třeba klient řekne, že má mnoho nesplněných ústních dohod se zhotovitelem, zatímco zhotovitel má pocit, že vše splnil. Pak bychom jim jako prostředník mohli říct následující:

    Franto, slyšel jsem, že si dohodu pamatuješ takto, a plně ti věřím. Zároveň plně věřím Petrovi, že si to pamatuje jinak. A je škoda, že se nemůžeme vrátit v čase, abychom slyšeli slovo od slova, co bylo v tom rozhovoru řečeno. Ani já nevím, co bylo řečeno, protože jsem tam taky nebyl. Ale teď chci, abychom společně vymysleli, jak uspokojit vaše přání a potřeby, a zároveň respektovat vaše vzpomínky na tuto událost.

    Je obloha modrá, nebo zelená? Meloun je ovoce, nebo zelenina? Svět je krásný, nebo zkažený? Budoucnost nadějná, nebo těžká? Není nutné vždy souhlasit nebo nesouhlasit. Není třeba trvat na svém názoru. V tuto chvíli můžeme vidět situaci každý jinak.

    Přistihli jste se, že tyto věci děláte?

    Kdyby všichni dodržovali jednoduchou zásadu předchozího odstavce, nedocházelo by k žádnému násilí. Dříve se za to zabíjelo – když lidé vyjadřovali pravdu slovy. Pokud věříte, že pouze váš vlastní model světa je pravda, používáte ho prostřednictvím ega.

    To, co říkáte, je pravda. A vtip je v tom, že to, co říká někdo opačného názoru, je také pravda. Není to jediná pravda, je to mnohonásobná pravda.

    Každý vidí svět jinak. Žádná skutečná pravda neexistuje, ale každý vidí pravdu skrze své vlastních filtry. Respektujte to a ještě lépe – pokuste se porozumět.

    Existují lidé, kteří jsou, často již od útlého věku, přesvědčeni, že historické postavy jako byl Abrahám, Kristus, Mohamed, Buddha nebo Krišna byly seslány Bohem. Když potom mluví s jinou osobou a slyší, že ten druhý je přesvědčen, že tyto postavy byli obyčejní lidé, ne bytosti seslané Bohem, automaticky je napadne: „Hmm… Jak ho mám přesvědčit, že má úplně špatný pohled na svět? Jaké argumenty použiji? Dříve nebo později ho udolám, v případě potřeby tím, že s ním nejprve budu „souhlasit“, abych ho pak mohl vést ke své pravdě. Pak uvidí, že se mýlí a že svět opravdu funguje tak, jak jsem se učil a jak mu věřím.“

    Jak úžasné by bylo, kdybychom zastavili tento mentální terorismus? Jak úžasné by bylo, kdybychom přímo přijali světonázor jiných lidí a možná ho dokonce se zájmem zkoumali, abychom se z něj upřímně poučili? Ne proto, abychom jim později řekli vlastní „pravdu“, ale jednoduše proto, že jejich pravdu skutečně přijímáme. Přímo a automaticky.

    Nevěřte svým vlastním myšlenkám jako jistotě nebo pravdě, ale zůstaňte otevření

    Především, neobhajujte svá vlastní přesvědčení. Neztotožňujte se s nimi, nebuďte si jimi jisti. Pak si je budete moci udržet a zůstanete milující a otevření.

    „Před 500 lety byla Země považována za plochou. Před 20, nebo 30 lety, jste byli možná přesvědčení, že vánoční dárky nosí Ježíšek. Co víte dnes? Co považujete za důležité? Představte si, jak směšně to bude vypadat za dalších 20, 30, nebo 500 let.

    A tak je to dobře: měli bychom doufat, že naše současné myšlenky a přesvědčení se nám později budou zdát směšné, protože to znamená, že jsme vyrostli a stali se chytřejšími. Mám husí kůži, když vidím, co jsem napsal a vydal před 10 lety. Hrozné! Ale pak vím, že je to skvělé, protože to znamená, že jsem se stal lepším spisovatelem.“

    – Mark Manson

    Extrémisté a šílenci tohoto světa mají absolutní, skálopevnou jistotu ohledně svých přesvědčení. Jistota týkající se vlastní mysli není zdravá. Právě nejistota ohledně vlastních přesvědčení je přínosná:

    ●        Pokud jste nejistí ohledně svých myšlenek, můžete se učit a rozvíjet

    ●        Je zde prostor pro dialog – můžete se učit od ostatních.

    ●        Chrání vás před fanatismem a extremismem.

    Pojďme rozvíjet respekt a úctu. Přijímejme zkušeností druhých lidí.

    Ať se nám spolu žije lépe.

    Ať se vám daří!

    🤍

  • Rytmus žití

    Harmonie v každodenním ruchu

    Život je jako hudba – skládá se z různých tónů, rytmů a melodií. Každý z nás má svůj vlastní unikátní rytmus žití, který ovlivňuje naše každodenní prožitky a celkový pocit spokojenosti. Jak najít rovnováhu mezi hektickým tempem moderního života a potřebou vnitřního klidu? Pojďme se podívat na několik klíčových aspektů, které nám mohou pomoci najít rovnováhu.

    🎶 Rozpoznejte vlastní rytmus

    Prvním krokem k nalezení harmonického rytmu žití je uvědomění si, jaký rytmus je pro nás přirozený. Každý člověk má své vlastní tempo, které mu vyhovuje – někteří jsou ranní ptáčata, jiní noční sovy. Někdo je produktivní dopoledne, někdo dosahuje nejlepších výsledků večer. Důležité je poslouchat své tělo a své potřeby. Zkuste si všimnout, kdy máte nejvíce energie a kdy naopak potřebujete odpočinek.

    🎶 Stanovte si priority

    Současný život přináší množství povinností a úkolů, což může být stresující. Klíčovým prvkem harmonického rytmu je stanovení priorit. Ujasněte si, co je pro vás skutečně důležité a co může počkat. Naučte se říkat „ne“ tomu, co vás vyčerpává a odvádí od toho, co je pro vás podstatné.

    🎶 Plánujte kromě úkolů i pravidelné pauzy a odpočinek

    I v tom nejhektičtějším dni je důležité najít si čas na pauzu. Krátké přestávky během pracovního dne mohou významně zvýšit vaši produktivitu a celkovou pohodu. Věnujte se aktivitám, které vás uklidňují a regenerují – ať už je to procházka, meditace nebo čtení knihy.

    🎶 Pečujte o své fyzické zdraví

    Fyzické zdraví je pro harmonický rytmus žití základní. Pravidelný pohyb, vyvážená strava a dostatek spánku jsou klíčové faktory, které ovlivňují naši energii a schopnost zvládat každodenní stres. Snažte se najít fyzickou aktivitu, která vás baví a stane se přirozenou součástí vašeho života.

    🎶 Vytvořte si rituály

    Rituály nám pomáhají strukturovat den a mít v něm pevné body, na které se můžeme spolehnout. Může to být ranní káva, večerní procházka nebo pravidelné cvičení. Tyto každodenní drobnosti vám mohou přinést pocit stability a klidu.

    🎶 Buďte ve spojení s přírodou

    Příroda má přirozený rytmus, který může být pro náš vlastní život inspirací. Pobyt v přírodě, ať už je to krátká procházka v parku nebo víkendový výlet, nám může pomoci zpomalit a naladit se na přirozený tok času.

    🎶 Myslete na vědomé prožívání

    Tohle je moc moc důležitý tip. Jedním z nejdůležitějších aspektů harmonického rytmu žití je vědomé prožívání přítomného okamžiku. Snažte se být plně přítomní v každé činnosti, ať už je to práce, jídlo nebo čas strávený s blízkými. Vědomé prožívání nám pomáhá nalézt radost i v každodenních maličkostech.

    Rytmus žití je o hledání rovnováhy mezi vnějším světem a naším vnitřním já. Je to cesta k nalezení harmonie v každodenním životě, která nám umožní cítit se spokojeně a naplněně. Klíčem je naslouchat sobě, pečovat o své fyzické i duševní zdraví a najít čas na věci, které nám přinášejí radost. Jakmile najdeme svůj vlastní rytmus, můžeme si užívat každý den svobodně, naplno a s vděčností.

    Ať se vám to daří!

    🤍

    Možná pro vás bude zajímavý taky článek Life Balance a nebo e-book o zpracování emocí.

  • Odpuštění

    Odpuštění je něco, co nedáváte druhým, ale sami sobě. Když se nám podaří přestat krmit hněv a zášť, když s pokorou přijmeme, co nelze změnit, s kuráží prožijeme co máme prožít, nasloucháme svým pocitům a přestaneme je potlačovat, a skutečně odpustíme, dáváme tím ten největší dar sami sobě.

    Potom můžeme opět svobodně dýchat a s lehkostí přijímat dary, kterých se nám dostalo.

    Jak na odpuštění?

    Praktické návody pro duševní klid

    Jak jsem psala, odpuštění je jedním z nejdůležitějších kroků k dosažení vnitřního míru a duševního zdraví. Může to být těžké, a tak vás podpořím těmito tipy, jak odpustit sobě i ostatním, ať už jste byli zraněni nedávno nebo před mnoha lety.

    1. Pochopení odpuštění

    Než začnete s procesem odpuštění, je důležité pochopit, co odpuštění znamená. Odpuštění neznamená zapomenout nebo ospravedlnit škodu, která byla způsobena. Znamená to uvolnit negativní pocity a myšlenky, které vás tíží, a dát si šanci na nový začátek.

    2. Rozpoznání potřeby odpuštění

    Prvním krokem k odpuštění je uvědomění si, že je to potřebné. Přemýšlejte o tom, co vás trápí. Jsou to neshody s blízkými, staré křivdy, nebo něco, co jste sami udělali? Identifikujte konkrétní situace nebo osoby, kterým potřebujete odpustit.

    3. Vyjádření emocí

    Odpuštění je těžké, pokud potlačujete své emoce. Najděte si čas a prostor, kde můžete bezpečně vyjádřit své pocity. Můžete si psát deník, mluvit s důvěryhodným přítelem nebo terapeutem, nebo využít kreativní metody jako malování či hudbu. Důležité je nechat emoce volně plynout.

    Návod ke zpracování emocí najdete zde.

    4. Přijetí odpovědnosti

    Pokud jste udělali chybu, přijměte odpovědnost za své jednání. Přiznání vlastní viny může být těžké, ale je to nezbytný krok k odpuštění sobě i ostatním. Uvědomte si, že chybovat je lidské, a že máte právo na druhou šanci.

    5. Praktikování empatie

    Snažte se vcítit do pocitů druhé osoby. Empatie vám může pomoci pochopit, proč jednali tak, jak jednali, a ulehčit vám proces odpuštění. To neznamená ospravedlňovat jejich chování, ale spíše hledat cestu k pochopení.

    6. Psaní dopisu

    Napište dopis osobě, které chcete odpustit, i když ho nikdy neodešlete. V dopisu vyjádřete všechny své pocity a myšlenky. Tento akt vám může pomoci uvolnit nahromaděné emoce a lépe porozumět svým pocitům.

    7. Uvolnění negativity

    Odpuštění zahrnuje uvolnění negativních myšlenek a pocitů, které vás tíží. Zaměřte se na pozitivní aspekty vašeho života a praktikujte vděčnost. Můžete si vytvořit seznam věcí, za které jste vděční, a pravidelně si ho připomínat.

    8. Praktikování všímavosti

    Všímavost, je technika, která vám může pomoci soustředit se na přítomný okamžik a uvolnit se od negativních myšlenek. Praktikujte meditaci, dechová cvičení nebo jednoduché vědomé procházky, které vám pomohou uvolnit mysl.

    9. Přijetí, že odpuštění je proces

    Odpuštění není jednorázový akt, ale proces, který vyžaduje čas a trpělivost. Buďte k sobě shovívaví a netlačte na sebe, pokud to nejde hned. Každý malý krok směrem k odpuštění je úspěch.

    10. Odložení ega

    Tento bod by měl stát na prvním místě. Dokud totiž neupustíme od potřeby zvítězit, k procesu odpuštění se vůbec nedostaneme.

    Odpuštění je klíčovým prvkem osobního růstu a duševní pohody. I když může být náročné, přináší nesmírné uvolnění a klid. Nezapomeňte, že odpuštění je především pro vás – dává vám svobodu a možnost jít dál. Buďte trpěliví a laskaví k sobě i ostatním, a postupně najdete cestu k vnitřnímu míru.

    Ať se vám daří!

    🤍

    El.

  • Jak bereme svobodu lidem ve svém okolí

    Svoboda. To slovo nám často evokuje něco krásného, například obrazy rozsáhlých pastvin, kde je možné pohybovat se bez jakýchkoliv omezení. Je to jen idylická představa, nebo skutečná realita našich mezilidských vztahů? Může se stát, že právě my sami, nevědomky či záměrně, bereme svobodu těm, které máme nejraději. Možná nevědomě, možná z nějakého vzorce, který jsme si osvojili, často prostě děláme věci, které mají za následek právě omezení svobody našich bližních. Podívejme se tedy na několik způsobů, jak to děláme a jak tomu předejít.

    1. Neposloucháme

    Jedním z nejzákladnějších způsobů, jak omezujeme svobodu lidí ve svém okolí, je ten, kdy jim ani neposkytneme prostor k tomu, aby mohli být slyšeni. Když neposloucháme jejich názory, přání či potřeby, omezuje to jejich možnost vyjádřit se a rozhodovat o svém vlastním životě.

    2. Nátlak skrytý pod pláštěm péče

    Často se stává, že ve jménu péče a starostlivosti o druhé překračujeme hranice jejich osobní autonomie. Může to být rodič, který neustále dodává rady a řeší problémy svých dětí místo aby jim nechal prostor pro jejich řešení. Nebo partner, který rozhoduje o životních krocích druhého člověka. Kolega, který raději udělá práci za vás, než by vám dal prostor se ji naučit. I když to může být motivováno dobrými úmysly, výsledkem bývá pocit ztráty svobody a nezávislosti.

    3. Předsudky a stereotypy jako okovy

    Předpoklady o tom, jak by měli lidé žít své životy, mohou být také formou omezení jejich svobody. Tato omezení mohou být kulturní, genderové nebo socioekonomické povahy. Například očekávání, že muži budou silní a neemocionální, nebo že ženy se budou starat o domácnost a rodinu, mohou bránit jednotlivcům v plném projevu své osobnosti a zájmů.

    4. Kontrola a manipulace ve vztazích

    Manipulace a kontrola jsou subtilními formami omezování svobody druhých. Může to být emocionální vydírání, kdy jedna strana používá viny a manipulace, aby dosáhla svých cílů, nebo mikromanagement, kdy jedna osoba neustále dohledává a ovlivňuje rozhodnutí druhého. Nebo mu dává pocit, že nemá jinou možnost, než ho poslechnout. Tyto dynamiky často vedou k pocitu bezmoci a ztráty autonomie.

    5. Nedostatek komunikace a respektu

    Někdy nevědomá nebo neúmyslná porušení svobody druhých vycházejí z nedostatku komunikace a respektu. Ignorování názorů a pocitů druhých, nebo jejich devalvace a kritika, mohou vést k pocitu neuznání a nedostatku svobody.

    Našli jste se v některém z těchto bodů?

    Co můžeme udělat pro to, abychom nebrali svobodu druhým?

    • Naslouchat a respektovat: Dejte lidem ve svém okolí prostor k tomu, aby mohli být slyšeni. Naslouchejte aktivně. Poslouchejte jejich názory a respektujte jejich rozhodnutí. Umožněte jim sdělovat své myšlenky, pocity a potřeby, aniž byste je soudili nebo ignorovali.
    • Nastavit zdravé hranice: Buďte si vědomi svých vlastních hranic a respektujte hranice druhých. Každý potřebuje svůj osobní prostor. Myslete také na to, že není nic špatného na jasném vyjádření svých potřeb.
    • Empatie a porozumění: Snažte se vidět svět očima druhých a porozumět jejich perspektivám a zkušenostem. Buďte trpěliví a soucitní.
    • Otevřená komunikace: Budujte ve vztazích otevřenou a důvěrnou komunikaci, kde je prostor pro sdílení myšlenek a pocitů beze strachu z odsouzení.
    • Podporujte svobodu: Aktivně podporujte svobodu a autonomii lidí ve svém okolí. Dejte jim prostor k tomu, aby mohli být sami sebou a jednat podle svého vlastního uvážení.

    Překonání omezení a otevření cest k větší svobodě pro nás samotné i pro ty kolem nás je proces, který vyžaduje úsilí a neustálou pozornost. Ale v dlouhodobém důsledku může vést k hlubšímu a autentičtějšímu spojení s lidmi ve vašem okolí a k většímu pocitu spokojenosti a štěstí.

    ✍️✍️✍️

    Tématům spojených s efektivní komunikací a budováním kvalitních vztahů se podrobně věnuji na všech kurzech NLP.

  • Sebeobětování

    Když zanedbáváme sami sebe

    Zjišťujete někdy, že máte tendence obětovat se pro ostatní? Sami sobě něco odpíráte nebo zkrátka přijmete ztrátu? Například v práci, ve vašem partnerském vztahu nebo pro vaše dítě?

    Byli jsme tak mnozí vychovaní. Nevšímat si tolik vlastních potřeb (nebýt sobec), a pomáhat druhým. Být prospěšní. Můžeme potom nabýt dojmu, že se jedná o projev lásky. Ale kašlat na sebe a obětovat se, to opravdu není láska. Vypadá to možná jako láska, ale není. A to proto, že při pravé, úplné, bezpodmínečné lásce nikdy nikdo nebývá znevýhodněn.

    Někdy si také myslíme, že pokud se obětujeme a odsuneme své potřeby, vlastně tím druhému něco poskytneme. Ve skutečnosti se ale nejedná o akt dávání. Nejde o dárek. Naopak. Je to spíš směnný obchod, plný skrytých emocionálních účtů, které podvědomě očekáváme, že musí být zaplaceny.

    Tento způsob sebeobětování může být nakonec dokonce forma kontroly: způsob, jak ovládat vztahy, vyhýbat se intimitě, zůstat odděleni a lpět na minulosti.

    Oběť není dar. Naším darem je láska. Tím, že cíleně prohrajeme, neposkytujeme dar.

    Tendence obětovat se poukazuje spíše na strach a vinu

    Sebeobětování může být klidně projevem strachu z nekontrolovatelné konečné radosti a štěstí. A nebo také projevem viny. Je to náš způsob, jak se snažíme zaplatit za to, co si myslíme, že si nezasloužíme.

    Pokud se rozhodneme si to přiznat a přestat ze sebe slevovat, řešení existuje. Naše oběť nefunguje, tak buďme otevření lepším způsobům. Pokaždé, když se někdo vzdá oběti, všichni získáme o něco víc. Takže jaké možnosti daru nebo projevu lásky tedy vlastně máme?

    Dávejme!

    Je užitečné si uvědomit, že ne všechny formy darování jsou užitečné.

    Prospěšné formy darování:

    • Inspirace
    • Bezpodmínečnost
    • Absence závazku
    • Ochota
    • Vášeň

    Neužitečné způsoby dávání:

    • Soutěž
    • Oběť

    Možná se někdy stane, že obchodujete s „bojem“ (soutěží) a obětujete se pro inspiraci. Ocitáte se často v situacích, kdy vidíte, že jste obětováni, a kdy se snažíte (bojujete)? To není otázka smůly, to je věc volby.

    Rozdíl mezi obětováním a dáváním: Dávání je prospěšné!

    To, že si zde přečtete, že obětovat se je neužitečné, neznamená, že byste už neměli nikomu nic dávat. Nebojte se dát sami sebe. Jsme tu, abychom se zcela odevzdali. Abychom byli prospěšní. To vy jste ten dar. Neseďte na svých darech.

    Odevzdejte se, ale neobětujte se.

    A nestarejte se o to, abyste dostali něco na oplátku. Dávejte bezpodmínečně. Když dáváte bezpodmínečně, není možné prohrát nebo zůstat v nevýhodě. Zatímco když má váš dárek nějakou konkrétní cenu/hodnotu nebo když dáváte, abyste dostali, vyhrajete, prohrajete nebo budete zklamáni, a bude to „stačit“ na velmi krátkou dobu, než budete chtít víc. Když dáváte bezpodmínečně, není možné prohrát.

    Nekraďme!

    Tedy – nepřipravujme lidi o jejich vlastní osobní růst. Častým příznakem lidí, kteří se upozaďují a obětují, je, že dělají spoustu věcí pro druhé. Berou na sebe zodpovědnost druhých. To je nevýhodné pro obě strany.

    Pokud stále přebíráte odpovědnost za ostatní, připravujete je o příležitost k růstu.

    Připomíná mi to jednu starou citaci, kterou nyní bohužel neumím ozdrojovat:

    Dítě, které chtělo pomoci chycenému motýlovi vylézt z kukly, upřelo motýlovi možnost, aby mu zesílila křídla. Motýl kvůli tomu nikdy nemohl létat.

    Každý musí nést svou vlastní odpovědnost. Za to jak žije, jak se chová, jak se cítí. I děti musí převzít zodpovědnost, stejně jako rodiče.

    Možná vám k tomuto tématu bude užitečný ještě článek o tom, jak si sami umíme přitahovat to, co potřebujeme, a někdy nevědomě a nechtěně právě i to, co nám škodí: Zákon přitažlivosti

    Ať se vám daří!

    🤍

    El.

  • Zranitelnost

    Není síla jako síla…

    📣 To mě jen tak nerozhodí.

    📣 Nechám to být, není to pro mě důležité.

    📣 Nemám čas na negativitu, musím se soustředit na své vlastní cíle a úspěchy.

    📣 Život bude vždycky přinášet výzvy, ale já se nenechám odradit.

    📣 Nic mi nepřekáží v dosažení mého úspěchu.

    📣 Nepotřebuji nikoho, kdo mě táhne dolů. Jsem dost silný na to, abych si vystačil sám.

    📣 Nevracím se do minulosti, dívám se vpřed a snažím se o lepší budoucnost.

    📣 Jsem příliš zaměstnaná tím, než abych se nechala někým ovlivnit.

    📣 Kritika mi padá na ramena, ale já ji nechám sklouznout a jdu dál.

    📣 Nemám čas na spory a konfrontace. Mým cílem je posouvat se vpřed, neztrácet čas.

    📣 Nikdo mě nemůže srazit, jsem příliš pevný ve své víře v sebe.

    Takové věty jsou vám možná povědomé. Možná stejné nebo podobné sami používáte. A je to úplně v pořádku. Dodávají nám kuráž, podporují vytrvalost a víru v sebe. Pomáhají nám jít svou vlastní cestou a ne tou, kterou od nás očekává nebo vyžaduje okolí.

    ☝️ Pokud jsou pravdivé.

    Jenže ony tyhle věty někdy nevyjadřují to, co opravdu cítíme. Snažíme se sami sebe přehodit do módu síly, samostatnosti, a přitom cítíme strach, nejistotu, obavy, bolest, křivdu, …

    A tuto bolest ještě zesilujeme tím, že si ji nepřiznáme. Potlačujeme ji, protože se bojíme projevit jí před ostatními. Aby nás neodsoudili, nepřemohli, nevyužili naší slabosti.

    Jenomže život není boj. Naopak. Potřebujeme budovat silné a láskyplné vztahy, a ty tímto způsobem nevytvoříme.

    Nevnímejte svého komunikačního partnera jako hrozbu nebo protivníka. Není to soupeř. A i kdyby měl být, i kdybyste cítili tlak a manipulaci z jeho strany, nekrmte jeho zbraně.

    Věřte, že lidé si nás budou mnohem více vážit, pokud:

    🧩 umíme projevit slabost nebo přiznat přešlap

    🧩 si dokážeme říct, že nás něco zasahuje, není to pro nás komfortní a příjemné, nebo cítíme, že nám to škodí

    🧩 máme odvahu sdílet své pocity

    🧩 nebojíme se přiznat, že se na něco necítíme

    🧩 zvládneme reagovat asertivně

    🧩 přiznáme, že nám docházejí síly

    🧩 nestydíme se, že jsme něco nezvládli

    🧩 ukážeme svá slabá místa

    Pokud bojujeme, bude výsledkem jen boj. Nikdo nevyhrává.

    Pokud dokážeme ukázat svou zranitelnost, sdílet svá citlivá místa, v důsledku získáme mnohem víc síly. Té opravdové vnitřní síly.

    Ať se vám to daří!

    🤍

  • Naučte se dělat chyby

    Chyby jsou povoleny.

    Jeden z principů NLP říká, že chyba neexistuje. Existuje pouze 
    zpětná vazba.

    Jak se vypořádáváte s chybami?

    V tomto článku s vámi posdílím několik citátů a mouder
     o chybách a o tom, jak se z nich poučit. Pokud chceme žít naplněný 
    život, je totiž třeba dělat chyby a učit se jimi. Dělat chyby je 
    lidské, ale vyžaduje to odvahu. Je to obzvláště důležité ve vztazích,
    vzdělávání i v práci.

     

    Chybovat je lidské. Chybovat je dovoleno!

    Můžete dělat chyby. Známé rčení říká, že každý chybuje.
    Chybování je nezbytnou součástí procesu učení a zlepšování. Mnoho známých osobností a myslitelů vyjadřovalo podobné názory, zdůrazňující, že omyly a selhání jsou cenné zkušenosti, které vedou k úspěchu.

    Proč tomu tak je? Proč tvrdím, že je v pořádku dělat chyby a k čemu je to vlastně dobré?

     

    Učíme se z chyb

    Život nám dává pomocí našich chyb důležité lekce. Pokud uděláte
    chybu, zeptejte se sami sebe, co se z ní máte naučit. Přijímejte tyto
    lekce s pokorou a vděčností. Díky tomu porostete mnohem rychleji.

    Všechno, co se snažíte udělat správně, se vyplatí
    nejdříve udělat špatně.     (americký autor a řečník G. K. Chesterton)

    Pokud vás něco rozčílí, buďte za to rádi.
    Jaké vám to přináší ponaučení, co z vás chce tato situace dostat? Přijměte
    nevyhnutelný proces růstu a zmoudřete.

    Když prohraješ, nezapomeň na tu lekci.
    (Dalajlama)

    Každé „selhání“ je tedy důležité. Každý takový výsledek je důležitá zkušenost, na kterou můžete navázat, a tak vám poskytne cenné informace pro příště. To je definice učení.

    Klopýtnutí by mohlo zabránit pádu. (anglický
    spisovatel Thomas Fuller)

    Jen nedělejme tu stejnou chybu dvakrát.
    Naštěstí se to téměř nemůže stát – naše podvědomí je totiž fantastický student a většinou nám opakování chyby nedovolí.

    Při učení existují dva typy lidí: Typ 1 nejprve studuje psací stroj, typ 2 okamžitě začne klepat do kláves. Typ 1 se raději nejdříve naučí gramatiku cizího jazyka, zatímco typ 2 se učí jazyk na ulici a mezitím v případě potřeby dokonce komunikuje rukama a nohama. Typ 2 se často učí rychleji než typ 1, a to proto, že se nebojí dělat chyby.

    Jeden z principů NLP říká: Neexistuje správné nebo špatné řešení. Existují pouze efektivní a méně efektivní (funkční) způsoby, jak dosáhnout konkrétního cíle nebo záměru. Vždy podvědomě hledáme tu nejlepší cestu. Není tedy důvod lpět na pocitu viny, pokud se z toho ponaučíte. Když jste byli ještě velmi mladí a udělali jste nějakou chybu, neuměli jste to udělat lépe. Teď už byste to uměli. Ve srovnání se současností jste byli mladí, nezkušení a neznalí.

     

    Abyste mohli růst, musíte dělat chyby

    S každou chybou děláte velký krok kupředu. Známé přísloví říká:
    Chybami se člověk učí.

    Pokud už něco umíte, není třeba chybovat. Ale pokud
    to ještě neumíte, je nutné dělat chyby, abyste se to naučili.     (americký
    spisovatel a trenér NLP John Grinder)

    Dělat chyby je dobré pro váš mozek, protože mozek se umí velmi dobře učit právě z chyb. Chyby jsou také nezbytné pro získání hlubokých vztahů a pro vyniknutí na pracovišti a při vzdělávání.

    Někdy se ze svých chyb naučíš víc než ze svých
    mistrovských prací.     (americký malíř Bob Ross)

    Někdy je nutné si projít věcmi, ne kolem nich. Jde o to, co se od nich naučíte. Stručně řečeno: díky chybám se stanete v životě úspěšnými, a to i – nebo zejména – pokud k tomu dojde například ve vaší nové práci.

    Musíte dělat chyby. Paradoxně – uděláte méně chyb,
    pokud uděláte hodně chyb.     (rakousko-britský filozof vědy Karl Popper)

    Při silovém tréninku prý vytváříme mikrotrhliny ve svalech: to je katabolické. Proč to děláme? Abychom se mohli stát anabolickými. Katabolismus je proces snižování, anabolismus naopak zvyšování. Je třeba nejprve bourat, aby bylo možné stavět. A to není jen o tom, jak fungují naše svaly, toto pravidlo platí pro všechno v životě.

    Každá rána je lůno. (britský viceadmirál královského námořnictva 18. století Robert Bligh)

    Na tomto principu je založena také zásada neduality (o té se rozepíšu někdy příště). Když nespadnete, nevíte, jaké to je vstát.

    Pokud vás všechno může něco naučit, kdy tedy nejste
    studentem?     (americký spisovatel Louis L’Amour)

     

    Dělání chyb je synonymem učení

    Princip jin a jang nás učí, že dělat chyby je synonymem učení.
    Pokud rozšíříme princip demolice (katabolický) a konstrukce (anabolický),
    dosáhneme neduality: dolů = nahoru. Selhání = úspěch.

    Pamatujte, že růst na začátku vždy působí jako
    kolaps. Prolamujte stropy!     (americká spisovatelka a umělkyně Clarisse
    Pinkole Estés)

    To platí všude v životě: jin-jang, den-noc, podzim-jaro. Dobrým příkladem je i Cesta hrdiny – příběh každého disneyovského filmu. Život není lineární proces.

    Jste v kokonu a derete se z něj ven. Pokud se
    necítíte nepříjemně, neučíte se nic nového. Zničit, vybudovat.     (americký
    autor a odborník na osobní rozvoj Brendon Burchard)

    Pokud je někdo v určitých dovednostech lepší než vy, pravděpodobně selhal častěji než vy. Pokud je někdo méně dobrý než vy, pravděpodobně nemusel projít tolika bolestivými zkušenostmi jako vy.

    Úspěšně jste selhali! (americký spisovatel a řečník Zig Ziglar)

    Dělat chyby je způsob, jak se děti učí

    Tuto zásadu bychom se mohli od dětí naučit, abychom se nestyděli
    za své chyby. Vstát a zkusit to znovu. Většina dospělých je tak vyděšená, opatrná a lpí na bezpečí, že se bojí a proto selhává. Většina dospělých se k této strategii upnula.

    Pokud se bojíte neúspěchu, už jste selhali, aniž byste něco udělali. (Henry
    Ford, zakladatel Ford Motor Company)

    Udělejte co nejvíce chyb co nejdříve ve svém životě a užívejte si. Pokud neděláte chyby, tak výzvy, na kterých pracujete, nejsou dostatečně náročné. A to je velká chyba. Je důležité jednat a učit se.

    Každá chyba vás přibližuje k cíli. (americký spisovatel Ralph Waldo Emerson)

     

    Poskytněte zpětnou vazbu k „selhání“ na úrovni chování

    Je třeba oddělit naše chování od naší identity. Proto poskytujte zpětnou vazbu na úrovni chování a ne na úrovni identity.

    Selhání je událost, ne osoba. (americký
    spisovatel a řečník Zig Ziglar)

    Tento citát britské spisovatelky Catherine Airdové tedy není úplně optimální, jakkoliv to myslela dobře. Není optimální, protože zpětnou vazbu dává právě na úrovni identity:

    Pokud nemůžete jít dobrým příkladem,
    alespoň jste silným varováním.

    Pokud tento citát upravíme tak, aby zpětná vazba byla na úrovni chování místo na úrovni identity, zní takto:

    Pokud nemůžete jít dobrým příkladem, alespoň vaše
    chování slouží jako silné varování.

     

    Jděte vstříc chybám!

    Prostě to zkuste podělat! A pak si možná všimnete, že se vám to ani nepodaří (to podělat), ale zato jste to udělali. Buďte zklamaní, pokud jste v daném týdnu nezklamali. Pogratulujte si, pokud jste selhali.

    Jděte vstříc chybě! Dokud to neuděláte špatně, nebudete to dělat správně! (Thomas J. Watson, zakladatel IBM)

    Když něco uděláte a uděláte to špatně, uděláte to fantasticky, protože se můžete zlepšit. Když něco neděláte, není co zlepšovat.

    Už jsem to zkoušel. Nikdy se to nepodařilo. To je jedno. Zkuste to znovu. Znovu selžete. Selžete lépe. (irský spisovatel Samuel Becket)

    Neexistuje něco jako úspěch nebo neúspěch. Existuje jen učení. (princip NLP)

    Zkušenost je jméno, které dáváme našim chybám. (dramatik a prozaik Oscar Wilde)

    Selhání je nemožné. (Susan B. Anthonyová, obhájkyně volebního práva žen v 19. století)

    Chcete, abych vám dal recept na úspěch? Je to docela jednoduché. Zdvojnásobte  počet chyb. (Thomas J. Watson, generální ředitel IBM)

     

    Poučení se ze svých chyb je vynikající způsob, jak zpracovat emoce, jako je pocit viny

    Jednou z mnoha silných stránek tohoto principu NLP je, že vám
    pomůže zpracovat pocit viny. Můžete být vděční za chyby, které uděláte, takže se za ně nemusíte cítit provinile. V NLP tento jev používáme pomocí terapie časovou osou ke zpracování starých emocí.

    Chyby jsou nejlepší učitelé. (americký spisovatel a novinář Robert Kiyosaki)

    Mnoho věcí způsobuje bolest, která ovšem přináší radost, když si uvědomíte jejich výhody. (Baltasar Gracián, španělský spisovatel ze 17. století)

     

    Máte problém dělat chyby? Dělat chyby vyžaduje odvahu.

    Chybovat je nutnost.
    A chce to odvahu. Abyste mohli stát uprostřed arény, je třeba překročit nějaký
    práh.

    To nejlepší, co můžete udělat, je udělat správnou věc. Druhá nejlepší věc, kterou můžete udělat, je ta špatná. To nejhorší, co můžete udělat, je nedělat nic. (Theodore Roosevelt, americký prezident)

     

    Pokud to chcete žít naživo, navštivte některý z mých kurzů 😉

  • 5 svobod Virginie Satir

    Virginia Satir byla významná americká terapeutka. Je považována za matku rodinné terapie. Její práce se stala společně s dalšími základem pro vznik NLP.

    5 svobod, které definovala, jsou základními lidskými svobodami, jejichž uvědomění vede k vyšší sebeúctě, a také k většímu porozumění a kvalitnějším vztahům.

    K tomu, abychom dospěli k velké změně, nemusí být vždy třeba složitých technik a cvičení. Mnohdy stačí uvědomit si a pojmenovat. A pak to začít vědomě žít.

    1. Svoboda být a naslouchat tomu, co skutečně je, místo toho, co by mělo být, bylo, či bude.

    Je velmi důležité umět se přestat procházet budoucností, nebo naopak zůstávat v hloubi minulosti. Žít teď a tady je naše svoboda, které můžeme kdykoliv využít.

    Minulost nás může tížit vinou, budoucnost závazkem. Autentičnost a čistota existuje pouze v současnosti.

    Dopřejte si sílu přítomného okamžiku. Vytvořte hluboké spojení se sebou samými a soustřeďte svou pozornost pouze na současnost. Teď a tady. Abyste mohli prožívat flow a být sami sebou. Bez nějakých rozptylování, přikrašlování a zástěrek, masek.

    2. Svoboda říkat, co cítíme a co si myslíme, namísto toho, co bychom říkat měli

    Dokud se obáváme, že naše myšlenky a naše slova nejsou vhodná, a potřebujeme k nim souhlas druhých, dochází k přetvářce a falešné skromnosti. Místo budování kvalitních vztahů pak vytváříme nestabilní vazby.

    Jedná se o dvojí zradu: první je zrada nás samotných, když si upíráme to, co je nám vlastní. A druhá zrada je vůči ostatním, kteří nás potom nemají možnost poznat takové, jakými jsme.

    Nezapomínejme však, že pokud se jedná o naše svobodné rozhodnutí, nemusíme také říkat nic. I tuhle svobodu máme, mlčet.

    Není nic špatného na tom, když vyjádříme své pocity a svá přesvědčení, pokud to uděláme s úctou a emocionální zodpovědností. Naopak, je to ta nejvhodnější cesta k ušlechtilým vztahům. Poskytujeme totiž podmínky k vzájemnému poznání se a porozumění.

    3. Svoboda cítit se tak, jak se skutečně cítíme, a ne tak, jak bychom se cítit měli

    Přijetí této svobody může být pro některé z nás velmi obtížné. Nikdo nás totiž neučil identifikovat své pocity. Prvním krokem je naučit se pojmenovat, co cítíme.

    Je třeba mít na paměti, že všechny pocity jsou platné. Každá z našich emocí je důležitá, a neměli bychom je potlačovat ani blokovat. Pocity nám přináší mnoho důležitých informací. Trénujte se v identifikaci emocionálního jazyka. Hledejte, jaké pocity se skrývají za vaší náladou. Je důležité naslouchat jim a zaměřit se na to, co přinášejí. Abychom každý z nich poznali a prozkoumali, a později je tak mohli zpracovat.

    Je v pořádku to jak se cítíte. Emocionální svět každého z nás je jedinečný. Vaše pocity jsou zprávou jen a jen pro vás. Až porozumíte svým pocitům, snáze porozumíte i pocitům ostatních.

    4. Svoboda žádat to, co chceme, namísto stálého čekání na svolení

    Nemůžeme jen čekat na příležitosti, které nám samy zaklepou na dveře. Nejsme-li spokojeni se situací, ve které se nacházíme, můžeme se sami svobodně rozhodnout pro změnu a říct si o ni.

    Naučme se žádat to, co chceme a potřebujeme. Nečekejme, až nám bude uděleno povolení.

    Pokud má někdo nízkou sebeúctu, často jedná pouze, když získá svolení. Jako by se nemohl sám rozhodnout, protože ho někdo zbavil tohoto práva. A přesto, že nás to v dětství takto učili, nikdy není pozdě se probudit a ozvat se, za sebe a své potřeby.

    Jakmile už víme, kdo jsme, dokážeme vidět a slyšet to, co je přítomno, víme co cítíme a jak to vyjádřit, je toto dalším velkým krokem – říct si o to, co chceme.

    5. Svoboda brát na sebe riziko, namísto toho dlít v bezpečí nerozhoupané loďky

    Nepříjemná situace, i když nám v ní není dobře, pokud v ní zůstáváme, se stává naší komfortní zónou. Je pro nás jakýmsi útočištěm. Dává nám pocit bezpečí a jistoty, protože tento stav, tento prostor známe. Nic nás nepřekvapí.

    Pokud ale chceme růst, je třeba z tohoto bezpečí vystoupit. Je třeba jednat a převzít zodpovědnost za důsledky našich činností. Dokud se nevzdáme tohoto pocitu bezpečí, tváří v tvář nejistotě, je nemožné, abychom se rozvíjeli.

    Žijte na vlastní pěst, přijímejte rizika, a nevybírejte si jen to, co je bezpečné. Je to vaše svoboda.

    Na začátku článku jsem psala o potřebě tyto svobody vědomě žít. To nemusí být snadné. Pokud potřebujete podpořit, vyberte si některý z našich kurzů.

    Ať se vám daří!

    🤍

  • Zákon přitažlivosti

    Krátký průvodce cestou naplnění svých snů

    Často se setkávám s lidmi, kteří věří, že jsou obětí situace. Jsou unášeni nejapností a nespravedlností okolností, jichž jsou součástí. Zabývají se potom nápravou a léčením ran tím způsobených. Dávají spoustu energie tomu, aby to zvládli. Aniž by si uvědomili a prožili svou roli tvůrce.

    Dovolte mi teď prosím trochu se o tom rozvášnit. Ano, samozřejmě existují okolnosti, se kterými nemůžeme nic dělat, není v naší moci je ovlivnit. O tom teď nechci psát. Jen je tady to ostatní…

    Zákon přitažlivosti je nepsaný zákon, pravidlo, milionkrát ověřené mnohými z nás. Mluví o tom, že si dokážeme přilákat hojnost místo nedostatku, ať už jde o peníze, lásku, vztahy, nebo cokoliv jiného. Nebo také nedostatek místo hojnosti. Jak budeme chtít.

    Týká se to malých i velkých cílů. Když jste byli malí, možná vám říkali, že nedostanete vždy to, co chcete. Ale při vší úctě, dostanete. Pokud budete věřit, že vaší úlohou je žít v chudobě a nikdy neprorazit, přesně to se stane. Pokud budete věřit, že peníze kazí charakter, zároveň vám záleží na vašem charakteru a máte pevné hodnoty, nikdy dostatek peněz mít nebudete. Pokud si myslíte, že každý bohatý člověk svého majetku nabyl podvodem nebo smilstvem, a zároveň se vám z toho ježí chlupy na hřbetě, nikdy bohatí nebudete. Pokud věříte tomu, že životní štěstí je jen pověra, a údělem člověka je celý život dřít, pak budete nešťastní a sedření. A proto – dejte pozor na to, co si přejete.

    Zjednodušeně, můžeme mluvit o tom, že svět nám zrcadlí to, co do něj vysíláme a co od něj očekáváme. Budeme-li se na svět (do zrcadla, na druhé) usmívat, můžeme dostat zrcadlením totéž zpět. Budeme-li přesvědčeni, že jsme smolaři a nic dobrého nás v životě nečeká, přesně toho se dočkáme.

    Kdo má, tomu bude dáno - a bude mít nadbytek.
Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má.
- Bible, Mt 13,12

    Zákon přitažlivosti je ve skutečnosti synonymem pro „sebenaplňující se proroctví“. To znamená, že dostanete přesně to, co očekáváte. Je tedy důležité umět si vytvořit relevantní očekávání.  Jak vytvoříte očekávání, přání? Přemýšlejte přesně o tom, co chcete, ve formě jasně formulovaného cíle. A pozitivně formulovaného. Pokud budete vysílat přání typu: nechci už prožívat tento stav, nechci už tyhle potíže, nechci mít nedostatek, tak objednáváte přesně to, co nechcete.

    Neexistuje ne. Váš mozek to zpracuje úplně stejně, jako byste chtěli prožívat tento stav, chtěli potíže, chtěli nedostatek. To je to, kam vysíláte energii. Nemůžete si objednat to, co nechcete. Jen to, CO CHCETE. Jako v zásilkové společnosti. Také vám nezašlou to, co nemají. Myslete na to. Dejte pozor, co si přejete.

    Sněte ve velkém. A sněte také o svém poslání: „Čím přispěji světu?“

    Sněte ve velkém, a nikdy s tím nepřestávejte. Nikdy se svého snu nevzdávejte. Držte sen naživu.

    A pokud nevíte, co je váš sen?

    Pokud chcete dobré odpovědi, je třeba klást dobré otázky:

    –          Co si opravdu myslíte, že stojí za to?

    Jedná se o výchozí bod, o určení vaší práce, kudy se budete ubírat. Čím můžete přispět? Co je vaše poslání? Co má smysl?

    –          Co vás baví?

    –          Co vás baví tak moc, že nemůžete přestat?

    –          Jaká je vaše vášeň? Čím jste posedlí?

    –          Jaké jsou nejdůležitější věci ve vašem životě? Kde pociťujete vděčnost?

    –          Na čem byste mohli právě teď zapracovat, co by okamžitě změnilo váš život?

    –          Jak byste uspořádali svůj život, kdyby nehrály roli čas a peníze?

    Když víte, čeho chcete dosáhnout, pojďte to vizualizovat.

    Podpořte svůj sen/cíl jasnou vizualizací. Jedině to, co si dokážeme představit, si dokážeme i splnit. Naše podvědomí nedokáže rozlišovat mezi živou představou a skutečností. V naší představivosti ožívá touha. Naše představivost je dílna našeho podvědomého vědomí.

    Vizualizace navíc funguje jako objednávka.

    Mám pro vás pár tipů, jak na kvalitní vizualizaci:

    –          Stanovte si jasný cíl. Myslete na to, aby byl opravdu konkrétní. Pokud si například přejete zhubnout, ideálním cílem není začít cvičit, ale třeba třikrát týdně chodit do posilovny a každý den sníst alespoň 200g zeleniny a vypít 2l vody. Pokud si třeba chcete stanovit jasné hranice, definujte, jak to bude vypadat, až je budete mít. To může zahrnovat mnoho prvků, od schopnosti říkat ne, až po vypnutý telefon o víkendu. Buďte konkrétní. Kdo je do vašeho cíle zapojen, a koho je třeba vynechat? Myslete také na to, zda tento cíl máte opravdu pod kontrolou. Jste to vy, kdo ho může dosáhnout, nebo je třeba, aby se v tom angažoval někdo jiný? Kde a kdy se váš cíl naplní? A dbejte na to, aby byl pozitivně formulovaný. Dejte tomu čas a všechno si zapište. To, že verbalizujete své myšlenky ohledně svých přání a cílů, je velmi důležité. Utřídíte si je a možná i získáte nové informace.

    –          Uvědomte si, co vám váš cíl přinese. Jakou hodnotu vám naplní. Jaký je jeho záměr. Vše si zapisujte.

    –          Co hodláte pro naplnění svých cílů udělat? Poznamenejte si tři konkrétní kroky, které je třeba podniknout. A termíny, kdy to uděláte. Nemyslete nyní na překážky, které mohou přijít. Co byste udělali, kdybyste se nemuseli obávat? Co je prvním krokem?

    –          Přeneste se do budoucnosti a představte si, jak vykonáváte jednotlivé činnosti, které vedou k vašemu cíli. Jděte do detailu a použijte všechny smysly. Vidíte sami sebe v konkrétním prostředí, kde se něco konkrétního odehrává. Poslouchejte a dýchejte. Všímejte si, jaké pocity to ve vás vyvolává a pokuste se je pojmenovat. Vědomě je prožívejte. A nechte příběh plynout až do naplnění vaší touhy. Znovu se zastavte k prožití pocitu, který vás naplňuje. A vytvořte si obraz, jasný a konkrétní – obraz naplnění vaší vize. Obraz, který je spojen s tímto pocitem. Ten vás bude doprovázet na cestě k vašemu cíli.

    –          Alespoň jednou denně si tento obraz připomeňte, i s pocitem, který k němu náleží. Může to být večer před spaním, nebo ideálně každé ráno, když se vzbudíte. Potom mohou všechny vaše kroky vést k naplnění vaší vize.

    –          Při vizualizaci zůstávejte v myšlenkách v přítomném čase, jako byste už svých cílů dosáhli.

    Když máte své cíle kvalitně definované a vizualizované, samo o sobě se ještě nic nestane. Je třeba jít do akce. S obrazem, který jste si vytvořili, a prožitkem toho, co vám to přinese, si zachováte víru, a vaše kroky povedou tím správným směrem.

    Pokud do toho půjdete s obavami, a budete si říkat: to nefunguje, přesně tak to bude.

    Ať už si myslíte, že to zvládnete nebo ne, v obou případech máte pravdu.
- Henry Ford

    Jak jsem psala v úvodu, co žádáme, to přitahujeme. Vše, co se nyní nachází kolem vás, je to, o co jste si řekli.

    Podobné energetické frekvence se navzájem přitahují. I lidé mají energetická pole a my to zažíváme každý den. Vzpomeňte na sílu zamilovanosti nebo na děsivé vibrace, které vás odpuzují.

    Stejně tak i myšlenky přitahují podobné myšlenky, protože myšlenky mají také frekvenci, kterou lze měřit pomocí skenů. Zákon přitažlivosti vám dá to, o čem hodně přemýšlíte. Soustřeďte se plně na myšlenky o tom, co chcete.

    A vězte, že síla pozitivní myšlenky je několikanásobně větší než síla myšlenky negativní. Nemusíte si proto vyčítat, pokud vám hlavou proudí i myšlenky ne zcela pěkné.

    Jak můžete ovlivnit své myšlenky?

    –          Slova, která používáme, ovlivňují naše přesvědčení a chování. Krásně to můžete pozorovat u běžné otázky: Jak se máš? Už jste někdy zažili, že by vám na ni úspěšní lidé odpověděli negativně a stěžováním? I když zrovna prožívají těžší období. Protože ví nebo cítí, že pokud si budou stěžovat, těžší období jim zůstane.

    –          Projděte si proto svůj slovník. Jaká slova používáte? A jaká byste chtěli do svého slovníku nově zahrnout? Vypište si je, a soustřeďte se na to, abyste ta nechtěná přestali a ta chtěná začali používat.

    o   Např. přestala jsem používat slovo „musím“. Místo toho používám „chci“ nebo „potřebuju“.

    o   Přestala jsem dávat zodpovědnost za mé pocity jiným lidem. „Ty jsi mě naštval, ty mi děláš starosti“, apod. Vím, že za své pocity jsem zodpovědná jen já sama. Mohu být naštvaná, ale je to moje práce. Ve skutečnosti nejsem naštvaná, jen mám ten pocit. A mohu mít klidně i jiný. Jak budu chtít. Je to moje práce.

    o   Přestala jsem používat slova jako bída, nedostatek, prachy, … Častěji do slovníku zahrnu hojnost a dostatek, peníze jsou peníze, neoznačuju je hanlivě.

    o   „hledám“ (klienty, práci, úspěch, …) nebo „věřím, že získám“ (klienty, práci, úspěch, …)?

    Cítíte ten rozdíl?

    Další věcí, kterou můžete podpořit zákon přitažlivosti, je přestat tlačit. Mnohdy tak moc chceme něčeho dosáhnout, že jsme urputní a používáme neužitečnou sílu. Nepoužívejte sílu meče, použijte sílu královského žezla. Objednejte, otevřete svou intuici, a netlačte. Mějte víru a buďte připraveni na překvapení života.

    Cíl máte nyní ve své budoucnosti. Ale jeho realizace je jen zlomkem cesty. A ta sama cesta a její jednotlivé kroky, v prožívání tady a teď, jsou mnohem důležitější. Orientujte se tedy na proces v přítomnosti, a „následujte své srdce“. Povede vás správně.

    Možná to teď působí trochu čarodějnicky, pokusím se to trošku vysvětlit.

    V momentu, kdy jste si stanovili a vizualizovali svou cílovou čáru, dali jste svému podvědomí jasnou informaci o tom, co se stane. Váš nervový systém má tuto informaci uloženou. Vaše mysl vás potom povede ke správné akci, k užitečným rozhodnutím, a umožní vám všímat si a využívat příležitostí, které přicházejí. Pokud si dovolíte takto odeslat objednávku a uvolnit se natolik, že se necháte vést svou vírou, budete sami v určitém okamžiku svého života překvapeni, že se vám podařilo svůj cíl splnit.

    Tedy:

    –          Definujte své cíle

    –          Vizualizujte jejich naplnění

    –          Každý den si tento obraz připomeňte

    –          Nechte věci, ať se dějí

    Nechat věci, ať se dějí, neznamená sedět s rukama v klíně. Znamená pracovat, být aktivní, manifestovat, ale také relaxovat a meditovat. A věřit.

    Mysl - „já“ vytvořené vaší myslí, se zastaví, ustoupí stranou a vy jste najednou schopni situaci zvládnout. Stanete se mnohem lepšími, schopnějšími, charismatičtějšími, kreativnějšími a inteligentnějšími, než jste si mysleli.
- Eckhart Tolle

    A proč zmiňuji meditaci a rozjímání? Jsou velmi důležité pro udržení pozitivního stavu, a ten je pro využití zákona přitažlivosti zásadní. Soustřeďte se na to, co je ve vašem životě pozitivní. Tomu dávejte energii. Pokud se pouze zahltíte svými starostmi, přehlédnete signály své intuice.

    A poslední tip, který vám chci prostřednictvím tohoto textu poskytnout:

    Žijte, jako by byl váš cíl už naplněn. Štěstí je na prvním místě. Teprve potom může úspěch vůbec přijít. Tak by se dal shrnout zákon přitažlivosti. A tak funguje štěstí: nemůžete být šťastní, pokud o to usilujete jako o něco, co přijde poté, co jste dosáhli svého cíle.

    Buďte jako Indiana Jones: Udělejte krok a objeví se most:

    Ve filmu Poslední křížová výprava vidíme Indiana Jonese, jak stojí před propastí v nekonečných hlubinách. Na druhé straně je svatý grál, symbol všech Božích pokladů.

    Čas se krátí a neexistuje jiný způsob, jak překročit rokli. Indiana na pergamenu čte: je to skok víry. Slyší, jak jeho otec současně říká: „Musíš věřit!“ Indiana natáhne nohu, chodí po vzduchu a vzniká most. Když uděláte krok, objeví se most.

    Když vykročíte vpřed, váš život se také posune vpřed. Kdyby Indiana Jones čekal, až se objeví most, čekal by věčně. Most už tam byl, jen musel udělat krok vpřed.

    Tohle bylo jen pár tipů, jak pracovat se svou myslí a osobnostně růst.

    Mnohem podrobněji, rozsáhleji, a hlavně prakticky se tomuto vématu věnujeme na kurzu NLP Practitioner.

    Děkuju za přečtení, a pokud vás toto téma zajímá, klidně mi napište.

    Přeji vám krásné dny, a buďte tvůrci!

    🤍

    Eliška

    Když jsem překonal nejtemnější chvíle svého života, slíbil jsem, že budu po zbytek svého života šťastný a usměvavý, protože když se usmíváš, svět se usmívá s tebou. Život není vždy radostný. Někdy je plný těžkých dnů. Musíš však mít na paměti, že máš to štěstí být naživu - pro nás všechny je to štěstí. Každý nádech je dar. Život je krásný, když mu to dovolíš. Štěstí máš ve vlastních rukou.
- Eddie Jaku, "Nejšťastnější muž na Zemi" (přeživší holocaustu)