Když zanedbáváme sami sebe
Zjišťujete někdy, že máte tendence obětovat se pro ostatní? Sami sobě něco odpíráte nebo zkrátka přijmete ztrátu? Například v práci, ve vašem partnerském vztahu nebo pro vaše dítě?
Byli jsme tak mnozí vychovaní. Nevšímat si tolik vlastních potřeb (nebýt sobec), a pomáhat druhým. Být prospěšní. Můžeme potom nabýt dojmu, že se jedná o projev lásky. Ale kašlat na sebe a obětovat se, to opravdu není láska. Vypadá to možná jako láska, ale není. A to proto, že při pravé, úplné, bezpodmínečné lásce nikdy nikdo nebývá znevýhodněn.
Někdy si také myslíme, že pokud se obětujeme a odsuneme své potřeby, vlastně tím druhému něco poskytneme. Ve skutečnosti se ale nejedná o akt dávání. Nejde o dárek. Naopak. Je to spíš směnný obchod, plný skrytých emocionálních účtů, které podvědomě očekáváme, že musí být zaplaceny.
Tento způsob sebeobětování může být nakonec dokonce forma kontroly: způsob, jak ovládat vztahy, vyhýbat se intimitě, zůstat odděleni a lpět na minulosti.
Oběť není dar. Naším darem je láska. Tím, že cíleně prohrajeme, neposkytujeme dar.
Tendence obětovat se poukazuje spíše na strach a vinu
Sebeobětování může být klidně projevem strachu z nekontrolovatelné konečné radosti a štěstí. A nebo také projevem viny. Je to náš způsob, jak se snažíme zaplatit za to, co si myslíme, že si nezasloužíme.
Pokud se rozhodneme si to přiznat a přestat ze sebe slevovat, řešení existuje. Naše oběť nefunguje, tak buďme otevření lepším způsobům. Pokaždé, když se někdo vzdá oběti, všichni získáme o něco víc. Takže jaké možnosti daru nebo projevu lásky tedy vlastně máme?
Dávejme!
Je užitečné si uvědomit, že ne všechny formy darování jsou užitečné.
Prospěšné formy darování:
- Inspirace
- Bezpodmínečnost
- Absence závazku
- Ochota
- Vášeň
Neužitečné způsoby dávání:
- Soutěž
- Oběť
Možná se někdy stane, že obchodujete s „bojem“ (soutěží) a obětujete se pro inspiraci. Ocitáte se často v situacích, kdy vidíte, že jste obětováni, a kdy se snažíte (bojujete)? To není otázka smůly, to je věc volby.
Rozdíl mezi obětováním a dáváním: Dávání je prospěšné!
To, že si zde přečtete, že obětovat se je neužitečné, neznamená, že byste už neměli nikomu nic dávat. Nebojte se dát sami sebe. Jsme tu, abychom se zcela odevzdali. Abychom byli prospěšní. To vy jste ten dar. Neseďte na svých darech.
Odevzdejte se, ale neobětujte se.
A nestarejte se o to, abyste dostali něco na oplátku. Dávejte bezpodmínečně. Když dáváte bezpodmínečně, není možné prohrát nebo zůstat v nevýhodě. Zatímco když má váš dárek nějakou konkrétní cenu/hodnotu nebo když dáváte, abyste dostali, vyhrajete, prohrajete nebo budete zklamáni, a bude to „stačit“ na velmi krátkou dobu, než budete chtít víc. Když dáváte bezpodmínečně, není možné prohrát.
Nekraďme!
Tedy – nepřipravujme lidi o jejich vlastní osobní růst. Častým příznakem lidí, kteří se upozaďují a obětují, je, že dělají spoustu věcí pro druhé. Berou na sebe zodpovědnost druhých. To je nevýhodné pro obě strany.
Pokud stále přebíráte odpovědnost za ostatní, připravujete je o příležitost k růstu.
Připomíná mi to jednu starou citaci, kterou nyní bohužel neumím ozdrojovat:
Dítě, které chtělo pomoci chycenému motýlovi vylézt z kukly, upřelo motýlovi možnost, aby mu zesílila křídla. Motýl kvůli tomu nikdy nemohl létat.
Každý musí nést svou vlastní odpovědnost. Za to jak žije, jak se chová, jak se cítí. I děti musí převzít zodpovědnost, stejně jako rodiče.
Možná vám k tomuto tématu bude užitečný ještě článek o tom, jak si sami umíme přitahovat to, co potřebujeme, a někdy nevědomě a nechtěně právě i to, co nám škodí: Zákon přitažlivosti
Ať se vám daří!
🤍
El.
Napsat komentář