Štítek: svoboda
-
Fenomén 6 7
Pokud máte doma dítě školního věku, určitě už jste na to narazili. Six seven. 6 7. Dvě čísla, často doprovázená zvláštním pohybem rukou. Dítě se směje, další dítě se přidá. Dospělý se ptá, co to znamená. A pravděpodobně se nic moc nedozví (a někteří pak napíšou rozhořčený příspěvek, že co je to zase za blbost).…
-
Bolest na duši
Jsou bolesti, které těžko umíme lokalizovat. Nemají přesné místo a nedají se snadno změřit. Někdy ani neumíme říct, co přesně nás bolí, jen víme, že něco uvnitř ztěžklo. Že věci, které ještě nedávno byly samozřejmé, najednou vyžadují úsilí, že se hůř dýchá, hůř soustředí, hůř usíná a že některá slova nás zasáhnou víc než obvykle.…
-
Síla otázky
Otázka je způsobem, jak získat informaci. Informace jsou k dispozici, dokud ale nepoložíme vhodnou otázku, nedostaneme se k nim. Dobrá otázka Někdy stačí jen jedna šikovně položená otázka a člověk začne přemýšlet úplně jinak. A nemluvím jen o otázkách kladených druhému člověku, ale i o těch, které si pokládáme sami sobě. Dobrá otázka v sobě nemá…
-
Jak svobodně přemýšlíme?
Jak svobodně přemýšlíme? Když mluvíme o svobodě, většinou přemýšlíme o tom, co můžeme dělat. Kam můžeme jít, co můžeme říkat, o čem můžeme rozhodovat, co si můžeme zvolit. Méně často přemýšlíme o tom, nakolik jsme svobodní ve způsobu, jakým přemýšlíme. Protože možnost volby ještě neznamená, že ji skutečně využíváme. Můžeme mít před sebou deset otevřených…
-
Tlak přechodových období
Začátky máme většinou rádi. Nový školní rok, nová práce, nový projekt, nový kurz, vztah, stěhování, nový režim, návrat po dovolené… Rozhodnutí, že odteď budeme něco dělat jinak. Je v tom něco svěžího, něco, co otevírá nové čerstvé možnosti. Jenomže každý nový začátek má zároveň jednu stránku, na kterou někdy trochu zapomínáme: musíme se mu přizpůsobit.…
-
Svoboda nového začátku
Žijeme v cyklech. Některé jsou zřetelné a snadno pojmenovatelné: střídají se roční období, pracovní týdny, školní roky, projekty, vztahy, životní etapy. Jiné cykly jsou mnohem méně nápadné. Nějakou dobu se učíme určitou věc, nějakou dobu nás zaměstnává určité téma, nějakou dobu potřebujeme být určitým člověkem, něco dokazovat, někam směřovat, o něco usilovat. A pak přijde…
-
Soutěžení
Nemusíme pořád vyhrávat Soutěžíme mnohem častěji, než si uvědomujeme. Nejen ve sportu, v práci nebo ve chvíli, kdy je skutečně potřeba někoho k něčemu vybrat. Soutěž se nenápadně dostává i do situací, ve kterých vlastně vůbec není o co soutěžit. Kdo má pravdu, kdo toho víc ví, kdo má těžší práci, kdo je unavenější, kdo…
-
Nemusíme se navzájem schvalovat
Hodnotit druhé je snadné. Často k tomu stačí vědět, jak žijí, co si myslí, čemu dávají přednost nebo jak se v určité situaci rozhodli. Z informace o člověku se velmi rychle stane soud o člověku. Do hodnocení přitom vstupují naše vlastní hodnoty, zkušenosti, přesvědčení i představy o tom, co je správné, rozumné nebo přijatelné. Píšu…
-
Nestačí mít co říct
I dobrý obsah můžeme špatně vystavit Nedávno jsem byla v technickém muzeu. A nebudu ho hejtit, byla tam spousta zajímavých exponátů a mnoho informací k přečtení. Pro mého šestiletého syna to ale bylo zajímavé jen chvíli. Chyběla mu interakce, nějaké oživení. Pouhé vitríny zaskládané krásnými předměty, jejichž funkci nechápe a cedulky s texty, které si…
-
Hluboká diskuse, aneb umění společně myslet
Některé rozhovory končí ve chvíli, kdy dojdou argumenty. Některé skvělé diskuze ale v tu chvíli teprve začínají. Ráda to zažívám. Sedím s někým nad kávou, vracíme se k jedné otázce z různých stran, hledáme souvislosti, zkoumáme významy slov a vět, díváme se pod povrch prvních odpovědí. Záměrem není přesvědčit druhého ani najít rychlý závěr nebo řešení.…
-
Když si myslíte, že jste se rozhodli sami
Svoboda není jen možnost říct „ano“ nebo „ne“. Ve skutečnosti stav svobody nebo nesvobody začíná mnohem dříve, než v reakci na otázku, a to už ve chvíli, kdy si všimneme, jakým způsobem naše rozhodnutí vznikají. Může to znít zvláštně. Většina z nás si totiž ráda myslí, že jedná racionálně, že si vytváří vlastní názory a…
-
Když ztrácíme svobodu ve vkusu
Myslíme si, že vkus je něco osobního. Že to, co se nám líbí, vychází z nás, z naší jedinečnosti, citlivosti a zkušeností. Jenže čím déle žijeme v neustálém proudu obrazů, zvuků, doporučení a rychlých podnětů, tím těžší je poznat, jestli je opravdu ještě náš. Co myslíte, nezačínáme díky tomu o část své svobody nenápadně přicházet?…
-
Kolik podob má svoboda
Pod pojmem svoboda si lidé často představují něco vnějšího. Možnost rozhodovat o svém životě, pohybovat se bez omezení, říkat svůj názor, volit, cestovat, podnikat, odejít, nebo naopak zůstat. Svoboda má ale více rozměrů. Setkávám se se zvláštním paradoxem: člověk může žít ve velmi svobodných podmínkách, a přesto prožívat svůj život nesvobodně. Neznamená to, že by…
-
Kolik bezpečí unese svoboda?
Bezpečí a svoboda se často tváří jako dvě hodnoty, které stojí proti sobě. Ve skutečnosti spolu ale tvoří dynamický systém, který se neustále vyvažuje. Když jedna složka převládá příliš, druhá začne chybět a člověk to dříve či později pocítí jako vnitřní napětí. Bezpečí je stav, ve kterém víme, co můžeme očekávat. Naše mysl má ráda…
-
Proč nejsme tak svobodní, jak si myslíme
Když se řekne svoboda, většina lidí se dívá směrem ven. Na okolnosti, možnost volby, prostor, nezávislost na druhých, na lidi kolem nás a jejich vliv. Na to, co můžeme nebo nemůžeme. Jenže existuje ještě jiná vrstva. Mluvím o svobodě, která nevzniká tím, že se změní svět kolem nás, ale tím, že se změní způsob, jakým…
-
Pod povrchem slov
Jsou rozhovory, ve kterých zazní všechna podstatná slova, a přesto v nich něco chybí. A pak jsou setkání, kde padne jen pár vět, a přesto si z nich odnášíme silný pocit porozumění, blízkosti nebo důvěry. To, co o výsledku rozhovoru rozhoduje, není jen obsah sdělení, ale způsob, jakým se sdělení nese prostorem – v držení…
-
Zranitelnost
Myslím, že jedním z největších omylů, které se týkají nás samotných, je přesvědčení, že síla znamená být neprůstřelný. Od dětství se učíme, které projevy jsou přijatelné a které je lepší schovat. Učíme se, kdy je vhodné být „stateční“, kdy je lepší neukázat nejistotu, strach, křivdu, kdy se nehodí dát najevo, že nás něco zasáhlo. Postupně…
-
Není radosti bez bolesti
O tom, proč bolest nemusí být trestem, ale součástí vnitřní proměny Velikonoce nikdy nebyly mé oblíbené svátky. Vnímala jsem ale hlavně tu část, která se týká starých pohanských tradic, které mi nejsou blízké. Čím jsem starší, tím intenzivněji v nich nacházím mnohem hlubší smysl. Připomínají mi, že nic nové nevzniká do prostoru, který je už…
-
Stres
Co se v nás při stresu děje a jak s tím můžeme vědomě pracovat Slovo stres dnes slýcháme téměř na každém kroku. „Jsem ve stresu.“ „Tohle je stresující období.“ „Potřeboval bych méně stresu.“ Jenže když se na něj podíváme blíž, zjistíme, že stres není jen nepříjemný pocit. Je to komplexní proces, způsob, jakým náš organismus…
-
Svoboda a strach: nepřátelé, nebo spojenci?
Když mluvím o svobodě, nemám na mysli politický pojem ani život bez závazků. Mluvím o vnitřní svobodě, o prostoru mezi podnětem a naší reakcí. To, co se v tomto prostoru často objevuje, je strach. V praxi se mi osvědčuje nevnímat ho jako protivníka, ale jako hlas, který chce a potřebuje být vyslyšen. Strach jako ochranný…
-
Když žijeme z předpokladů, ztrácíme svobodnou volbu
Každý z nás žije v nějaké mapě světa a podle ní jedná. Autoři NLP Richard Bandler a John Grinder formulovali základní předpoklady poznání a jedním z nich je, že mapa není území. Jeho důsledky jsou hluboké. To, co považujeme za realitu, je ve skutečnosti soubor interpretací, filtrů, zkušeností, jazykových struktur a nevědomých předpokladů. A právě…
-
Co nás učí orel
Po kolibříkovi, který nás učil soustředění a lehkosti, a po hadovi, symbolu proměny a svlékání starého, pokračujeme v šamanských zvířecích archetypech dál. Každé z těchto zvířat nám otevírá jiný vnitřní stav, jiný způsob, jak se dívat na sebe i na svět. Tentokrát přichází orel – archetyp nadhledu, vize a vnitřního směru. Orel nás zve vystoupit…
-
Mít to pod kontrolou
Potřeba mít věci pod kontrolou je tichý sabotér rozvoje Touha mít věci pod kontrolou nebývá na první pohled problémem. Často je spojována se zodpovědností, péčí, snahou, aby „věci fungovaly“. Právě proto si jí dlouho nemusíme všimnout jako limitujícího faktoru. Přesto patří mezi nejčastější vnitřní nastavení, která dlouhodobě brzdí rozvoj – osobní, vztahový i profesní. Nejde…
-
CO JE V HLAVĚ: proč naše vnitřní nastavení rozhoduje o tom, co a jak vnímáme
Denně si můžeme všímat, jak postoj k životu určuje, jak ho lidé skutečně žijí. Dva lidé mohou prožít stejnou situaci – náročné období v práci, nemoc v rodině, rozchod, kritiku, nečekanou změnu, a jejich reakce se liší jako den a noc. Jeden se zlomí a denně si potvrzuje náročnost situace.Druhý se nadechne a udělá první malý…
-
Svoboda v adventu
Vánoční pohoda pod tlakem Období adventu často malujeme jako období klidu, vůní, světýlek a jemného zpomalení. Ale kdo ho takto skutečně prožívá? Realita, když ji trochu zjednodušíme, jede ve dvou kolejích: Čas, který má být chvílí ztišení, se paradoxně stává obdobím, kdy se nároky násobí a naše mysl jede v režimu „musím ještě…“. Právě proto…
-
Selhání
Když uděláme fakt úplnou botu: jak pracovat se selháním, studem a pocitem viny Selhání nebolí kvůli samotné chybě, kterou jsme udělali. Bolí kvůli příběhu, který si o sobě v tu chvíli začneme vyprávět. Píšu o tom často – jedna věc je realita, druhá věc je význam, který jí dáváme. Co se v nás děje, když…
-
Předpoklady
Předpoklady jsou malé myšlenkové pasti (a někdy také příležitosti) v naší komunikaci „Ona se určitě urazila.“„On to myslel zle.“„To přece ví každý.“„Nemají zájem.“ Zní vám to povědomě?To jsou předpoklady – závěry, které si děláme, aniž bychom je ověřovali. Vznikají mezi tím, co se stalo, a tím, jak si to vyložíme. Co jsou předpoklady? V NLP…
-
Škatulky
Přestaňme škatulkovat, pozorujme „On je takový…“ „Ona je typická…“ „Toho znám, ten vždycky…“ Kolikrát za den bychom se mohli přistihnout, že máme o druhých jasno ještě dřív, než stačí otevřít pusu? A nebo na základě jedné nebo několika málo zkušeností s ním už ho máme jasně zařazeného? Všichni to děláme. Dává nám to totiž iluzi…
-
Kdo řídí váš život? vy sami, nebo okolnosti?
Znáte? A pak jiná situace, jiný člověk a úplně jiný přístup: Dva lidé. Stejný svět. Odlišný pohled. V čem je rozdíl? Locus of control – tedy místo, odkud člověk vnímá, že se řídí jeho život. Je to jen styl myšlení, ale způsobuje mnohé. Když svět „řídí“ někdo jiný (externí locus of control) Lidé s externím…
