Svoboda není jen možnost říct „ano“ nebo „ne“.
Ve skutečnosti stav svobody nebo nesvobody začíná mnohem dříve, než v reakci na otázku, a to už ve chvíli, kdy si všimneme, jakým způsobem naše rozhodnutí vznikají.
Může to znít zvláštně. Většina z nás si totiž ráda myslí, že jedná racionálně, že si vytváří vlastní názory a že se rozhoduje podle sebe. Svobodně. Jenomže lidská komunikace je mnohem složitější. Mnoho, možná většina našich rozhodnutí nevzniká na základě argumentů. Vznikají na základě pocitů, vztahů, potřeb a obrazu, který o sobě máme.
V komunikaci se odehrává mnohem víc, než jen to, co je vysloveno nahlas. Proto je tak fascinující, a někdy i nebezpečná.
Většina lidí si pod manipulací představí nátlak, výčitky, zastrašování nebo otevřené lhaní. Nejúčinnější manipulace ale bývá mnohem nenápadnější. Nepůsobí jako útok. Naopak, může se tvářit jako pochvala, uznání, žádost, starost, nebo třeba jako dobře míněná rada.
Nejspíš jste někdy slyšeli věty typu:
„Ty jsi přece rozumný člověk.“
„Vím, že se na tebe můžu spolehnout.“
„Ty bys něco takového nikdy neudělal.“
„Já myslel, že jsi jiný.“
Na první pohled na nich není nic špatného. Přesto v sobě nesou zajímavý mechanismus. Neovlivňují pouze to, co si myslíme, ale také to, kým se v danou chvíli cítíme být.
Pokud se dotknou naší identity, bývá jejich vliv mnohem silnější než pouhé argumenty.
Představte si dvě prosby:
„Pomůžeš mi s tím?“
a
„Vím, že jsi člověk, na kterého je spoleh. Pomůžeš mi s tím?“
Obsah žádosti je téměř stejný, přesto většina lidí druhé větě vyhoví snáz. Proč? Protože už neodpovídají pouze na samotnou žádost, ale hlavně na nabídnutý obraz sebe sama. Nechtějí být člověkem, na kterého není spoleh. Nechtějí zklamat představu, která byla právě vytvořena. A většinou si tento proces ani neuvědomí.
Obrana proti manipulaci je za mě mnohem zajímavější téma, než se na první pohled zdá. Nejde jen o rozpoznávání triků, nejde jen o to odhalit, co dělá ten druhý. Jde také a hlavně o poznání sebe sama. Každý z nás má určitá místa, na která lze snadněji působit. Někdo potřebuje být vnímán jako hodný člověk, někdo jako odborník, někdo jako silná osobnost, nebo jako ten, kdo nikdy nezklame.
Toto bývají právě vstupní brány pro nechtěné ovlivňování.
Jednoduchý tip
Kdykoliv ucítíte nečekaně silný tlak něco udělat, zastavte se na okamžik a položte si otázku:
„Na jakou část mě samotné/ho tato situace míří?“
Na moji potřebu být užitečný?
Na moji potřebu být správný?
Na moji potřebu být oblíbený?
Na moji potřebu mít věci pod kontrolou?
Není třeba se hned bránit nebo obviňovat druhé z manipulace. Stačí si všimnout, co se ve vás děje a pojmenovat to.
Už samotné toto uvědomění vám vrátí prostor pro svobodnější rozhodnutí.
Ve všímavosti a uvědomění spočívá jedna z největších svobod, které můžeme v komunikaci získat.
Nestaneme se tak neovlivnitelnými, to není možné. Jsme lidé a vždy budeme reagovat na vztahy, emoce i slova druhých.
Svoboda spočívá hlavně v tom, že si začneme všímat mechanismů, které na nás působí. Že mezi podnět a reakci vložíme kousek vědomí, kousek prostoru a volby.
Potom získáme možnost rozhodnout se podle sebe.
Pokud vás zajímá, jak manipulační techniky rozpoznávat, jak si zachovat nadhled a jak reagovat s větší jistotou a klidem, budu se tomuto tématu věnovat na workshopu Manipulace a obrana proti ní.
Obrana proti manipulaci není jen o komunikaci. Je také o vnitřní svobodě a o schopnosti zůstat sám sebou i ve chvíli, kdy se vás někdo snaží vést jiným směrem.
Napsat komentář