Můžeme přečíst desítky knih, vyslechnout stovky hodin výuky a nasbírat obrovské množství informací. Přesto někdy stačí jediný silný prožitek, aby nám něco doopravdy došlo. V tom podle mě spočívá rozdíl mezi věděním a poznáním.
Všímám si, že ve vzdělávání se lidé často soustředí na získávání informací. Méně už se zabývají tím, jak a kdy se z informace stává skutečné poznání.
Vědění získáváme poměrně snadno. Přečteme si knihu, vyslechneme přednášku, podíváme se na video nebo si zapamatujeme definici. Rozšíříme si mapu světa o nové informace.
Poznání je něco hlubšího. Vzniká ve chvíli, kdy se informace propojí s osobní zkušeností. Když ji nejen pochopíme, ale skutečně prožijeme. Když se stane součástí našeho uvažování, rozhodování a jednání. Proto si myslím, že vzdělávání není a nemá být jen o předávání informací. Je především o vytváření podmínek pro zkušenost.
V NLP je to vidět velmi zřetelně.
Například si můžeme přečíst, že „mapa není území“. Můžeme pochopit, že každý člověk vnímá svět skrze svoje vlastní zkušenosti, hodnoty, přesvědčení a očekávání. Můžeme tuto větu bez problémů vysvětlit dalším lidem.
Skutečné poznání ale přichází až ve chvíli, kdy sedíme ve skupině a několik lidí popisuje stejnou situaci úplně odlišným způsobem. Když slyšíme, jak si každý všímá jiných detailů, přikládá jim jiný význam a vyvozuje z nich jiné závěry.
Už nejde o teorii. Najednou vidíme, jak to funguje.
Nebo si můžeme přečíst, že naše emoce souvisejí s tím, jak si situace interpretujeme. Je to zajímavá myšlenka. Dává smysl.
Ale pak přijde cvičení, ve kterém změníme úhel pohledu na událost, která nás dlouho trápila. A během několika minut zjistíme, že se mění i náš vnitřní prožitek.
V tu chvíli už nejde jen o informaci. Vzniká zkušenost. A zkušenost má speciální vlastnost: zanechává stopu mnohem hlouběji než jen samotné vysvětlení.
Myslím, že každý z nás to zná i z jiných oblastí života.
Můžeme si přečíst deset knih o plavání. Můžeme znát principy pohybu ve vodě, práci s dechem i techniku jednotlivých stylů. Přesto je mezi touto znalostí a prvním ponořením do vody obrovský rozdíl. Teprve kontakt se skutečností proměňuje vědění v poznání.
Podobně je to s komunikací.
Můžeme vědět, že aktivní naslouchání zlepšuje vztahy. Můžeme znát všechny jeho principy. Ale teprve když zažijeme rozhovor, ve kterém nás někdo opravdu pozorně poslouchá, bez hodnocení a bez potřeby okamžitě radit, začínáme chápat jeho skutečnou sílu. Stejně tak ji začínáme chápat ve chvíli, kdy se ji sami učíme používat.
Proto mám ráda zážitkové vzdělávání. Není to tak, že by teorie nebyla důležitá, naopak. Dobře podaná teorie nám poskytuje mapu, orientaci a strukturu. Pomáhá nám pochopit souvislosti a pojmenovat to, co pozorujeme. Sama o sobě ale nestačí.
Změna se neodehrává pouze na úrovni informací, odehrává se na úrovni zkušenosti.
Proto na kurzech NLP netrávíme čas jen posloucháním výkladu. Pracujeme ve dvojicích nebo trojicích, experimentujeme, pozorujeme sami sebe, dáváme prostor reflexi a hledáme vlastní odpovědi.
Každý člověk sám objeví, jak funguje jeho pozornost, všimne si vlastních komunikačních vzorců, sám prožije změnu svého vnitřního stavu, ověří si, že dokáže reagovat jinak než dříve.
V těchto okamžicích se učí se něco nového o sobě. Tady vzniká poznání.
Vnímám současnou dobu tak, že máme během několika vteřin přístup k téměř neomezenému množství informací. I proto je důležité myslet na to, že největší hodnotou vzdělávání není samotné vědění, ale vytvoření prostoru, ve kterém se vědění může proměnit v poznání.
Informace nám mohou rozšířit obzory. Zkušenost ale dokáže změnit způsob, jakým vidíme svět. A někdy i způsob, jakým žijeme svůj vlastní život.
Ráda předávám informace a stejně tak ráda vytvářím podmínky pro vlastní zkušenost. Můžete si to přijít vyzkoušet na bezplatnou ukázku.
Ať se vám daří 🤍
Napsat komentář