NLP Olomouc

Štítek: nlp

  • Svoboda a strach: nepřátelé, nebo spojenci?

    —

    by

    Eliška Brázdová
    in

    Když mluvím o svobodě, nemám na mysli politický pojem ani život bez závazků. Mluvím o vnitřní svobodě, o prostoru mezi podnětem a naší reakcí. To, co se v tomto prostoru často objevuje, je strach. V praxi se mi osvědčuje nevnímat ho jako protivníka, ale jako hlas, který chce a potřebuje být vyslyšen. Strach jako ochranný…

  • Když žijeme z předpokladů, ztrácíme svobodnou volbu

    —

    by

    Eliška Brázdová
    in

    Každý z nás žije v nějaké mapě světa a podle ní jedná. Autoři NLP Richard Bandler a John Grinder formulovali základní předpoklady poznání a jedním z nich je, že mapa není území. Jeho důsledky jsou hluboké. To, co považujeme za realitu, je ve skutečnosti soubor interpretací, filtrů, zkušeností, jazykových struktur a nevědomých předpokladů. A právě…

  • Učíme se od pantera – tichá síla a vědomý pohyb

    —

    by

    Eliška Brázdová
    in

    Panter se pohybuje tiše. Je soustředěný, bdělý a plně přítomný. Každý jeho krok je přesný, ekonomický a vědomý. Archetyp pantera představuje vnitřní klid spojený s intenzitou, citlivou vnímavost a schopnost jednat ve správný okamžik. Je to síla, která nevytváří hluk a přesto je zřetelná. Přítomnost Panter je zcela v přítomném okamžiku. Jeho pozornost je soustředěná,…

  • Co nás učí orel

    —

    by

    Eliška Brázdová
    in

    Po kolibříkovi, který nás učil soustředění a lehkosti, a po hadovi, symbolu proměny a svlékání starého, pokračujeme v šamanských zvířecích archetypech dál. Každé z těchto zvířat nám otevírá jiný vnitřní stav, jiný způsob, jak se dívat na sebe i na svět. Tentokrát přichází orel – archetyp nadhledu, vize a vnitřního směru. Orel nás zve vystoupit…

  • Hadí lekce

    —

    by

    Eliška Brázdová
    in

    Had je archetyp růstu. Nezabývá se tím, jestli je to pohodlné Zatímco kolibřík nás učí přesnosti a čistotě pozornosti, had přináší jiný, mnohem syrovější princip: aby mohl růst, musí se svléknout z toho, co mu bylo dosud vlastní. //* článek o kolibříkovi najdete tady V mnoha původních amerických a andských tradicích je had symbolem životní…

  • Mít to pod kontrolou

    —

    by

    Eliška Brázdová
    in

    Potřeba mít věci pod kontrolou je tichý sabotér rozvoje Touha mít věci pod kontrolou nebývá na první pohled problémem. Často je spojována se zodpovědností, péčí, snahou, aby „věci fungovaly“. Právě proto si jí dlouho nemusíme všimnout jako limitujícího faktoru. Přesto patří mezi nejčastější vnitřní nastavení, která dlouhodobě brzdí rozvoj – osobní, vztahový i profesní. Nejde…

  • Prostor pro změnu

    —

    by

    Eliška Brázdová
    in

    Než něco nového začneme, je potřeba něco starého pustit I přesto, že v lednu příroda spí, a my sami mnohdy cítíme větší potřebu odpočívat a sbírat síly na jaro, podléháme potřebě dávat si nová předsevzetí a vytvářet plány na právě začínající rok. Pominu teď zamyšlení nad tím, jestli to je nebo není užitečné. Chci reagovat na…

  • Lekce od kolibříka

    —

    by

    Eliška Brázdová
    in

    Jak si chránit pozornost a kvalitu vstupů Kolibřík je malý mistr soustředění a čistoty. Pojďte si přečíst, proč by mohl být i vaším mentorem Andští šamani pracují s archetypy čtyř zvířat. Každé z nich v sobě nese princip, který se má „učit“ spíše tělem než hlavou. Jeden z nejzajímavějších zvířecích učitelů je kolibřík. Na první…

  • CO JE V HLAVĚ: proč naše vnitřní nastavení rozhoduje o tom, co a jak vnímáme

    —

    by

    Eliška Brázdová
    in

    Denně si můžeme všímat, jak postoj k životu určuje, jak ho lidé skutečně žijí. Dva lidé mohou prožít stejnou situaci – náročné období v práci, nemoc v rodině, rozchod, kritiku, nečekanou změnu, a jejich reakce se liší jako den a noc. Jeden se zlomí a denně si potvrzuje náročnost situace.Druhý se nadechne a udělá první malý…

  • Svoboda v adventu

    —

    by

    Eliška Brázdová
    in

    Vánoční pohoda pod tlakem Období adventu často malujeme jako období klidu, vůní, světýlek a jemného zpomalení. Ale kdo ho takto skutečně prožívá? Realita, když ji trochu zjednodušíme, jede ve dvou kolejích: Čas, který má být chvílí ztišení, se paradoxně stává obdobím, kdy se nároky násobí a naše mysl jede v režimu „musím ještě…“. Právě proto…

  • Selhání

    —

    by

    Eliška Brázdová
    in

    Když uděláme fakt úplnou botu: jak pracovat se selháním, studem a pocitem viny Selhání nebolí kvůli samotné chybě, kterou jsme udělali. Bolí kvůli příběhu, který si o sobě v tu chvíli začneme vyprávět. Píšu o tom často – jedna věc je realita, druhá věc je význam, který jí dáváme. Co se v nás děje, když…

  • Předpoklady

    —

    by

    Eliška Brázdová
    in

    Předpoklady jsou malé myšlenkové pasti (a někdy také příležitosti) v naší komunikaci „Ona se určitě urazila.“„On to myslel zle.“„To přece ví každý.“„Nemají zájem.“ Zní vám to povědomě?To jsou předpoklady – závěry, které si děláme, aniž bychom je ověřovali. Vznikají mezi tím, co se stalo, a tím, jak si to vyložíme. Co jsou předpoklady? V NLP…

  • Škatulky

    —

    by

    Eliška Brázdová
    in

    Přestaňme škatulkovat, pozorujme „On je takový…“ „Ona je typická…“ „Toho znám, ten vždycky…“ Kolikrát za den bychom se mohli přistihnout, že máme o druhých jasno ještě dřív, než stačí otevřít pusu? A nebo na základě jedné nebo několika málo zkušeností s ním už ho máme jasně zařazeného? Všichni to děláme. Dává nám to totiž iluzi…

  • Kdo řídí váš život? vy sami, nebo okolnosti?

    —

    by

    Eliška Brázdová
    in

    Znáte? A pak jiná situace, jiný člověk a úplně jiný přístup: Dva lidé. Stejný svět. Odlišný pohled. V čem je rozdíl? Locus of control – tedy místo, odkud člověk vnímá, že se řídí jeho život. Je to jen styl myšlení, ale způsobuje mnohé. Když svět „řídí“ někdo jiný (externí locus of control) Lidé s externím…

  • Žít život podle sebe

    —

    by

    Eliška Brázdová
    in

    (aneb jak si dovolit být tím, kým doopravdy jsme) Kdy naposledy jste měli pocit, že žijete doopravdy přesně tak, jak chcete?Ne „jak se to má“. Ani „jak se to očekává“. Ale opravdu podle sebe. Možná si vzpomenete na chvíli, kdy jste dělali něco, co vám dávalo hluboký smysl. Nebo jste jen třeba seděli na lavičce,…

  • Věc názoru

    —

    by

    Eliška Brázdová
    in

    Stačí otevřít LinkedIn nebo rolovat feed na jiné sociální síti. Během pár příspěvků uvidíte úplně jiné světy. Někdo slaví výsledky voleb jako naději, druhý v tom vidí začátek chaosu, třetího to vůbec nezajímá. Jeden radí, že na pracovní pohovor patří sako a kravata, druhý naprosto vášnivě trvá na tom, že úspěch přichází, jen když se…

  • Strach z autorit

    —

    by

    Eliška Brázdová
    in

    Odkud se bere a jak ho pomocí NLP proměnit Když si vzpomeneme na školní léta, vybaví se nám různé obrazy autorit – učitelů, trenérů, rodičů nebo jiných dospělých. A často s nimi jde ruku v ruce i strach z chyb, z „přistižení“, z toho, že nebudeme dost dobří. Tento strach máme hluboko zakořeněný. Ačkoliv dávno…

  • Autenticita vs. role, které hrajeme

    —

    by

    Eliška Brázdová
    in

    Všichni hrajeme v průběhu dne hned několik rolí. V práci profesionál, který má mít věci pod kontrolou. Doma rodič, partner nebo pečující. Jindy přítel, který je oporou. A občas i ten, kdo se usmívá, i když uvnitř cítí úplně něco jiného. Na rolích není nic špatného, jsou přirozenou součástí našeho fungování. Pomáhají nám vyznat se…

  • Svoboda v komunikaci: když dovolíme slovům, aby byla opravdová

    —

    by

    Eliška Brázdová
    in

    Představte si, že veškeré rozhovory, které vedete, jsou naprosto přímočaré. Žádné kličky, žádné předem promyšlené taktiky, žádné obavy, jestli to „zabere“. Jen vy, vaše skutečná slova a druhý člověk, který je slyší přesně tak, jak jste je mysleli. Jaký pocit to ve vás vyvolává? Často se ve své komunikaci snažíme „vylepšovat“ realitu. Volíme obraty, které…

  • Vypněte autopilota

    —

    by

    Eliška Brázdová
    in

    Kolikrát za den jednáte tak trochu automaticky? Naše mysl má totiž tendenci šetřit energii a držet se zaběhnutých cest. Ráno sáhneme po kávě, i když tělo by možná ocenilo vodu. Přikývneme na prosbu kolegy, přestože v nás zní jasné „ne“. V duchu si opakujeme staré věty o sobě, které jsme kdysi přijali, a ani se…

  • Tvořme svůj svět

    —

    by

    Eliška Brázdová
    in

    Všimli jste si někdy, že když se naštvaní už probudíte, svět jako by byl proti vám? Tramvaj ujede. Lidi jsou protivní. Kolega z kanceláře vám už po sté řekne tu samou pasivně-agresivní poznámku. Anebo naopak, když se cítíte v pohodě, i „blbá“ poznámka proklouzne kolem vás bez škrábnutí, a celý den běží úplně hladce. Náhoda?…

  • Na slovech záleží

    —

    by

    Eliška Brázdová
    in

    aneb proč není jedno, co říkáme a jak to říkáme Když se řekne „je to jen slovo“, často tím bývá bagatelizován dopad toho, co bylo řečeno. Jenomže slova jsou ve skutečnosti mnohem víc než pouhé nosiče informací. Nesou s sebou sílu, která může povzbudit i zranit, otevřít i uzavřít, propojit i rozdělit. A právě proto…

  • Smutek

    —

    by

    Eliška Brázdová
    in

    Smutek je průvodce změnou Smutek je často považován za nežádoucí emoci. Něco, co je třeba potlačit, zahnat, rozchodit nebo překřičet veselejším playlistem. Smutek je ale důležitý. Je to emoce, která přichází s poselstvím. A pokud jsme ochotni mu naslouchat, může se stát jedním z našich nejmoudřejších průvodců. Co nám smutek říká Emoce můžeme chápat jako…

  • Sebevědomí = vědět o sobě

    —

    by

    Eliška Brázdová
    in

    „Kdybych měla víc sebevědomí…“ „Potřebuju si začít víc věřit, chybí mi sebevědomí.“ „Mám nízké sebevědomí, a to mě brzdí.“ Takové věty slýchám při tréninzích opravdu často. A pokaždé to vede k zastavení se u jedné prosté otázky: 👉 Co to vlastně znamená mít sebevědomí? Mnozí si pod tím představí odvahu mluvit nahlas, umět se prosadit,…

  • Všímavost

    —

    by

    Eliška Brázdová
    in

    Kolikrát denně se opravdu zastavíte? Nemám na mysli zastavení kvůli červené na semaforu nebo čekání na načtení e-mailu. Doopravdy zastavíte. Sami se sebou. Tak, že vnímáte svůj dech, jemné napětí v ramenou, tón hlasu kolegyně nebo výraz v očích někoho blízkého. Někdy si lidé všímavost spojují s meditací nebo praktikováním východní filozofie. Zkusme ji ale…

  • Prožít to. Celé. Vědomě.

    —

    by

    Eliška Brázdová
    in

    V životě se nám nevyhnou situace, které jsou nepříjemné. Ztráty, zklamání, obtížné emoce, bolest, nejistota… Věci, před kterými bychom nejradši utekli. A mnohdy to i děláme. Někdy vědomě, někdy úplně automaticky. Zabavíme se. Přepneme. Snažíme se to ignorovat. Odložíme to „na jindy“. Jenže tím, že před něčím zavřeme oči, to nezmizí. Jen to čeká, až…

  • Vize

    —

    by

    Eliška Brázdová
    in

    Slovo vize může na první pohled znít až vznešeně. Možná si pod ním představíme velké cíle, strategické plány nebo silné prohlášení vůdců a lídrů. Ale v NLP i v osobním rozvoji se na vizi díváme jinak: jako na vnitřní obraz budoucnosti, která má pro nás smysl. Vize není jen to, čeho chceme dosáhnout. Je to…

  • Jak si zachovat svobodnou volbu a nenaplňovat slepě očekávání druhých

    —

    by

    Eliška Brázdová
    in

    Každý den se setkáváme s očekáváními — rodičů, partnerů, kolegů, společnosti. Mnohdy si je ani neuvědomujeme, a přesto nás nenápadně vedou k tomu, jak se chováme, co volíme, nebo dokonce kým se stáváme. Z pohledu NLP (neuro-lingvistického programování) je ale jedním z prvků autentického a svobodného života schopnost vnímat tato očekávání a vědomě se rozhodovat,…

  • Očekávání

    —

    by

    Eliška Brázdová
    in

    Bez nich bychom byli ztraceni. A přesto nás často zraňují. Z pohledu NLP jsou očekávání vnitřní reprezentace toho, co by se mělo stát. Jsou užitečná? Určitě. Očekávání nám pomáhají orientovat se ve světě, připravit se, udělat si rámec. Když jdu na pracovní schůzku, očekávám určitou míru profesionality. Když nabízím pomoc, očekávám alespoň poděkování. Tato očekávání…

  • Soucit, svoboda a NLP

    —

    by

    Eliška Brázdová
    in

    Soucit a soucítění jsou hluboké lidské kvality, které nám umožňují porozumět druhým, vcítit se do jejich bolesti a nabídnout podporu. Často se ale zaměňují s lítostí nebo s přebíráním emocí druhých na sebe. Tady přichází na řadu užitečná perspektiva: Jak soucítit, aniž bychom ztráceli sami sebe? Jak propojit soucit se svobodou? Soucítění vs. lítost Lítost…