Když žijeme z předpokladů, ztrácíme svobodnou volbu

Každý z nás žije v nějaké mapě světa a podle ní jedná.

Autoři NLP Richard Bandler a John Grinder formulovali základní předpoklady poznání a jedním z nich je, že mapa není území. Jeho důsledky jsou hluboké.

To, co považujeme za realitu, je ve skutečnosti soubor interpretací, filtrů, zkušeností, jazykových struktur a nevědomých předpokladů.

A právě předpoklady jsou často tím nejméně viditelným, ale nejvíce omezujícím prvkem celé mapy.

Co jsou předpoklady

Předpoklad je význam, který považujeme za samozřejmý, aniž bychom si ho vědomě ověřili. Je to druh přesvědčení.

Je to takové to samozřejmé „tak to prostě je“.

Vzniká mimo jiné:

z minulých zkušeností,
z generalizací,
z vlivu autorit,
z kultury ve které se pohybujeme,
z jazykových struktur,
z emočních stop.

Předpoklady se stávají rámcem, skrze který:

vnímáme druhé lidi,
hodnotíme situace,
vykládáme si komunikaci,
rozhodujeme se.

Jenomže:

Předpoklad není fakt. Je to filtr.

Jak se předpoklady stávají omezením svobody

Svoboda volby je stav, kdy vidíme více možností. Omezení vzniká ve chvíli, kdy nějakou možnost vůbec nevidíme.

Předpoklad tedy funguje jako jakýsi tunel – nevědomé zúžení reality.

Například:

„On to myslí proti mně.“
„Pokud se takhle vyjadřuje, tak je úplně hloupý.”
„Takový už prostě jsem.“
„Když mu dnes nepomůžu, s jeho podporou už nemohu počítat.”
„Takhle to chodí.“
„Tohle se nedá změnit.“
„Lidé jsou prostě…“

V okamžiku, kdy je tato věta považována za fakt, přestáváme hledat alternativní interpretace.

A tím se snižuje:

naše flexibilita,
schopnost udělat změnu,
kvalita komunikace,
emoční regulace,
schopnost tvořivě reagovat.

V NLP platí, že míra flexibility systému určuje jeho vliv. Čím více variant vnímání a reakce máme, tím větší vliv máme na výsledek.

Předpoklady flexibilitu odebírají.

Jazyk je nositelem skrytých předpokladů

Předpoklady nejsou jen myšlenky. Jsou zakódované v jazyce.

Například otázka: „Proč jsi to zase udělal?“

Obsahuje několik předpokladů:

že se to stalo,
že to udělal dotyčný,
že se to opakuje,
že je to problém.

V kurzech NLP (zejména v práci s meta modelem) rozkrýváme právě tyto jazykové struktury. Ne proto, abychom druhé „nachytali“, ale abychom rozšířili jejich mapu světa. Aby zjistili, že mají možnost volby.

Když změníme jazyk, měníme rámec vnímání.

Tři oblasti, kde předpoklady nejvíce omezují

1. Identita

Předpoklady o sobě samých:

„Nejsem na to ten správný typ.“
„Jsem moc citlivá.“
„Nemám disciplínu.“
„Já to takhle prostě mám.“

Identitní tvrzení vytváří silné uzavření možností. Jakmile něco umístíme do identity, přestává to být chování a stává se to „já“.

V NLP pracujeme s oddělením identity od chování. Chování lze měnit. Identita je rámec – a rámce lze rozšiřovat.

2. Intence druhých lidí

„On mě nerespektuje.“ „Ona mě ignoruje.“ „Dělá to schválně.“

To jsou interpretace, nikoli výsledky pozorování.

Předpoklad o záměru druhého člověka dramaticky ovlivňuje naši reakci. Často reagujeme na svou interpretaci, ne na realitu.

Zmíním zde další princip od Bandlera a Grindera, a to že za každým chováním je nějaký pozitivní záměr (na úrovni systému daného člověka). To neznamená, že je třeba souhlasit s jeho chováním nebo ho omlouvat. Znamená to otevřít si prostor pro širší porozumění.

A širší porozumění vrací možnost volby.

3. Možnosti a limity

„To nejde.“ „To je složité.“ „Nemám na to podmínky.“

Tyto věty často nepopisují objektivní limity, ale neprozkoumané předpoklady o limitech.

Rozdíl mezi „to nejde“ a „zatím nevím jak“ je zásadní. První zavírá, druhé otevírá.

Jak si předpoklady uvědomit

Protože jsou nevědomé, je třeba je zviditelnit.

Níže jsou konkrétní postupy, které můžete využít sami (nebo třeba se svými klienty, pokud jste konzultant, kouč či terapeut):

1. Zpomalení jazyka

Kdykoli zazní silné tvrzení, položte si otázku:

Co přesně vím?
Co je pozorování a co interpretace?
Jaký předpoklad v tom je skrytý?

Například: „On mě nerespektuje.“

→ Co konkrétně udělal? → Jak jinak by se to dalo interpretovat? → Co jiného by to mohlo znamenat?

Cílem není všechno zpochybnit. Cílem je rozšířit svou mapu světa.

2. Technika alternativních významů

Vezměte jednu situaci a vědomě vytvořte:

tři jiné možné interpretace,
tři jiné možné záměry,
tři jiné možné příčiny.

Tím aktivně trénujete kognitivní flexibilitu. Mozek se učí, že realita není jednokanálová.

3. Posun pozice vnímání

Toto je jedno ze základních cvičení v NLP – perceptuální pozice vnímání.

Já.
Druhý.
Pozorovatel.
Systém.

Vžijte se postupně do každé z těchto rolí a z každé pozice si položte otázku:

Jak by to vypadalo odsud?
Jaký předpoklad by byl jiný?

Často zjistíte, že to, co z první pozice působilo jako jistota, se z třetí jeví jako interpretace.

4. Přerámcování identity

Tohle je proces, při němž oddělujeme člověka (sami sebe) od jeho chování či aktuálního prožívání a měníme význam, který si o sobě vytváří, tak aby jeho identita zůstala otevřená růstu a novým možnostem volby.

Místo: „Jsem nerozhodný/á.“

Zkuste: „V některých situacích si dávám víc času na rozhodnutí.“

Je to jiná struktura věty a tím i jiná struktura identity.

5. Otázka svobody

Velmi silná kontrolní otázka zní:

Rozšiřuje mi tento předpoklad možnosti, nebo mi je zužuje?

Pokud zužuje, je vhodné ho přezkoumat.

Praktické použití v komunikaci

1. Při konfliktech

Místo obrany reagujte zvědavostí:

„Co tím přesně myslíš?“
„Jak jsi k tomu došel?“
„Co je v tomto pro tebe důležité?“

Tím rozplétáte předpoklady, aniž byste eskalovali napětí.

2. Při rozhodování

Sepište si:

Jaké předpoklady o situaci mám?
Jaké předpoklady o sobě mám?
Jaké předpoklady o druhých mám?

Pak se ptejte:

Co kdyby některý z nich nebyl pravdivý?

3. Při práci s emocemi

Silná emoce často signalizuje silný předpoklad.

Zeptejte se:

Co musí být pravda, aby tato emoce byla oprávněná?
Je to fakt, nebo interpretace?

Předpoklady fungují i jako nástroj růstu

Předpoklady nejsou primárně škodlivé. Je fajn všímat si jich, být si jich vědom/a a pracovat s nimi. NLP samo, jak už jsem zmiňovala, pracuje s určitými předpoklady, například:

Lidé reagují podle své mapy světa.
Každé chování má v daném kontextu funkci (pozitivní záměr).
Pokud něco nefunguje, dělej něco jiného.

Tyto předpoklady nejsou dogmata, ale pracovní rámce, které zvyšují naši flexibilitu a efektivitu. A to je zásadní rozdíl.

Omezující předpoklad říká: „Takhle to je.“

Rozvojový předpoklad říká: „Takhle se na to můžeme dívat, pokud nám to dává více možností.“

Skutečná svoboda

Svoboda je schopnost vybírat si mezi více mapami světa, mít víc možností a úhlů pohledu.

Když si uvědomíme své předpoklady:

přestáváme reagovat automaticky,
získáváme odstup,
rozšiřujeme repertoár reakcí,
kultivujeme vědomé rozhodování.

A právě to je v NLP jedna z nejhlubších hodnot.

Neměníme realitu, ale rámec, ze kterého ji vnímáme. Potom se nám vrací možnosti volby.

Ať se vám daří!

🤍

Nejen s předpoklady, flexibilitou, efektivitou a svobodou volby pracujeme na kurzu NLP Practitioner, více se o něm dozvíte zde.