Všichni hrajeme v průběhu dne hned několik rolí. V práci profesionál, který má mít věci pod kontrolou. Doma rodič, partner nebo pečující. Jindy přítel, který je oporou. A občas i ten, kdo se usmívá, i když uvnitř cítí úplně něco jiného.
Na rolích není nic špatného, jsou přirozenou součástí našeho fungování. Pomáhají nám vyznat se v různých situacích a naplňovat očekávání okolí (na tuto potřebu je ale dobré dávat si pozor, viz. můj článek Jak si zachovat svobodnou volbu a nenaplňovat slepě očekávání druhých. Problém nastává tehdy, když se s rolí ztotožníme natolik, že zapomeneme, kdo jsme pod ní. Když už nehrajeme roli, ale stáváme se jí. Zaměníme jí se svou identitou. Pak se naše skutečné já odsouvá do pozadí a zůstává jen maska.
Často se setkávám s pojmem autenticita. Jak je dobré ji používat na sítích, ve vztazích, v komunikaci napříč firmou… Ve skutečnosti ale bývá často nepochopená. Autenticita není o tom vždycky říkat všechno bez filtru nebo ukazovat jen syrové emoce. Je mnohem jemnější. Je to vnitřní jistota: vím, kdo jsem, i když hraju různé role.
👉 V NLP často mluvíme o metapozici – schopnosti podívat se na sebe i svou situaci z odstupu. Díky tomu si můžeme uvědomit, kdy jsme ještě v roli, a kdy už ji necháváme řídit celý náš život. NLP nám dává nástroje, jak si všimnout rozdílů v našem vnitřním prožívání: jak mluvíme sami k sobě, jaká přesvědčení nás vedou, co nás drží v rolích/maskách, které už nám neslouží.
Autenticita se v praxi ukazuje v drobných momentech. Když dokážeme říct „nevím“ místo naučené odpovědi. Když připustíme, že se necítíme dobře, i když by se „slušelo“ tvářit opačně. Nebo když z role, která nás vyčerpává, na chvíli vystoupíme a dovolíme si nadechnout.
- (O tom jsem taky psala v článcích o 5 svobodách Virginie Satir, shrnutí najdete tady).
Teprve ve chvíli, kdy se dokážeme postavit sami za sebe ve svém opravdovém já, vzniká opravdové spojení s druhými lidmi. Protože ten druhý cítí, že před ním nestojí jen perfektně zvládnutá maska, ale skutečný člověk.
Jak toho dosáhnout?
- Zastavte se a nadechněte: Krátká pauza vám umožní všimnout si, zda jednáte z role, nebo sami za sebe.
- Vnímejte své tělo: Autenticita se často projeví dřív tělesně než v hlavě – napětí, zrychlený dech nebo zatažený žaludek jsou signály, že možná jedete „na autopilota“.
- Použijte metapozici: Představte si, že se na sebe díváte zvenku – jak by situaci viděl a vnímal někdo nestranný?
- Dovolte si jednoduše říct pravdu: Nemusí to být dlouhé vysvětlování. Stačí: „Teď se necítím dobře“ nebo „Tady si nejsem jistá/ý.“
- Všímejte si drobností: Autenticita není o velkých gestech, ale o tom, že to, co říkáte a děláte směrem ven, ladí s tím, co skutečně cítíte uvnitř.
Zkuste si položit pár otázek:
- Jaké role hraju nejčastěji?
- Které z nich mě posilují a které mě naopak vysilují?
- A kde si dovolím být opravdu sám sebou?
Autenticita by neměla být „něco navíc“, není to luxus, který si můžeme občas dopřát.
Autenticita je návrat k sobě. Teprve na tom místě začíná opravdová svoboda, v komunikaci i ve vztazích.
🤍
Autenticitu – spolu s mnoha dalšími schopnostmi a dovednostmi – objevujeme a probouzíme na kurzu NLP Practitioner. Termín dalšího běhu se blíží a ještě pořád se můžete přihlásit.
Napsat komentář