Předpoklady jsou malé myšlenkové pasti (a někdy také příležitosti) v naší komunikaci
„Ona se určitě urazila.“
„On to myslel zle.“
„To přece ví každý.“
„Nemají zájem.“
Zní vám to povědomě?
To jsou předpoklady – závěry, které si děláme, aniž bychom je ověřovali. Vznikají mezi tím, co se stalo, a tím, jak si to vyložíme.
Co jsou předpoklady?
V NLP mluvíme o předpokladech jako o strukturách významu, které dávají našim slovům a činům kontext.
Jednoduše řečeno, jsou to naše domněnky o světě, o lidech i o sobě.
Například:
- „Když mě někdo nepřivítá s úsměvem, asi mě nemá rád.“
- „Musím být dokonalá, jinak selžu.“
- „On by měl vědět, že mě to mrzí.“
- „To je přece jasné, že se tu necítím dobře. Měl sis toho všimnout.”
Zajímavé je, že většinu z nich si vůbec neuvědomujeme. Prostě běží na pozadí a tiše ovlivňují, jak vnímáme realitu.
Proč vznikají?
Protože mozek miluje zkratky.
Každý den zpracovává tisíce podnětů a kdyby měl všechno ověřovat, zbláznil by se.
Takže si vytváří vzorce a očekávání, která mu pomáhají rychle se zorientovat.
Jenže to, co je rychlé, nebývá vždy přesné. A tak se někdy chytneme do vlastní pasti:
Předpokládáme, že víme, co si druhý myslí a jednáme podle toho.
A komunikace se začne zamotávat.
K čemu jsou dobré?
Ne všechny předpoklady jsou škodlivé.
V NLP pracujeme i s tzv. užitečnými předpoklady, principy, které rozšiřují naši mapu světa.
Třeba:
- „Lidé dělají v dané chvíli to nejlepší, co umí.“
- „Za každým chováním stojí pozitivní záměr.“
- „Význam komunikace je v reakci, kterou vyvolává.“
Tyto předpoklady nepopisují realitu jako fakt. Ale když je přijmeme jako užitečné modely, mění se způsob, jakým komunikujeme – víc s respektem, víc s pochopením.
//stáhněte si zdarma e-book o předpokladech NLP)
Kdy škodí?
Když si své předpoklady spleteme s pravdou.
Když myslíme, že víme, místo abychom se zeptali.
Když reagujeme na vlastní interpretaci, ne na to, co se skutečně stalo.
Pak vznikají nedorozumění, domnělé křivdy, i konflikty, které by vůbec nemusely být.
Jak s nimi pracovat
U sebe:
- Všímejte si, kdy něco „víte jistě“ bez důkazů.
- Nahraďte otázky typu „Proč to udělal?“ otázkami „Co ho k tomu mohlo vést?“
- Zpomalte. Vnímejte, co opravdu zaznělo, ne co jste si o tom pomysleli.
S druhými:
- Ptejte se, ověřujte, nedomýšlejte.
- Zkuste používat věty typu: „Rozumím tomu tak, že… je to tak?“
- Vnímejte, že každý má jinou mapu světa a vaše pravda nemusí být shodná s tou jejich.
Předpoklady nejsou nepřátelé. Jsou to jen zkratky, které je třeba zpochybňovat.
Když se s nimi naučíme zacházet vědomě, komunikace se stává jasnější, laskavější a jemnější.
Chcete si principy jako tenhle vyzkoušet v praxi?
Na mých kurzech NLP se na podobné vzorce díváme zblízka a hledáme cesty, jak z nich udělat své spojence, ne překážky.
Napsat komentář