Než něco nového začneme, je potřeba něco starého pustit
I přesto, že v lednu příroda spí, a my sami mnohdy cítíme větší potřebu odpočívat a sbírat síly na jaro, podléháme potřebě dávat si nová předsevzetí a vytvářet plány na právě začínající rok.
Pominu teď zamyšlení nad tím, jestli to je nebo není užitečné. Chci reagovat na to, co vnímám intenzivně kolem sebe:
Lidé si často kladou otázku: Co nového chci začít dělat?
Méně často se ptají: Co už dělat nechci? S čím přestanu?
A přitom právě tahle druhá otázka dost zásadně rozhoduje o tom, jestli danou změnu skutečně uskutečníme.
Novoroční předsevzetí (a vlastně nejen ta novoroční) mají tendenci se vrstvit. Přidáváme další návyky, další aktivity, další cíle, další očekávání od sebe sama. Více pohybu. Více soustředění. Více klidu. Jenže náš den má pořád stejných 24 hodin. A náš vnitřní systém má omezenou kapacitu, stejně jako naše energetické zdroje.
Proto změna těžko může vzniknout přidáním. Vzniká uvolněním prostoru.
Změna chování
A ještě jedna věc: změna chování sama o sobě nestačí. Chování je jen viditelný vrchol. To, co ho řídí, je naše vnitřní nastavení. Způsob, jakým přemýšlíme, co považujeme za možné, čemu věříme, jaký tlak na sebe vyvíjíme, jak se sebou mluvíme ve chvílích, kdy se nikdo nedívá.
Pokud se snažíme jednat jinak, ale zůstáváme ve stejném vnitřním nastavení, dlouhodobě to nefunguje. Chvíli se přemáháme, pak se systém vrátí zpátky do známých kolejí. Je to tím, že struktura uvnitř zůstala stejná. Následně přichází frustrace, pocit selhání, slabosti nebo viny.
V NLP pracujeme s tím, že každý stav má svou strukturu. Určité myšlenky, vnitřní obrazy, tělesné napětí, tempo, interní dialog. Dokud se tato struktura nezmění, zůstáváme na stejném místě, i když máme nové cíle a dobré úmysly.
Proto je potřeba nejprve opustit aktuální stav, abychom se mohli dostat do nového. A to obvykle znamená něco pustit. Starý způsob fungování, automatické reakce, vnitřní dohody, které jsme kdysi uzavřeli, ale už nám neslouží.
Často to bývá:
- neustálé „ještě vydržím“
- tlak na výkon i ve chvílích, kdy by se hodilo zpomalit
- přísný vnitřní hlas maskovaný za motivaci
- přebírání zodpovědnosti za pocity druhých
- …
Jsou to skryté tendence, které máme. Není třeba je bagatelizovat. Nejsou to detaily. Jsou to základní stavební kameny našeho chování.
Jak s tím pracovat prakticky (inspirace z NLP):
1. Popište bez hodnocení svůj současný stav Jak přemýšlíte v náročných situacích? Co se opakuje? Jak reaguje vaše tělo? Vyhněte se sebekritice. Jde o porozumění tomu, jaká je vaše výchozí pozice. Někdy pomůže, když se na sebe podíváme očima někoho jiného. Jak byste svou situaci popsali z pohledu druhého?
2. Najděte vnitřní nastavení, které změnu blokuje Zeptejte se: Jak musím být nastavená/ý, abych se choval/a právě takhle? Odpovědi často přijdou překvapivě rychle.
3. Vědomě uzavřete starý vzorec Mozek potřebuje jasné přechody. Pomáhá jednoduchý rituál: napište si, co necháváte za sebou, a dejte tomu fyzickou tečku. Můžete ten papír poskládat, zmačkat, zahodit nebo spálit. Dáváte tím informaci pro nervový systém: tohle už není aktuální.
4. Teprve potom formulujte nové chování Až když se změní vnitřní nastavení, má nové jednání šanci stát se přirozeným. Potom to není o disciplíně, ale jako důsledek vašeho nového vnitřního stavu.
Změna tedy není otázkou vůle, ale otázkou souladu. Mezi tím, jak jsme nastavení uvnitř, a tím, co po sobě chceme navenek.
Možná letos nepotřebujeme víc předsevzetí. Možná potřebujeme víc pozornosti k tomu, co už dosloužilo a odvahu to pustit.
Tím získáme prostor pro něco nového.
Když s tím budete potřebovat pomoct, ozvěte se 😉
Ať se vám daří!
🤍
Napsat komentář