Denně si můžeme všímat, jak postoj k životu určuje, jak ho lidé skutečně žijí.
Dva lidé mohou prožít stejnou situaci – náročné období v práci, nemoc v rodině, rozchod, kritiku, nečekanou změnu, a jejich reakce se liší jako den a noc.
Jeden se zlomí a denně si potvrzuje náročnost situace.
Druhý se nadechne a udělá první malý krok ke změně nebo řešení.
Jen proto, že má jiné vnitřní nastavení, jinou mapu světa, jiné filtry, jiný styl myšlení, který rozhoduje o tom, co je hrozba a co je nová (a v důsledku užitečná) informace.
V NLP říkáme: mapa není území. Je to jen jeho znázornění, interpretace.
To, jakou mapu nosíme v hlavě, určuje, jak čteme (interpretujeme) realitu.
Pozn.: Používám zde pro zjednodušení i slovo mindset. Pro mnoho lidí je srozumitelnější než pojem vlastní nastavení. Vnitřní nastavení, o kterém mluvím, je v zásadě mindset. V NLP ale pracujeme víc než jen s myšlenkami. Také s fyziologií, s významy, se strukturou vnitřních reprezentací, s jazykem. Mindset je tedy jedna jeho důležitá část, ale ne jediná.
Mindset není abstraktní postoj. Je to konkrétní struktura. V jazyce, v těle, ve způsobu, jak tvoříme vnitřní obrazy, jak promlouváme sami se sebou, jak sedíme či dýcháme.
Co je v hlavě, to se odehrává i kolem nás.
1. To, co si myslíme, tvaruje to, co vidíme, cítíme a děláme
V náročných chvílích většinou nejednáme logicky. Mozek sáhne po „známém scénáři“ a aktivuje automatické vzorce:
- „Nikdy mi nic nevychází.“
- „Tohle bude špatné.“
- „Určitě si o mně myslí, že jsem neschopná/ý.“
- všimnu si jen toho, co potvrzuje obavy (kritiky, chyby, rizika).
- „Zase se to opakuje.“
- z malého problému je hned obří následnost.
- „Musím to zvládnout perfektně, jinak to nemá cenu.“
- „Nesmím být slabá/ý, musím to vydržet.“
- „Musím to zvládnout sama/sám.“
- „Ostatní to zvládají líp, jen já mám problém.“
- „Tohle nedám.“
- když mě někdo nepochválí = selhal/a jsem.
- …
Náš mindset není jen soubor myšlenek.
Je to filtr, který rozhoduje o tom, jak si události vysvětlíme.
Stejná věta může být útokem, nebo zpřesněním informací.
Stejná situace může být konec, nebo začátek.
Rozdíl často vzniká v milisekundě vnitřního dialogu.
* V NLP pracujeme s tím, jak tyto vzorce vznikají a jak je možné je měnit, aby realitu nezkreslovaly, ale podporovaly.
Náš Mindset je vnitřním nastavením, které určuje, co bude dál. Je to způsob, jak interpretujeme události, tedy naše vnitřní „nastavení systému“.
- Mindset zaměřený na růst říká: „OK, není to příjemné, ale dá se s tím něco dělat.“
- Fixní mindset říká: „Já už jsem prostě takový. Nedá se s tím hnout.“
To mění úplně všechno. Emoce, chování, i výsledek.
🗝 Praktický tip: přerámcování
Položte si otázku:
„Co ještě by tahle situace/událost mohla znamenat?“
Nehledáte útěk, ale zpřesňujete realitu.
PŘÍPADOVÁ STUDIE A: Lenka a Tom – stejná kritika, dvě různé reakce
Oba v práci dostali zpětnou vazbu, že jejich projekt „nesplnil očekávání“.
Lenka používá filtr hrozby a její styl myšlení je zaměřený na problémy a nedostatky, je reaktivní, zůstává uvězněna v minulosti
- Vnitřní hlas: „Selhala jsem.“
- Tělo: stažení, povrchové dýchání.
- Reakce: brání se, omlouvá, cítí stud.
Nastavení jí říká: kritika = útok na vlastní hodnotu.
Tom používá filtr informací a jeho styl myšlení je zaměřený na možnosti, řešení, je proaktivní a zůstává v přítomnosti s vizí budoucnosti
- Vnitřní hlas: „OK, co přesně tomu chybělo?“
- Tělo: zůstává otevřené.
- Reakce: ptá se, upřesňuje, učí se.
Nastavení mu říká: kritika = data, informace.
Je to stejná událost, ale dvě úplně různé reality.
* Více o stylech myšlení (metaprogramech) se dozvíte zde
2. Naše nastavení ovlivňuje tělo a tělo zase nás
Mozek a fyziologie mluví stejným jazykem.
Když mozek vyhodnotí situaci jako hrozbu, tělo automaticky přitáhne ramena, zrychlí dech, stáhne hrudník. A když tělo změníme vědomě, změní se i emoční stav a dostupné možnosti.
🗝 Praktický tip: práce s tělem
- Zpevněte chodidla v podlaze (pokud stojíte; jestli sedíte, zpevněte svůj zadek v židli).
- Narovnejte ramena a roztáhněte hrudník.
- Zvedněte mírně bradu, vytáhněte temeno hlavy vzhůru.
- Prodlužte výdech.
Tělo tím dá jasný signál: „Jsem tady, jsem v bezpečí, mám možnost volby.“
PŘÍPADOVÁ STUDIE B: Dvě reakce na stejnou náročnou situaci (noční úzkosti)
Dva klienti žijí sami. Oba se budí v noci se strachem a úzkostí.
Petr se stylem myšlení zaměřeným na hrozby a fixním mindsetem
- Vnitřní monolog: „Co když se něco stane?“, a potom: „Už je to tu zase. To už nezaberu. Tohle mám od dětství. Já už jiný nebudu.“ Všechno navíc filtruje přes obavu, že selže.
- Jeho styl myšlení zaměřený na útěk od problému (away from) úlevu nepřináší.
- Tělo reaguje napětím → mozek to čte jako potvrzení hrozby. Úzkost se posiluje. Mozek znovu potvrzuje starý vzorec.
- Noc je dlouhá, ráno přichází vyčerpání a další noc strach.
Pavel se stylem myšlení zaměřeným na řešení a růst
- Pavel nejdříve identifikuje spouštěč a pokouší se přerámcovat význam. Pomocí fyziologie ukotví bezpečí a změní vnitřní dialog: „Co teď můžu udělat, abych se cítil o trochu lépe?“
- Jemné dýchání, mírné světlo, krátká procházka po bytě.
- Tělo se uklidní → mozek dostane signál, že situace je zvládnutelná.
- Tímto stylem Pavel postupně zmírnil své noční úzkostné stavy. Změna nenastala ihned, ale krok po kroku.
Rozdíl je pouze v přístupu k dané situaci.
3. Bolest nezmizí, ale můžeme rozšířit naše možnosti
Při práci s klienty se nesnažím popírat bolest.
Učím, jak nezůstat v jejím středu bez možnosti pohybu.
Když rozumíme:
- vlastním metaprogramům,
- svým filtrům,
- reakcím těla,
- svému vnitřnímu dialogu,
- svým potřebám a hranicím,
máme větší kontrolu nad tím, jak budeme reagovat.
PŘÍPADOVÁ STUDIE C: rozchod po mnoha letech
Rozchod po deseti, dvanácti či více letech bývá v životě zlomovou situací.
I tady se ukazuje, jak silně mindset ovlivňuje realitu.
Martin s mindsetem oběti, zastaven v minulosti a bezmoci
- Styly myšlení: zaměření na minulost („Kdybych tehdy…“), na to, co mu chybí, bez schopnosti aktivně reagovat, nevidí možnosti, únik, rezignace, chybí mu vnitřní reference (jakou hodnotu má on sám nezávisle na vztahu nebo druhém); používá filtr ztráty: vnímá jen to, co zmizelo.
- Vnitřní hlas: „Nikdy už… Nedokážu…“; generalizuje, trestá/viní sám sebe
- Fyziologie: hlava dolů, propadlé tělo, těžký dech.
- Reakce je předvídatelná:
stažení, izolace, zacyklení ve stejné bolesti, posiluje svou bezmoc. - Interpretace situace rozchodu ji proměnila ve stagnaci. Jeho mapa světa neukazuje cestu ven.
Klára má mindset zodpovědnosti, budoucnosti a vnitřní síly
- Styly myšlení: zaměření vpřed („Co z toho si vezmu do další kapitoly?“), interní kontrola („Část jsem nezvládla, část mám ve svých rukách.“, vidí možnosti
- Klára prožívá, stejně jako Martin, silnou bolest. Dovolila si smutek, ale stojí pevně „ve svých botách“.
Co dělá? - orientuje se nato, co může ovlivnit
- pracuje s novou perspektivou(„co mi to říká o mých potřebách?“)
- využívá metaprogram towards (směřování k novému)
- přebírá zodpovědnost za své uzdravení
- vědomě zastavuje staré příběhy („když jsem sama, nejsem ztracená“)
- buduje nové rituály, sociální kruh, dopřává si malé radosti
- Fyziologie: i přes slzy se narovnává, chodí běhat, dýchá do břicha.
- Bolest nezmizela. Ale nepřebírá vedení, zatímco Klára postupně ano. Vytváří prostor pro novou mapu.
4. Jak svůj mindset vědomě ovlivnit – PRAKTICKÉ NLP TIPY
I. Rozpoznejte své metaprogramy
Ptejte se sami sebe:
- „Jsem v této situaci zaměřen/a spíše na minulost, nebo na budoucnost?“
- „Všímám si spíš toho, co nejde / co nemám, nebo toho, co jde / co mám?“
- „Reaguju z hrozby (ze strachu), nebo z informací (z růstu)?“
- „Jsem zaměřen/a na akci, nebo se dostávám do neschopnosti aktivně reagovat?“
- „Mám tendenci hledat viníka této situace, nebo se naopak sám/sama trestám? Nebo mám zdravou míru zodpovědnosti?“
- „Vidím možnosti, jak věc vyřešit, nebo trvám na zažitém postupu?“
Rozpoznání toho, jak přemýšlíme, je první krok.
☝ Neexistují dobré a špatné styly myšlení. Jen je třeba se zabývat tím, které jsou v daném kontextu užitečné.
II. Aktivujte svou vnitřní sílu přes tělo
Vypadá to jako kouzlo, ale je to biologické. Funguje to skvěle.
- stůjte pevně,
- dýchejte vědomě, prodlužte výdech
- zvedněte hlavu.
Tělo spustí vaši sílu.
III. Přepněte se do mindsetu zodpovědnosti
Nehledejte, čí je to vina. Zaměřte se na to, jakou máte v této situaci zodpovědnost. Uvědomte si, že to, jak se cítíte, můžete ovlivnit jen vy sami.
Uvědomte si, na co máte nebo můžete mít vliv. Na to se soustřeďte. A slibte si, že se přestanete zabývat a trápit tím, co ovlivnit nemůžete.
Vina paralyzuje.
Zodpovědnost vám vrátí možnosti.
*O tomto stylu myšlení se dozvíte víc v tomhle článku
IV. Zastavte zažitý vzorec
Když naskočí starý vzorec, řekněte si v duchu „Stop“ a nahraďte ho novým:
„Co teď potřebuju, aby mi bylo o kousek líp?“
V. Použijte metapozici (Fair Witness pohled)
Poodstupte sami od sebe.
Co by viděl nezaujatý, laskavý pozorovatel?
Někdy stačí 10 vteřin odstupu a příběh se změní.
*Podrobnější popis pozice nezaujatého svědka najdete v karuselu na LinkedIn.
VI. Přerámcujte význam
Místo: „Je konec, protože jsem selhal.“
zkuste: „Je konec. A já můžu rozhodnout o tom, co bude dál.“
Reframing = zpřesnění, ne růžové brýle.
*Více informací o přerámcování i s návodem si přečtete v tomto karuselu.
VII. Směrujte pozornost
Každé ráno si stanovte jednu věc, na kterou chcete zaměřit energii.
Mozek pak přirozeně vyfiltruje víc toho, co potřebujete.
*V tomto článku o tom píšu podrobněji
5. Závěrem
Naše vnitřní nastavení nemusí vždy ovlivnit to, co se stane, ale určuje, jak tím projdeme.
Můžeme se sami rozhodnout, jestli budeme mít svůj život ve svých rukách.
Aniž bychom popírali bolest a trápení, které každého z nás někdy potkají, si můžeme dovolit vidět víc než jen jednu cestu. Stačí o svůj mindset vědomě pečovat a pak můžeme skutečně tvořit svět, ve kterém žijeme.
Napsat komentář