(aneb jak si dovolit být tím, kým doopravdy jsme)
Kdy naposledy jste měli pocit, že žijete doopravdy přesně tak, jak chcete?
Ne „jak se to má“. Ani „jak se to očekává“. Ale opravdu podle sebe.
Možná si vzpomenete na chvíli, kdy jste dělali něco, co vám dávalo hluboký smysl. Nebo jste jen třeba seděli na lavičce, pozorovali svět kolem a cítili, že všechno je přesně tak, jak má být.
A nebo jste se v poslední době spíš snažili všechno zvládnout, být výkonní, spolehliví, dělat věci správně, a pak se v tom všem trochu ztratili?
To je zkušenost mnoha lidí a není třeba to vnímat jako slabost.
Může to být ale dobrý signál pro zahájení hledání cesty zpět — k sobě.
Proč je tak těžké žít podle sebe?
Už jsem několikrát psala o tzv. mapě světa. Je to náš pohled na realitu, její interpretace.
Mapa světa je tvořená našimi zkušenostmi, přesvědčeními, hodnotami, ale i tím, co jsme kdysi slyšeli od rodičů, učitelů nebo společnosti.
„Buď hodná.“
„Neodmlouvej.“
„Mysli na ostatní.“
„Peníze kazí charakter.“
„Trpělivost růže přináší.“
„Bez práce nejsou koláče.“
A tak se naučíme žít podle pravidel, která jsme si nevytvořili my. Vznikne z nich systém přesvědčení, který nás neviditelně vede. A často i proti nám samotným.
Jenže mapa, kterou jsme kdysi dostali, už nemusí odpovídat terénu, ve kterém dnes žijeme.
Mapa není teritorium. Je jen jeho zjednodušeným nákresem.
Vnitřní a vnější referenční rámec
To, jak si kreslíme svou mapu světa, je hodně dáno tím, jaký referenční rámec si pro jeho vnímání vybereme. Odkud čerpáme potvrzení, že to, co děláme, je „správně“.
- Vnější referenční rámec znamená, že hodnotíme sami sebe podle reakcí ostatních.
Chválí mě? Souhlasí? Neodsuzují? Tak to dělám dobře. - Vnitřní referenční rámec znamená, že rozhodující je náš vlastní vnitřní pocit, naše měřítka a hodnoty.
Žít život podle sebe znamená posilovat vnitřní referenční rámec.
Ne slepě ignorovat ostatní, ale vědět, co je moje a co už ne.
Zkuste se teď sami sebe zeptat:
👉 Kdy jsem naposledy udělal/a rozhodnutí čistě podle svého pocitu, i když to ostatní nechápali?
👉 A kdy jsem naopak šel/šla proti sobě jen proto, abych někoho nezklamala nebo abych naplnila jeho očekávání?
V odpovědích dostanete jemné signály, které vám napoví, kde právě v tomto směru stojíte.
NLP okénko: jak se tvoří naše vnitřní mapa
Každý z nás filtruje svět třemi hlavními způsoby: vnímáním, myšlením a jazykem.
V NLP říkáme, že mozek nepracuje s realitou samotnou, ale s jejím vnitřním obrazem.
To, co vidíte, slyšíte a cítíte, si okamžitě překládáte do vnitřního jazyka:
„Tohle je správně.“
„Tohle je nebezpečné.“
„Tohle bych měl/a udělat.“
A právě tahle interpretace určuje, jaký život prožíváte.
Ne to, co se děje, ale to, co si o tom myslíte.
Když tedy chcete žít víc podle sebe, začněte u pozorování toho, jak mluvíte sami k sobě.
Zkuste si všimnout:
- Kdy používáte slovo musím?
- Kdy říkáte měla bych místo chci?
- Jak často dáváte svůj vnitřní hlas na druhou kolej?
Slova nejsou jen popisem reality. Tvoří ji.
A změna slov často otevře prostor pro úplně jiný způsob života.
Od „musím“ k „rozhodl/a jsem se“
Jednoduché cvičení, které můžete vyzkoušet hned:
Kdykoli vás napadne věta začínající slovem „musím“, nahraďte ji slovem „rozhodl/a jsem se“, případně „volím“.
- „Musím do práce.“ → „Rozhodla jsem se jít do práce, protože chci být finančně nezávislá.“
- „Musím cvičit.“ → „Volím pohyb, protože se pak cítím lépe.“
Tahle drobná jazyková změna vám okamžitě připomene, že máte volbu.
A vědomí volby je první krok ke svobodě.
Místo „musím“ zkuste „chci/potřebuju“
Ještě jedna varianta, jak se popasovat se slovíčkem „musím“.
Ve skutečnosti nic nemusíme. Jak jsem psala v předchozím odstavci, naše jednání a rozhodnutí jsou věcí naší svobodné volby. A rozhodujeme se buď podle užitečnosti (pro věci/činnosti, které potřebujeme) nebo pro něco, co nás těší, přináší nám požitek (tedy to chceme).
Opět si vyzkoušejte::
Kdykoli vás napadne věta začínající slovem „musím“, zamyslete se, zda danou činnost potřebujete nebo chcete.
- „Musím do práce.“ → „Potřebuju jít do práce, protože chci být finančně nezávislá.“
- „Musím cvičit.“ → „Chci být v pohybu, protože se pak cítím lépe.“
Není to slovíčkaření. Je to drobná, ale podstatná změna, která vede ke změně našeho celkového nastavení a přístupu.
Co to vlastně znamená „podle sebe“?
Když píšu „žít podle sebe“, neznamená to dělat z principu všechno jinak než ostatní.
Není to ani o vzdoru, ani o rebelii.
Je to o vědomém rozhodování, které vychází z našich hodnot a potřeb.
O tom, že si dovolím zkoumat, co je pro mě opravdu důležité, a pak to následovat.
Každý z nás má určitou hodnotovou hierarchii, tedy žebříček toho, co je pro nás nejdůležitější.
Pro někoho to může být svoboda, pro jiného bezpečí, láska, uznání nebo třeba klid.
Zkuste si napsat pět věcí, které jsou pro vás v životě nejdůležitější.
A pak se zeptejte:
👉 Odráží se tyto hodnoty v mém každodenním životě?
👉 Pokud ne, co mi v tom brání?
Tahle jednoduchá sebereflexe může být velmi osvobozující. Protože často zjistíte, že už všechno potřebné máte, jen jste si to nepřipustili.
Když vnitřní hlas ztichne
Někdy se může stát, že náš vnitřní kompas není slyšet.
Už jsme ho tolikrát přehlušili, že mlčí.
Věřím v to, že každý vnitřní stav má pozitivní záměr. I když jsou jeho projevy nepříjemné.
Můžu se třeba obávat, že když budu žít podle sebe, někoho ztratím.
Nebo že mě druzí odsoudí.
Nebo že se mi to prostě nepovede.
Strach, nejistota, pochybnosti, to všechno jsou signály, které se dají překódovat, pokud jim porozumíme.
Zkuste se na svůj vnitřní hlas podívat se zvědavostí:
„Co mi tím chceš říct?“
„Před čím mě chráníš?“
Tím, že s ním začnete komunikovat, se vracíte k sobě.
Hlavní podstatou je vést dialog se svou vlastní myslí tak, aby nám sloužila, ne aby nás omezovala.
Praktický tip: metoda „časové osy“
Jedna z krásných NLP technik, která mimo jiné pomáhá žít víc podle sebe, pracuje s tzv. časovou osou.
Představte si, že před sebou vidíte svůj život jako přímku – vlevo minulost, vpravo budoucnost, a vy stojíte v přítomném okamžiku.
Zavřete oči a ptejte se:
„Kdy jsem naposledy udělal/a něco, co bylo opravdu podle mě?“
Vybaví se vám konkrétní obraz, pocit, situace.
Vstupte do něj a nechte své tělo znovu prožít ten pocit autenticity, svobody, jistoty.
A pak si představte, jak se tento pocit rozlévá dál, jak s ním vstupujete do přítomnosti, do budoucnosti.
Mozek totiž nerozlišuje mezi představou a skutečností.
Když si dovolíte vnitřně prožít svobodu, vytváříte nová neuronová spojení, která vám umožní tu svobodu žít i ve skutečnosti.
Odvaha být vidět
Žít život podle sebe často znamená být vidět takový/á, jaký/á skutečně jsem.
I se svými nedokonalostmi a slabostmi, s tím, že někdy něco nezvládnu.
A to chce odvahu.
Nezapomeňte, že odvaha není absence strachu. Je to schopnost jednat navzdory strachu.
V NLP se učíme přenastavit svůj vnitřní stav, abychom měli přístup ke svým zdrojům, a to i v náročných situacích.
Někdy stačí jednoduchý kotvící prvek:
Dotek, gesto, hluboký nádech spojený s myšlenkou na moment, kdy jsme byli silní.
Tělo si pamatuje. A když se s ním naučíte spolupracovat, dokáže vás podržet i tehdy, když rozum váhá.
Když se začnete řídit podle sebe, svět se nezboří
Někdy se bojíme, že když začneme žít podle svých představ, všechno se rozpadne.
Ale většinou se stane pravý opak:
Začnou se objevovat lidé, se kterými si opravdu rozumíme.
Přichází příležitosti, které dávají smysl.
A objeví se vnitřní klid, který už není podmíněný tím, co si kdo myslí.
Protože žít podle sebe neznamená být sobec. Znamená to být autentický/á.
A z té autenticity pak můžeme dávat druhým mnohem víc, než když se snažíme zapadnout do cizí šablony.
Žít podle sebe nikdy není na úkor druhých
Možná máte někdy obavu, že když začnete žít víc podle sebe, bude to sobecké nebo bezohledné.
Jenže je to naopak..
Když jednáme v souladu se sebou, přirozeně se dostáváme i do souladu s okolím.
Autenticita neubližuje. Naopak, přináší do vztahů víc upřímnosti, lehkosti a vzájemného respektu.
Žít podle sebe neznamená prosazovat svou vůli bez ohledu na ostatní.
Znamená to znát své hranice, ale zároveň vnímat hranice druhých.
Dělat rozhodnutí z místa vnitřní jistoty, ne z ega.
A když se setkají dva lidé, kteří žijí ze svého středu, nevzniká boj, ale rovnováha.
Žít život podle sebe není jednorázové rozhodnutí.
Je to proces návratu domů, k sobě, k tomu, kdo opravdu jsme.
Někdy to bolí, protože staré vzorce se brání.
Někdy to děsí, protože nová svoboda přináší i odpovědnost.
Ale stojí to za to. Protože nic není krásnější než pocit, že žijeme svůj vlastní příběh a ne cizí scénář.
Pokud chcete tenhle návrat prozkoumat hlouběji, můžete se mnou projít principy NLP krok za krokem.
Na mých kurzech se učíme nejen techniky, ale i způsob, jak se znovu, laskavě, bezpečně a s respektem, spojit sami se sebou.
Protože být sám sebou je jeden z těch největších darů, jaké můžeme sami sobě dát.
Napsat komentář